Planeta bouří

Jako dítě jsem se rád pročítal skrze haldy sovětské sci-fi, které doma zůstaly z dob dětství mého otce, takže jsem věděl, že ruští literáti v tomto žánru občas měli co nabídnout. S filmaři už to ale nejspíš bude slabší. Planeta Bouří, jenž je jedním z nejvzpomínanějších ruských sci-fi filmů (a nebylo jich zase tak mnoho), sice opravdu má sympaticky naivní mizanscénu a la oživlé komiksy z ABC (a zřejmě nebude náhoda, že hrdinové Scottova Promethea nosí téměř identicky vypadající skafandry, jako posádka Síria), ale tím výčet pozitiv vlastně končí a snímek s neexistujícím příběhem nemá čím upoutat. Tedy ne v pozitivním smyslu, protože třeba dialogy, které jsou bez nadsázky na úrovni "Tureckých hvězdných válek" se bohužel jistě do paměti zaryjí každému... (10.06.2012)

Mile infantilní sci-fi s ambicí světu dokázat, že nejenom imperialistický Západ, ale i širý Sovětský svaz dokáže vytvořit dobrodružnou kosmickou podívanou. Do jisté míry poutavý příběh o prvním přistání lidí na planetě Venuši je sice zatížen obligátními agitačními frázemi, na druhou stranu režisér implantoval do vesmírné posádky anglicky mluvícího Mr. Kerna, který jen občas utrousí skeptickou poznámku (nezastává tedy vysloveně negativní postavu). Triková podívaná je ovšem ošizena v plné míře, a tak když se na Venuši vyjeví forma života, škodolibě se uchechtnete. Komparsisté v gumových dinosauřích převlecích se mátožně hroutí pod pistolnickou (!) palbou, velcí ještěři na hrůze taktéž moc nepřidají. Svěží "otevřený" konec ale přeci jen tuhle grotesku povyšuje na právoplatné scífko. (08.09.2005)

Ten film se neřadí po bok nepřekonatelných fantasy děl Karla Zemana, jak píše oficiální text distributora, ale kulhá aspoň 1000 verst za ním. První třetina v raketě je zdlouhavá a nudná. Po doletu na Venuši je veselo, ale takové, které tvůrci tohoto dílka neplánovali. Ten film baví především svým neumětelstvím. Vím, že jde o film z r. 1962 a vím, že úroveň triků byla nízká, ale takový nedostatek fantazie je u sci-fi urážející. To se ani nezmohli na nějaký paprskomet a museli ty směšné ještěry střílet běžným revolverem. I ta jejich raketa vypadá, jako by ji zbastlili z Moskviče 407, a ne jako hrdé dílo techniků zářné komunistické budoucnosti. Vrcholem je, že se do ní leze po žebříku jak do kurníku. Dostalo mne do kolen, když při urychleném odletu poslední z kosmonautů odkopl ten ubohý zebř a přibouchl dvířka toho vesmírného vehiklu jak dvířka od záchodku. Tohle si mohl dovolil ještě tak Jules Verne při své cestě na Měsíc v r. 1865, ale téměř sto let po něm je to ubohost. Úroveň animace venušanských prapotvor je bídná. Zhnuseného diváka pak dorazí přemoudřelé řeči a úděsně optimistická píseň. Srovnáme-li to s naší Ikarií XB 1, která je jen o rok mladší, a s Cestou do Pravěku, která je o sedm let starší, vypadá tohleto dílko jako výtvor amatérů. Za nechtěný humor mnoha scén aspoň 1*. (28.09.2011)

Tohle sci-fi je tak moc naivní, že je to prostě kravina. Příběh s objevením života na Venuši je prostě blbý. Scénář je plný připitomělých rádobyfilozofických úvah o rozsévání života ve vesmíru a nesrozumitelných dialogů. Když se připočtou ještěři a chapadlové rostliny, nemůžu se ubránit asociaci se snímky Ed Wooda. Herci jsou opravdu tragičtí. Myslím, že srovnání se Zemanem není na místě, tam byla naivita účelová, tady je nevědomá. Párkrát jsem se zasmál, třeba když sovětská Moskva radila kosmonautům nepřistávat, s tím, že jejich život je důležitější, než úspěch mise. Když si představím Stalina, nebo Brežněva, nelze se nezasmát. Vše blbé navíc korunuje budovatelská písnička, jež se rozezní v závěru. (14.04.2009)

Scénář k tomuto šílenému kousku nemá na svědomí nikdo jiný než Alexandr Kazancev. To jméno má v jistých kruzích břink a né že né. Byl sice i vědcem a zřejmě i velmi dobrým šachistou, leč v souvislosti s Planetou bouří by nás mělo zaujmout spíše něco jiného. Chlapík to byl totiž plodný a plný fantazie. Krom tohoto veledíla oblažil lidstvo poznatkem, že Tunguzský meteorit byl havárií mimozemské kosmické lodi. Zjistil také, že Buzz Aldrin natočil, jak si ufouni prohlížejí v létajících talířích Apollo 11. Ostatně na zemi se mimozemští pánové a paní producírovali již od nepaměti, jak nám dokázal svým výzkumem Baalbeku apod. Jestli někoho náhodou, ale čistě náhodou, napadlo jméno Daeniken, tak to nebylo náhodou. Na výsledku se ideové pozadí Daenikena komunismu podepsalo více než zřetelně. Scénář se zaplnil naivním pseudovědeckým blábolením, budovatelskou filozofií proletariátu prodchnutou rudým duchovnem a došlo i na svého času populární teorie o vývoji planet, totiž Mars je starý a tak na něm sídlí (pokud nevymřely) prastaré civilizace, Venuše mladá a tudíž se po ní prohánějí dinosauři. Že se obě oběžnice od Země liší i ledasčím dalším, krom takového banálního faktu jako je rozdílná hmotnost a vzdálenost od Slunce třebas i složením, nejevilo se až tak podstatně. Směle tedy na onu planetu! Když se pronese pár frází o lidském životě, vítězství pracujícího lidu, dojde k bojím s masožravou (skafandrožravou?) kytičkou či veleještěry, porazí se záhadná pranemoc, robot bude legrační a ženština projeví lásku k jednotlivci i lidstvu, nebude to marné. Téměř odpad. (08.07.2009)