Barevný závoj

Za dokonale fungujícími jednotlivými složkami (zejména exotická a na detaily lpící kamera Stuarta Dryburgha (Piano) a pečlivá výprava) se nám rozkládá přímočarý, předvídatelný a směšně průhledný příběh, lehce se otírající o historické události. Naomi Watts utíká před jedovatými poznámkami vlastní matky do náručí bakteriologa Edwarda Nortona (ale na romanci si musíte dobrých 90 minut počkat), nevěra a manželská krize na sebe nenechají dlouho čekat - sebedestruktivní pomstou i "odměnou" pro záletnou manželku je cesta do odlehlých krajů, které pustoší cholera. Herci odvádí nadstandard, ale jejich postavy působí natolik rezervovaně (až chladně - v jejich tiché manželské válce se to předpokládá, ale takřka po celý film?), že se do nich nikdy nepoložíte. Nad celým filmem se vznáší nepříjemný opar pocitu, že jste tohle už někde v lepší podobě viděli, že scény, které působí na první pohled příjemně, se neuvěřitelně vlečou a jejich potenciál je trestuhodně nevyužitý. Drama bez tempa a silných momentů!! (03.08.2007)

Herecké složení se sešlo opravdu úctyhodné, ale ve výsledku je trochu na škodu. Snímek Barevný závoj je v počátku velmi zajímavým filmem o nevěře a lásce. Naomi Watts a Edward Norton opět předvádějí úžasné výkony, které nenechají příliš diváků chladnými. Bohužel se k jejich kvalitám nepřidal John Curran, který Barevným závojem trochu naplňuje typ filmu "krásná nuda". Opravdu se tu děje minimálně zajímavého a spíše sledujeme, jak žena odvržená svým manželem hledá pochopení a sama sebe v cizí krajině zmítané smrtí. Příběh jako takový je trochu smutným důkazem jak romantický příběh může plynout pomalu do očekávaného závěru. (21.09.2007)

Pro Barevný závoj mluví hned několik nesporných kladů. Především chemie mezi Edwardem Nortonem a Naomi Watts. I atmosféra prostředí, kamera a hudba jsou nadmíru vydařené. Jsou tu pouze dva nedostatky, které jdou však ruku v ruce a celý snímek strhávají do průměru. Je to unylost a předvídatelnost. Je vskutku otravné, když se vyprávění zbytečně táhne a navíc naprosto přesně víte kdy a jak se co stane. K tomu to vědomí, že před sebou máte ještě hodinu a půl do konce. Zamrzí to o to více, že herecky je to opravdu na výši a je zde několik málo scén, které fungují na výtečnou. Škoda, že taková není celá stopáž. (03.11.2007)

Jednu hvězdičku jsem Barevnému závoji prošustrovala už tím, že jsem na něj nešla do kina - velké plátno by dalo po zásluze vyniknout krásné exotické krajině. Čeho se mi nedostalo, byly vyhrocenejší emoce. Totiž takhle: Curranův film Už tu nežijeme mě na dlouho přiměl nemyslet na jiný. Automaticky jsem tedy počítala s tím, že jeho další věc musí být ještě lepší - nota bene s Nortonem !!! ale bohužel, "Vzpomínky na Čínu" se mi JEN líbily. 3,5 *. (10.11.2007)

Kitty: Do you absolutely despise me? Walter: No I despise myself. Kitty: Why? Walter: For allowing myself to love you once. Zhýralé amorální paničce je předloženo ultimátum, buď si sbalí své frivolní krajkové kalhotky a táhne o dům dál se silně pošramocenou reputací nebo odrfrčí do země rýžových nudlí a polívky z pytlíku. Zvrat nastává až s Kítinou pokorou. Tváří v tvář smrti i čisté dobrotě tamějšího lidu si začíná uvědomovat skutečné hodnoty světa, chotě i svou skutečnou malost ve víru velkých událostí. Každá slepá ulička má východisko, nikoli zpátečka, nýbrž vytvoření si vlastní cesty, protože existuje pouze v naší mysli, právě proto můžeme cokoli. A zde naprosto platí přísloví, že láska hory přenáší...když se chce. (08.07.2013)