Tajuplné Mamberamo

Dokument, který téměř vyráží dech. Fascinující podívaná do doposud neprozkoumaných a úřadami zakázaných území na Nové Guinei. Přes doslova mrazivý začátek se dostávéme spolu s touto unikátní expedicí do míst, kam vkročila bledá tvář jen velmi zřídka. No a když už se tam ti misionáři dostali, kázali a napravovali, tak je tamní obyvatelé za odměnu rovnou sežrali :o). Tak přesně do těchto končin se vydala tato partička dobrodruhů. Klobouk dolů před každým, kdo má podobnou odvahu. Navíc jeden z dobrodruhů si s sebou celou cestu nesl malárii a to rovnou dva druhy. Po souši to chlapcům šlo perfektně, ale když se dostali na řeku, tak drželi pádlo jak Vintentů s Oldouchatrným, se pak není čemu divit, že se hnedka cvakli :o). Dobrej je taky jejich pernementně vysmátej dredatej průvodce. Dokument je to kvalitní, hudba podmanivá a komentář příjemný, takže proč nedat plnej počet? Vzhůru za dobrodružstvím, páč i cesta může být cíl! (27.08.2010)

back to the roots... materializace neponechala bez dotyku ani tak specifický kout lidského snažení jakým je překonání fyzických schránek duševním úsilím. Každý, pokud chce být tím správným "objevitelem", potřebuje být vybavený nejnovější technologií výroby svrchního materiálu či nejposlednějším modelem lezeckého vybavení. To jsme my. Robocopové uprostřed přírody. Je jedno, jestli si kupujete nejlepší boty pro snadnou cestu lesem nebo nejlepší televizi pro lepší zobrazovací schopnosti. (10.06.2007)

Co ti kluci jsou ochotni podstoupit, je neuvěřitelné. Zvládnout takovou cestu zdravý je už na hraně lidských možností, ale s malárií to je naprosto nemožný risk. Ale jak je vidět, lidé tyto hazardní cesty záměrně vyhledávají. Na konec suchá poznámka, že o měsíc později sympatický Jindra zahynul - docela šok. Je sice většinou lepší umřít o něco dříve nežli o něco později, ale on toho mohl ještě tolik dokázat.... (18.11.2008)

Pavol Barabáš se společně s dalšími členy výpravy pustil do míst civilizovaným člověk ještě neprobádaných. Divák má možnost nahlédnout do krajiny, která ještě nikým nebyla prozkoumána. Téměř tisícikilometrový pochod k řece Mamberamo s sebou nesl spoustu nástrah, nebezpečných událostí a také nemocí (malárie nevyjímaje). Poznávání různých kultur, zvyků, tradic jistě patří k tomu zajímavému, co diváka nepochybně okouzlí. Na druhou stranu je otázka, zda je správně, že tvůrci dokumentu vstoupili na území, které je oficiálně uzavřeno a přístup do něj přísně zakázán - důvodů k tomu může být několik, jako oficiální je ovšem uveden fakt, že vláda nechce, aby lidé narušovali tenkou kontinuitu původních kmenů (jichž je zde více než 250), které po celá staletí žily a dosud převážně žijí bez kontaktu s civilizací. Dokument nepochybně zpracovává zajímavé téma, mě osobně nejvíce vadil způsob "servírování" snímku divákovi, autoři často vyprávějí o zajímavých věcech, které je při cestě zastihly, ovšem obrazově zde zcela chybí. Cesta, která k Mamberamu vedla, trvala několik měsíců, během nichž bylo získáno nepochybně mnoho filmového a obrazového materiálu, pak mě v tom případě trochu zaráží, proč snímek trvá pouhých 67 minut. Takto jistě nebezpečná a velice zajímavá expedice by zasloužila více prostoru. Až na některé výhrady bych dokument hodnotila lepších 3,5 *. (05.07.2011)

„Je to zvláštny pocit - keď zvedavo stojíte na prahu niečoho nepoznaného, a pritom stačí prijať výzvu a prekročiť zakázaný prah.“ Počujete bubnovanie z hlbokej džungle? Aj vám sa oblečenie lepí na telo tak hnusne, že už sa nad tým ani nerozčuľujete? Máte strach z malárie, ktorej záchvaty budú také pravidelné, že si podľa nich môžete nastavovať hodinky? Tak sa pridajte na expedíciu do tajomných končín Novej Guinei, údajného semeniska kanibalizmu a Doby kamennej. Presnejšie, do vnútrozemia k rieke Mamberamo, ešte presnejšie na časť ostrova zvanú Irian Jaya (druhou polovicou je Papua). Táto oblasť je civilom uzavretá (ako "nekontrolovateľná“). Povolenia na vstup nevydávajú. Známe sú iba letecké zábery. Ako tak pozerám dokumenty v nedeľu pred obedom s opálenými krásavcami, čo nemali kedy nazbierať životné skúsenosti (poznáte tie ich hlášky, napríklad „z tejto starej stavby ma mrazí minulosť nekonečna“), smejem sa. Strhujúce TAJOMNÉ MAMBERAMO je venované Jindrovi Martišovi; mesiac po tomto filme ho zavalila lavína pod Anapurnou. Viac na mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/184413/Tajomne-Mamberamo-100.html (05.11.2005)