OMO - Cesta do praveku

Abyste navštívili pravěk, nemusíte listovat knihami Josefa Augusty a Zdeňka Buriana. Stačí vzít raft a pokusit se splavit největší etiopskou řeku OMO, až ke končinám, kde noha turisty nepáchne jak je rok dlouhý. Ničím neohromující, i tak ale zajímavý dokument, v němž nejvíc upoutá agresivita zlodějského kmene Mursí, na jejichž území se musí platit snad i za to, že dýcháte jejich vzduch a zamrazí ze "zkrášlování" jejich žen způsobem, při kterém si rozřezávají dolní ret a do něj si postupem času vkládají čím dál větší talířky. Dále uvidíte, že lze přežít i ušknutí zmijí gabunskou, jejíž jed bez problémů dokáže usmrtit několik desítek lidí a s hořkým pocitem zjistíte, že jediné, co bohužel dokáže poskytnout naše "vyspělá" civilizace primitivním kmenům hluboko v afrických džunglích, jsou smrtící samopaly ´kalašnikov´ v rukách křováků. (31.07.2006)

Ďalšia drsná výprava Barabáša a spol, kedy sa až nechutne veľa vecí môže pokaziť. Ostáva nám len fandiť skupine, nech ich nezožerú krokodýly, nezabijú ich hrochy, nepoštípu hady, neumrú na dehydratáciu, na doštípanie muchami tze tze, na utopenie v neznámej divokej rieke.. no nakoniec sa pre mňa najstrašideľnejšie zdalo stretnutie s domorodcami. Proste hocikedy ich mohli pobiť a uvariť v hrnci alebo zastreliť tými kalachmi. Krásne natočené, zvládnuté, nadabované, nastrihané ako je u Barabáša zvykom. Dokument svetovej úrovne s kusom srdca a odvahy. (29.03.2021)

Někomu nemusí vyhovovat forma, kdy je snímáno a komentováno to, co je vidět a není větší pozornost věnována raftingu, zeměpisu, lidem a podobně. Mně osobně tento typ dokumentů vyhovuje. Jako bych se při sledování děje a vyprávění stával součástí toho všeho a emoce, kterých je ve filmu bohatě, prožívám společně s účastníky. Ještě nedávno jsem nevěděl, kdo je Pavol Barabáš a teď je to pro mne člověk, který se umí přesně strefit a popsat prožitky tak, že z nich běhá (příjemný) mráz po zádech... (03.10.2010)

Až na konci dokumentu zaznie formulka, že sa nachádzame približne v oblasti, kde sa zrodil prvý človek na našej planéte. Tento oblúk dodáva filmu rozmer navyše, pretože sledujeme spôsob života miestnych kmeňov, ktorý sa od toho kmeňa pôvodného až tak zásadne nelíši. Až na tú zbraň, že. Znie to ako klišé, ale títo ľudia nie sú o nič menej šťastnejší ako my v civilizácii. Rozdiel je samozrejme v tom, že expedícia skutočne navštívila týchto ľudí a tak nejde vôbec o prázdnu frázu dokumentaristov. Z cesty po rieke na perejoch sa mi robilo zle aj doma v kresle, nechcem si predstaviť svoj psychický stav v rozkývanom rafte na rozbúrenej rieke plnou krokodýlov, hadov a hrochov. (08.03.2020)

V slovenskom kinematografickom kontexte veľmi kvalitný dokument. Dobrodružná výprava so zaujímavými obrazmi africkej scenérie a zážitkami s domorodcami. Vadili mi len komentáre, nesadol mi hlas a spôsob komentujúcej. Avšak súhlasím s jej komentárom, že je to desivé, že jediné, čo majú domorodci s nami spoločné sú akáčky (samopal kalašnikov). (02.04.2017)