Černá řada

Neviděl jsem snad zatím jediný film s Patrickem Dewaerem, jenž by nebyl bizarní, a v němž by nehrál bizarní/vyšinutou postavu. Černá řada jde místy až do úplného extrému a někdy jsem nevěděl, zda se mám opravdu smát a zda to tak tvůrci chtěli, aby vše odlehčili, anebo to byla neúmyslná tragikomická vložka. Za vše hovoří, že hlavní rolí se zhostili dva herci, již oba vedli poměrně neuspořádaný život s nezadržitelným tragickým koncem. Mám opravdu zvláštní pocit a tři hvězdičky jsou asi nejvýstižnějším hodnocením, nedokážu se přiklonit ani směrem nahoru ani směrem dolů. (20.05.2017)

"Corneau chtěl narušit zvyky francouzské kinematografie a vnést do ní svobodu a realitu." No, tak to se tedy opravdu nepovedlo, z každého záběru čiší šroubovanost a afektovanost francouzské nové vlny. Jako by vlastní "příběh" byl jen nutné zlo. Nicméně dát míň než 2* mi brání to, že tam přece jen "něco" bylo. (03.06.2021)

Uznávaný francouzský režisér Alain Corneau natočil za přispění lehce parodických prvků zžíravé psychologické drama prostoupené ponurou atmosférou morálního úpadku a zmaru. Do vnitřně rozervaného hlavního (anti)hrdiny se fascinujícím způsobem převtělil Patrick Dewaere. I když Černá řada disponuje hned několika skvělými hereckými výkony, tak ten Patrickův je natolik strhující, že prostě nemá obdoby. Jedná se zcela jistě o jeho životní roli. (85%) (01.07.2021)

Hlubinný ponor do šílenství zahalen do hávu tak surového thrilleru, že by před ním prchl i Peter Stormare z Farga (a to i uprostřed práce s Buscemim a štěpkovačem). Tahle řada je vážně černá. A pokud v ní někdy prosvitne světélko naděje, nečekejte ulehčení. Světlo zde slouží pouze k jediné věci - aby nám odhalilo jak moc je tma hluboká (i v tomto ohledu se film podobá, jak zde zmiňuje několik uživatelů, Zločinu a trestu). Každopádně před spaním rozhodně nedoporučuji. PS: Ve stoje tleskám Dewaeremu, který zde předvedl jeden z nejúžasnějších hereckých koncertů, co jsem měl (zatím) možnost vidět. (02.06.2016)

I sám Fjodor Michajlovič by musel mít z takového pojetí Raskolnikova radost. Thompsona pomíjím, ten se nechal pouze velmi značně inspirovat. Corneau, básník zločinu ve filmu, se správně spolehl na Patricka Dewaera. Podruhé za svoji kariéru se ve filmovém zpracování Zločinu a trestu objevil Blier, v padesátých letech minulého století jako Monestier, kterého svým hereckým umem nezastínili ani pánové Gabin a Ventura. Jenže Dewaere dal do svého Francka vše, možná ještě trošku víc, a převálcoval Bliera i vynikající Trintignantovou. (13.02.2014)