Černá řada

I sám Fjodor Michajlovič by musel mít z takového pojetí Raskolnikova radost. Thompsona pomíjím, ten se nechal pouze velmi značně inspirovat. Corneau, básník zločinu ve filmu, se správně spolehl na Patricka Dewaera. Podruhé za svoji kariéru se ve filmovém zpracování Zločinu a trestu objevil Blier, v padesátých letech minulého století jako Monestier, kterého svým hereckým umem nezastínili ani pánové Gabin a Ventura. Jenže Dewaere dal do svého Francka vše, možná ještě trošku víc, a převálcoval Bliera i vynikající Trintignantovou. (13.02.2014)

Po Corneauovej Hrozbe som čakal niečo zaujímavejšie, ale zakopol som. Nesympatické absurdné postavy, slabé dialógy plné zbytočných kecov, a nelogické chovania všetkých postáv, nielen psychicky narušenej a nervivej hlavnej postavy. K postavám som cítil totálny chlad a bolo mi tak jedno, čo sa s nimi stane. Aby toho nebolo málo, najväčší priestor dostáva nuda. Jediné, čo nebolo zlé, bola 17-ročná Marie Trignignat s rozkošným bobríkom. (13.12.2019)

Ponurý príbeh komplikovaného podomového predavača ( excelentný Patrick Dewaere ), ktorý sa dostane do konfliktu so zákonom. Nejde však o kriminálny film, skôr o psychologickú drobnokresbu človeka, ktorý žije v nedostatku a vo svojom vlastnom svete, z ktorého nemá šancu uniknúť. Rozhodne zaujímavý snímok, kde niet kladných hrdinov a preto pôsobí veľmi depresívne. (23.12.2013)

Exhibicionistická variace na výstřednější i nápaditější francouzské surreálné úkroky Blierovy (jenž si ve snímku rovněž zahrál). Bezživotný celek vyvolává dojem improvizace a přes svou vleklost urychluje konec. Hlavní postava podomního obchodníčka je příliš roztříštěna svou profesní divadelností na to, aby dokázala ze snových událostí utkat příběh. Jen poslepu ohledává nabízející se dráhu svých příštích kroků a sestupuje-li, pak nevědomky a lhostejně… (28.07.2018)

Působivost noirového žánru obvykle stojí na atmosféře a ta se Alainu Corneauovi povedla na jedničku. Tísnivé prostředí plné zanedbanosti a úpadku hraje stejně důležitou roli jako postavy formované materiálním nedostatkem a frustrací. Snímek má i zajímavé obsazení, ale jestli ho něco sráží, pak je to protivně afektované chování postav ztvárněných Patrickem Dewaerem a Marií Trintignant. Dalo by se říct, že hlavní hrdina je ovládaný hysterií, ale je to víc umělé, protivně pozérské a z Dewaerova herectví cítím divadelní manýru. Snímek stojí někde mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale vzhledem k mému oblíbenému žánru se přikloním ke čtvrté. Celkový dojem: 70 %. (09.06.2020)