Černá řada

Hlubinný ponor do šílenství zahalen do hávu tak surového thrilleru, že by před ním prchl i Peter Stormare z Farga (a to i uprostřed práce s Buscemim a štěpkovačem). Tahle řada je vážně černá. A pokud v ní někdy prosvitne světélko naděje, nečekejte ulehčení. Světlo zde slouží pouze k jediné věci - aby nám odhalilo jak moc je tma hluboká (i v tomto ohledu se film podobá, jak zde zmiňuje několik uživatelů, Zločinu a trestu). Každopádně před spaním rozhodně nedoporučuji. PS: Ve stoje tleskám Dewaeremu, který zde předvedl jeden z nejúžasnějších hereckých koncertů, co jsem měl (zatím) možnost vidět. (02.06.2016)

Franck Poupart je na první pohled komická figurka s knírkem, který dává vzpomenout na vysmívanou mužnou ozdobu Milouše ze Saturnina. Jenže jakmile se objeví jedna zbytečná a morálně pochybná bába jako překážka k prachům a zaslouženému štěstí v podobě čisté krásky (a hlavně těch prachů) uprostřed všeho toho sajrajtu, z Milouše se stává Raskolnikov na speedu, sice bez teorií a velkých ideálů, ale s psychopatickým egem. A zjišťuje, stejně jako divák, že leccos čekal jinak – opravdu to tou tragikomikou, vypečeností osudu a neplánovaných okolností při všem tom pachtění trochu připomíná pozdější bratry Coeny. Nástup té tajemně mlčenlivé / možná trochu retardované (nehodící se škrtněte) princezny (Marie Trintignant v režii nevlastního taťky) v područí ježibaby je vskutku odzbrojující. Patrick Dewaere je neuvěřitelný. Ale pozdější osud hlavních představitelů, to je opravdu černá řada… (06.06.2020)

Tak podstata filmu je obsažena už v titulkovém tanečku. Noir  film ovšem ani náhodou. Byť má všechny atributy , které má černý film mít-antihrdinu, famále fatále, žádný hepáč, zloduchy všude okolo a maglajz hlavě především. Jenže aby noir mohl býti noirem ,,klasickým" je nutné alespoň trochu fandit našemu antihrdinovi. Tady to fakt nešlo. Antihrdina je až neuvěřitelná směska smolaře, hysterky, blba, lháře, zbabělce, psychotika a psychopata, a k tomu křehké a z(a)tracené duše(?). Spíše jsem si opakovaně vzpomněl na (úplně jiný) film. ,Angst´ se to jmenovalo. Taky pak taková hnusná pachuť na patře, když to celé na konci (ne)skončilo. (10.06.2021)

Uznávaný francouzský režisér Alain Corneau natočil za přispění lehce parodických prvků zžíravé psychologické drama prostoupené ponurou atmosférou morálního úpadku a zmaru. Do vnitřně rozervaného hlavního (anti)hrdiny se fascinujícím způsobem převtělil Patrick Dewaere. I když Černá řada disponuje hned několika skvělými hereckými výkony, tak ten Patrickův je natolik strhující, že prostě nemá obdoby. Jedná se zcela jistě o jeho životní roli. (85%) (01.07.2021)

„Promiňte, ale upadlo vám oblečení!“ To je tak, když chcete konečně prodat zboží a místo peněz vám nabídnou naturálie…Corneau stvořil vskutku svérázný film. Už při rozpačitém úvodu jsem pochyboval, zda se skutečně jedná o krimi drama, ale bylo to o tom přijmout zvláštní hlavní postavu se všemi těmi výstřelky, tanečky, emocionálními výlevy a zkratovými momenty (což mi, přiznávám, dělalo chvílemi potíže). Jako studie komplikovaného muže žijícího ve vlastním světě tvrdě narážejícím na ten skutečný to není špatné, ona ta postupná přeměna z „poseroutky“ na až bezskrupulózního „vychcánka“ docela baví, ale některé scény buď nedávaly moc smysl či se přímo nepovedly (o „dýchající mrtvole“ nemluvě, to prostě nesnáším). Konec je sice symbolický, avšak zas mu předchází podivná pasáž, kdy Franck „náhle“ nedokáže to, co předtím zvládl s přehledem. Celkově dám jen průměr, ovšem teď už alespoň vím, jak mistrně využít kapotu auta a svou vlastní hlavu k získání pozornosti uražené ženy, že…„Život je děvka…děvka po menopauze.“ (28.06.2020)