Poslední den léta

Moře, pláž, nebe. Svobodný, symbolický a abstraktní prostor jako dějiště osamělého setkání ženy a muže, jejich vzájemného vztahu, ostychů, rozprav a sbližování. Pozoruhodný minimalistický snímek, naplněný niternými dramatickými epizodami, může tematizovat existenciální tíhu válečných vzpomínek, stejně jako věčný a univerzálně srozumitelný příběh údělu muže a ženy, pomíjivosti krásných chvil, strachu z lásky či smrti. Režisérský debut Tadeusze Konwického, jenž se jinak proslavil jako spisovatel, se od soudobých děl Polské filmové školy odlišuje především jemnou poetikou a ztišenou atmosférou. (12.01.2012)

Říkala jsem ti to. Je poslední den mého léta. Zhrzená a osamělý v liduprázdné plážové poušti, na hranici země a moře, jen ve společnosti příležitostně vřískajících MIGů, zastupujících memento toho, že i když bylo nedávno hodně zle, může být ještě hůř. Do tří čirých živlů rozevřená situace otevírá prostor naprosto čemukoliv, aby se ve výsledku stala svědkem postupného borcení nadějí na cokoliv útěšného; cokoliv, co by slibovalo navázat na zpřetrhanou existenci. Neutěšený vývoj událostí povznáší rám perfektní kinematografie, nechávající vzpomenout na jiné filmy, plodně okouzlené sypkými materiály. Kdyby představitelka hlavní ženské role Irena Laskowska vypadala (i v plavkách!) méně jako Jaroslav Marvan, chuť rozjet se k Baltu by byla větší. Czego Pan szuka? (03.10.2020)

Výborný autorský snímek Tadeusza Konwickiego. Setkání dvou osamělých lidí na pláži. Pouze ona, on, písek, duny, nebe a moře. I přesto, že k sobě cítí náklonnost, nemohou se sblížit. Traumata války, strach z lidí i strach z života jim v tom brání. Výborná režie, scénář, Irena Laskowska i Jan Machulski a také kamera. Narozdíl od nových filmů na téma "setkání dvou osamělých lidí" je Ostatni dzień lata také naprosto reálný. I tolik opěvovaná trojice Linklater-Hawke-Delpy v tomto mocně pokulhává. (07.08.2006)

Konwického komorní drama hledání společné řeči odhaluje již ve svých prvních chvějivých záběrech analogii mezi končícím létem a završujícím se srpnem života stárnoucí ženy, kterou si v pouštních kulisách baltského pobřeží nachází cosi, co sama hledala tak dlouho, že se z toho stal přízrak. Přes závažnost všech dialogů i mlčenlivých interakcí, přes hloubku pohledů a žár doteků k sobě poutá pozornost především znění zachyceného prostředí. Zvláštní hlučné ticho pobřeží jako by absorbovalo veškerý neklid obou protagonistů a rozprostíralo jej i do budoucnosti, v níž lze již tušit září. (19.08.2023)

Spisovatel a režisér Tadeusz Konwicki debutoval minimalistickým snímkem odehrávajícím se výlučně na pláži baltského moře. Tady se setkávají dvě bezejmenné postavy - ona a on - oba poznamenaní válkou. On se ji snaží přimět, aby zapoměla na minulost, nevracela se z dovolené a začala s ním nový život. Snímek však směřuje k hořkému konci a k pocitům deziluze a nemožnosti minulost vymazat, což podtrhává závěrečný záběr zbytečného boje s vlnami a snahy překřičet je. Konwického zpracování válečných zkušeností je značně odlišné od ostatních filmů Polské filmové školy, ale taktéž velmi působivé. Na kvalitě snímku dodávají i herecké výkony obou protagonistů Machulského a Laskowské. (04.10.2010)