Malý Manhattan

"Konečně jsem pochopil všechny ty nesmyslné písně o lásce." Jeden z těch kouzelných filmů, od kterých nečekáte vůbec nic a dostanete úplně všechno, takže se celý film usmíváte a možná si i spokojeně vrníte. Svižný, úžasně milý příběh, úsměvný, pohodový a zábavný, s chytrým scénářem a sympatickými hereckými výkony, plný malý nápadů ve formě i obsahu, výtečně odpozorovaných momentů, na které si z vlastního dětství pamatuje snad každý z nás (taky jsem kdysi při domlouvání prvního rande měl pocit, že "organizovat arabsko-izraelská mírová jednání by bylo snadnější."), i nečekaně trefných komentářů. Jistě je to idealizované, ale takové přece první lásky jsou a takové v nás po celý život zůstávají. (15.03.2012)

Příjemné překvapení. Pohodový film o dětském zamilování, který je něčím víc, než jen obyčejným filmem. Je příběhem jednoho chlapce, který si napřed myslí, že každá holka má svrab a od holek se drží dál, ale při karate se postupně seznamuje se sympatickou dívkou, od které se postupně zamilovává. Do toho jsou zde krásné scenérie Manhattanu. Prostě nádherná, snad i tak trochu nostalgická podívaná nejen pro děti, ale i pro dospělé a vůbec pro každého, kdo v dětství prožil nebo prožívá svou první lásku a chce si připomenout, jaké to vlastně bylo. Dějově je to dobře zvládnutý film, který má jen touhu vyprávět a nikterak netlačí na pilu, prostě vyprávění plyne a plyne a vše je v něm jaksi přirozené, prostě jako bychom opravdu sledovali reálný příběh, který se právě teď odehrává. Film je ale výborně zvládnutý i po herecké stránce, výkony dětských herců jsou velmi kvalitní a snadno uvěřitelné, hezky se na to dívá. Celkově je to svižná vtipná romantická rodinná komedie o dětech pro děti, ale nejen pro ně. Já jsem si celý film perfektně užíval a velmi se mi líbil. Na maximální hodnocení to není, ale mnoho nechybělo. Čtyři hvězdičky tomuto filmu ale sluší také. (25.10.2008)

První lásky v New Yorku, prosluněném Manhattonu s maličkým Joshem Hutchersonem, který však coby malý přemoudřelý klučina s nohou přilepenou ke koloběžce nebyl ani zdaleka tak sympatický jako pozdější Jess. Jeho herecká partneka sice úplně nepostrádá jakési to dětské charisma, ale Anne Sophie-Robb to rozhodně není. Zdá se mi sice poněkud nespravedlivé srovnávat s Terabithiou, ale bohužel se mi tyto dva filmy nepovedlo oddělit. Proto jsem se příliš nebavila a stopáží se pronudila. (12.11.2008)

Já vím, že ono je to jakože roztomilé, protože jsou tak mrňaví a vtipní a klejou a trousí pravdy o životě, ale bože, jestli tohle není ta největší propaganda a oprese a LEŽ, tak pocházím z jiné planety. - To byla má první reakce. Po uvážení musím uznat, že je alespoň dobře, že je to film o probuzení (a také že Josh Hutcherson se pravděpodobně narodil pro role submisivních chlapců, kterým žena s velkým ž musí ukázat, co je to život). Jelikož se ale probouzí ze spánku, který se mě nikdy nezmocnil, zůstanou mi jenom vzpomínky na momenty přiblblého smíchu, kdy miniJosh narazí do skleněných dveří a podobně, pocit sdílení zásadního řádu univerza se nedostavil. Místo něj zřejmě nastoupila mírná závist, protože když já jsem chodila do juda (jako jedna ze čtyř holek v celém oddílu), tak ačkoliv jsem byla fakt dobrá a prakticky všechny svoje závody jsem vyhrávala, tak mě ostatní kluci a mladší trenéři jenom šikanovali a žádná cesta ducha a respektu se nekonala. Jako největší křivdu si ale pamatuji, když se jedna "z nás holek" přidala k šikanizátorům. Mám z toho období ještě bohatou zásobu existenciálních zjištění, ale něco mi říká, že tohle není místo, kde bych je měla ventilovat, už teď je celý ten komentář až nepříjemně psychoanalytický a nezbývá mi než doufat, že to nikdo nečte. Myslím si, že bych měla zapracovat na svém pochopení pro filmy pro děti. Za prvé mám ale problém s americkým přístupem a za druhé myslím, že úplně všichni mají problém s kategoriemi "pro děti", "o dětech", "s dětmi" a s všemožnými vzájemnými prolínačkami. Protože do jaké kategorie patří tenhle? Myslím, že sám o sobě si myslí, že je pro děti, ale já jako dítě bych tohle takhle vidět nechtěla. Asi. Je to film, který dospělým ukazuje, jak směšné je jejich chování (a vychovávání), a jako důkazní materiál strká do Petriho misky tvárné děti, na kterých vyrůstají ty chorobné civilizační (společenské? znamenají ta slova totéž? a mimochodem, tomu říkám přirovnání) kultury? Možná. Potom se to ale pořád dost drží při zemi a mohlo to být mnohem ostřejší a osobitější. Náhodná hláška, kterou jsem si zapamatovala, nám třeba napoví: "I might be falling in love with the woman, but that doesn't mean I'm in the mood for soul-searching." Možná jsem příliš času strávila čtením feministických studií na podivných místech internetu, ale tohle mi z úst malého chlapce nepřijde vtipné. To je děsivé a smutné. (26.08.2015)

Povinný film pre všetky decká prežívajúce prvú lásku. Keď sa v spomienach vrátim späť do tejto doby, tá moja prvá stroskotala práve vďaka nedostatku sebavedomia alebo ako sa spomína vo filme kvôli nevypovedaným maličkostiam. Prvými dvoma minútami a zvratkovou scénou sa nedajte pomýliť, nie toto nie je pokračovanie filmu Ten chlapec je postrah. Je to realistická sonda do mysle 10 ročného chalana prežívajúceho svoju prvú lásku a prvé sklamanie. Nie, žiadny americký happyend sa tentokrát nekoná (i keď som si ho podvedome prial). A možno je to tak lepšie pretože takýto je skutočný život bez prikrášlení. Po scénaristickej stránke dobre odvedená práca tak trochu pripomínajúca britský film About a boy. 75% (28.09.2008)