Mezi mužem a ženou

Velmi originální zpracování obyčejného příběhu. Film stojí na netypickém rozdělení obrazovky na pohled muže a ženy a na výkonech hlavních herců. Jelikož Bonham Carterová je bezchybná, tak i zde předvedla velmi pěkný výkon. Eckhart je takový průměr, ale nijak mi nevadil. Za zkouknutí to stojí, už kvůli nápadu, jinak se jedná o film, který vás asi nesestřelý. (24.03.2010)

Dva pohledy, muže a ženy, dvě neúplné půlky jednoho obrazu. Chtělo by se říci, že rozdělením plátna vedví toužil režisér vyjádřit neslučitelnost ženského a mužského pohledu na svět a nemožnost úplného porozumění mezi pohlavími. Nu, to je samozřejmě možné, ale pak nevybavil své postavy natolik specifickou ženskostí a mužskostí (byť subtilní rozdíly pozorovatelné jsou), aby bylo toto zcela zřejmé. Je to snad spíše dobře, protože by to dost možná vedlo ke zploštění obou charakterů. Takto můžeme ono "nedorozumívání" vnímat v obecnější rovině a mohlo klidně nastat mezi mladým a starým, cizím a zdejším, chytrým a blbým. Mně osobně se zdá, že v tomto případě nastalo prostě mezi jedním a druhým. Nebylo však nijak tragické a hluboké a rozhodně mi nepřipadalo nevyhnutelné. Inu, tam, kde lidé usilují spíše o zajímavou stavbu věty než o to, aby jim bylo porozuměno, aby sdělili podstatné, tam se neporozumění dá očekávat. A to je má nejpodstatnější výtka filmu. Smůla, když na dialozích stojí. Věty tedy plynou a přinášejí sebou minulost, která proplouvá kolem diváka, jenž jediný jako by ji opravdu pozoroval. Ti dva nejsou odděleni svojí odlišnou "pohlavností", ale roky, které nestrávili spolu. A scénářem. Své setkání zneužijí k tomu, aby se na okamžik klamně vrátili do chvil šťastnějších než Teď, bezstarostného Tehdy. K čemu však to všechno? K čemu sledovat, jak plynou slova a činy, jež za moment odplují do kanálu zapomnění... I toho mého. Raději si ještě někdy pustím Scény z manželského života. V těch se nezapomíná... Silné ***. P.S. Nakonec mé výtky nejsou možná úplně fér. Právě ona určitá prázdnota, pocit "léta jsme se neviděli a léta se zase neuvidíme", působí při zpětném pohledu poměrně autentiticky. A zároveň i nepříjemně, což je možná právě to, co mi (nevědomě) vadilo. (24.03.2009)

Tohle by byla výborná konverzačka, kdyby se režisér nesnažil být přehnaně originální a nerozpůlil obraz na dvě části, což nepůsobí jako ozvláštnění, nýbrž jako zbytečně rušivý element. Píšu zbytečně, protože hlavní devízou tohoto filmu rozhodně není odlišný pohled muže a ženy, jenž má být znázorněn rozpůleným obrazem. Tou je skvěle napsaná osmdesátiminutová konverzace, která postupně odkrývá minulost dvou hlavních postav a která i díky charizmatu a vzájemné chemii Heleny a Aarona nenudí a má jistý náboj od začátku až do konce. (05.07.2016)

"Iluze snadnosti vyžaduje to největší úsilí."                                                                                                                    Konverzačky mám dost ráda, byla jsem zvědavá, kam se děj posune. Bohužel nepřišel žádný "Uvau" okamžik, který by mě dostal. Škoda, nastavené to bylo dobře. Herecké výkony dobré, chybělo něco uvnitř. (25.04.2018)

Já snad špatně slyším, tedy vidím! Koho že jsou ty výborné výkony? No mýlka je vyloučená, kompars běžně chválu nesklízí, takže skutečně bude řeč o afektované křeči nositelky nejškaredějších vlasů Hollywoodu, Heleny Bonham Carter a vrozené topornosti s úsměvem leguána, Aaronu Eckhartovi, kteří téměř půldruhé hodiny vedli divné řeči v ještě divnějším obraze v obraze a kdyby mě náhodou oči málo těkaly, tak se do něj z času na čas ještě vetřeli jejich alter ega v mladším vydání s ještě o level nižšími výkony. Těžkopádné vyjádření plochých charakterů o stesku po tom, co se nedá vrátit. (19.02.2013)