Avatar: Legenda o Aangovi

Už si ani přesně nepamatuju, kdy a kde jsem na Avatara narazila poprvé (takových sedm - osm let před napsáním tohoto komentáře, bylo to tuším již po odvysílání všech epizod). Co si ale pamatuju zcela jistě je, že to byla láska na první pohled. Hned první vteřiny mě zaujaly natolik, že se z Legendy o Aangovi již při prvním zhlédnutí stala totální závislost a srdcová záležitost. Ani po letech mě Avatar nepřestal bavit (což mě překvapilo a velmi potěšilo zároveň) a hodně dlouho se držel na prvním místě mezi mými nejoblíbenějšími seriály. Komplet všechny epizody jsem viděla nejméně pětkrát (z náhodného přehrání několika z nich se vždy nakonec stal maraton), takže s jistotou vím, že tenhle Avatar mou seriálovou topku nikdy neopustí. Jednoduše: je to jeden z nejlepších (nejen) animovaných seriálů, jaké jsem kdy viděla. Obsáhleji: i když pochází od na děti zaměřené televizní stanice Nickelodeon, jejíž většina seriálů mě za a) štve svou debilností nebo b) rovnou odpuzuje, rozhodně to není seriál jen pro děti, užijí si jej i dospělí, je naprosto vhodný pro obě cílové skupiny. Možná si ho dospělí užijí i víc než děti. Já sama čím jsem starší, tím víc věcí si v seriálu všímám. Skvěle napsaný příběh je rozdělen do tří sérií (tedy knih) naprosto dokonale. Možné menší SPOILERy: -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------  KNIHA PRVNÍ: VODA - První kniha je ze začátku taková pozvolnější, začíná na odlehlém místě s pořádnou dávkou humoru a pohodové atmosféry, kterou (lehce) naruší až princ Zuko. I přesto ovšem již první epizody dávají divákovi tušit, že tohle je mnohem víc než pohádka pro děti - např. už třetí epizoda Jižní vzdušný chrám, kdy Aang poprvé vidí, co se během stoleté války stalo jeho národu a máme také možnost lépe poznat Zuka a jeho strýce. Nebo šestá epizoda Uvězněni, ve které se díky Avatarovi vládci země vzepřou tyranii vládců ohně. I epizody týkající se minulého Avatara jsou skvělým lákadlem na další děj, protože mimo jiné zapojí i duchy a rozšiřují tak nebývale skvěle vystavěnou mytologii tohoto fiktivního světa. Od dvanácté epizody s názvem Bouře, ve které je odhaleno ještě víc o minulosti Aanga a Zuka (a o Zukově motivaci) - spojení obou minullostí do jedné epizody je vlastně i náznak jejich budoucí spolupráce - už pak pro mě bylo prakticky nemožné se sledováním přestat, ten příběh i ten svět mě pohltily naprosto neskutečným způsobem. Vážných epizod pak ještě přibylo, tempo se výrazně zrychlilo a vynikající dvojfinále Obléhání Severu bylo dokonalým zakončením série a zároveň navnazením na tu další. Nemohla jsem si přát víc. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------  KNIHA DRUHÁ: ZEMĚ - Přestože jsem si na konci minulé knihy nemohla přát víc, víc jsem i přesto dostala. Druhá kniha kvalitativně překonala už tak dokonalou knihu první. Kniha druhá totiž přitvrzuje už od první epizody s Avatarským stavem a řádným představením dalšího záporáka v podobě Azuly, jenž se předtím ukázala jen na konci minulé knihy. V druhé knize sice opět nechybí troška humoru, ale ten už k některým postavám (jako třeba k nové člence základního týmu Toph výborně zapojené do děje) prostě patří. Série v průběhu nabízí vedle volnějších epizod opravdu hodně zajímavé věci (např. epizoda Osiřelý Zuko, Knihovna nebo hledání Appy), především pak její druhá polovina, kde se mi nejvíce líbilo vše kolem tajemného města Ba Sing Se a hlavně okolo agentů Dai Li. Dění okolo agentů Dai Li bych doporučila každému, kdo má rád špionážní filmy. Zvraty a intriky tady jednou na plné obrátky a kniha se řítí k famóznímu finále. Finální epizoda Křižovatka osudu (respektive Rozcestí osudu, tady se ČSFD trochu sekla) pak má pro mě osobně naprosto fantastické vyvrcholení (v Legendě Korry je tomu hodně podobné finále třetí knihy), a to ani není rozdělená na dvě části jako Obléhání Severu z první knihy. Kdybych po ní měla třeba rok čekat na třetí knihu, to bych asi snášela hodně těžko ;-), ještěže jsem na Avatara narazila už v době, kdy měl všechny knihy (série) odvysílané. Největší "nářez" je ale až kniha třetí. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- KNIHA TŘETÍ: OHEŇ - Pokud jsem si po prvních dvou knihách myslela, že už nejde jít s kvalitou výš, spletla jsem se i u třetí knihy - až snad na epizody Noční můry a bdělé snění (i tato epizoda má ovšem pro děj jistý význam) a Divadelní spolek Lávového ostrova (jeden z nej fillerů a rekapitulačních epizod vůbec) je zde vlivem blížícího se nevyhnutelného finálního střetu nejtemnější - a ve středu knihy i nejdepresivnější - atmosféra ze všech knih a díky postupné gradaci byla moje touha vidět další a další epizody nejsilnější za celý seriál. Každý menší i větší zvrat a souboj jsem nadšeně sledovala s očima navrch hlavy a velké finále (nejen třetí knihy ale i celého seriálu) Sózinova kometa rozložené rovnou do čtyř epizod... proč to také nenapsat - to byl fanouškovský nerdgasmus - naprosto dokonalé, absolutní extáze, na konci mi i několik slz ukáplo - slzy štěstí za tak vynikající seriál a pak slzy smutku, protože byl konec... ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Kromě příběhu je na tomhle animáku dokonalé vlastně všechno: animace (přiznám, že kdysi dávno mi trochu vadilo občas přehnané vyjadřování emocí postav převzaté zřejmě z některých anime), nápaditá a přehledná akce - především díky skvělým nápadům s využíváním živlů, soundtrack - ani úvod ani titulky mě po x-tém zopakování neomrzely, což se mi u jiného seriálu s podobně laděným úvodem epizod snad nikdy nestalo (i když lehká aktualizace u druhé a třetí knihy by neuškodila) a i zbytek je výtečný, hlavně postavy, které jsou brilantně napsané a které si projdou zajímavým vývojem, který je radost sledovat: zejména moji velcí oblíbenci: dvanáctiletý Aang nucený předčasně dospět a princ Zuko, který hledá svůj skutečný osud, ale i odvážnou Kataru, šprýmaře Sokku, drsňačku Toph nebo úžasně milého strýce Iroha jsem si zamilovala. Vůbec ta mytologie toho fiktivního fantasy světa je brilantně vymyšlená - od rozdělení na národy dle čtyř živlů přes zvířata (kdo by nechtěl létajícího bizona? :-) ) po svět duchů, do toho trochu té techniky - vše do sebe dokonale zapadá a funguje. A nejlepší je, že ani "vycpávkové" epizody (neboli tzv. fillery) mimo hlavní příběh nejsou otravné, že byste je museli přeskakovat - naopak některé jsou opravdu vtipné a přiblíží divákovi postavy ještě víc (např.  Příběhy z Ba Sing Se jsou vážné skvělé), doporučuji nevynechat je. ----- Avatar: Legenda o Aangovi je jasným důkazem, že lze natočit epické akční fantasy bez explicitního použití krve, nahoty, sexu a zabíjení a umírání. P.S.: Pokračování v podobě Legendy Korry je taktéž výborné (zejména první kniha), ale i tak pro mě původní Avatar jako celek zůstává nepřekonán ;-). P.P.S.: Škoda, že hranou filmovou adaptaci seriálu museli tak podělat, Avatar mohl prorazit ve světě ještě víc... Hraná verze od Netflixu se nakonec povedla tak napůl - není to průjem jako film, ale s originálem se nemůže měřit - moje recenze. 10/10 (19.12.2016) (méně) (více)

Současný 155. nejlepší seriál? Možná podle této databáze, ale mně to tak skvělé zase nepřišlo. Jako ano – je pěkné, že se Američani pokusili o nějakou inovaci na poli animované tvorby. No, inovaci... spíš bych to nazval takové větší odkoukáváníčko od japonských anime. Mé zklamání pramení možná z toho, že jsem byl asi moc naivní po přečtení zdejších komentářů hýřících superlativy a po doporučení jedné kamarádky, která se mi o tom na Facebooku snad přes hodinu rozplývala a pěla na to málem slavnostní ódy. Ještě když to mnozí nazvali jakýmsi "americkým anime", očekával jsem od toho něco úžasného v úrovni filmů Miyazakiho (proboha, taková úvaha je snad na double facepalm), takže ono vlastně opravdu není divu, že jsem pak byl skoro až zákonitě zklamán. Je to sice hezky zpracované, má to ono profláknutý schéma záchrany světa pomocí jednoho vyvoleného zasazené do zajímavého světa, pár sympatických postav, hezké souboje, docela pěknou hudbu a v první sérii také slušnou chytlavost, ale jinak mě už nějaké výraznější klad nenapadá. Pokud bych měl shrnout jednou větou to, co mi v seriálu vadilo nejvíce, byla by to ona zaměřenost na mladší publikum. Bohužel se vším, co k tomu patří – hromadou infantilnosti (počínaje tamním humorem, spoustou šklebů a "komických" výstupů, roztomilými zvířátky a kdovíčím ještě konče), předvídatelnosti a moralizování jdoucí ruku v ruce s fobií tvůrců zabít či zranit jakoukoliv postavu. –– POZOR, lehký SPOILER! Za celý seriál jsem napočítal pouze dvě mrtvé (vedlejší) postavy, z čehož jedna se obětovala (samozřejmě žádným násilným způsobem) a druhá byla v podstatě odrovnána mimo obraz (teda, co si aspoň pamatuju). Vrcholem toho všeho je samozřejmě závěr – kdo viděl, ví, o čem mluvím. KONEC SPOILERU. –– Teda ne že by se to v japonských anime nevyskytovalo, ale tady to bylo na můj vkus vážně už trochu moc. U Japonců mi zkrátka připadá, že podobné příběhy umí jakýmsi způsobem zaobalit do takové podoby, že si jej milerádi vychutnají i ti odrostlejší. Při sledování Avatara jsem však často měl pocit, že jsem se tak trochu minul cílovou diváckou skupinou. Některé postavy mi ve svém jednání přišly občas dost hloupé (hlavně Zuko mi ze začátku seriálu často svým jednáním připomínal Jezdce z Probuzení tmy, taky to vystupování ve stylu: "teď se mi to sice nepovedlo, ale příště budu mnohem zlejší, mnohem nemilosrdnější a prostě už vám nakopu koule", přičemž to takhle opakuje x-krát a stále dokola – ale ok, ke konci jsem si ho opravdu oblíbil) a vůbec mi chování některých postav a jisté zvraty v příběhu přišly poněkud nelogické, některé díly zase vyloženě zbytečné, však víte, jen taková ta výplňová vata pro zředění děje, proto u mě časem chytlavost seriálu opadla. Myslím ale, že kdyby se to sestříhalo zhruba do takových čtyřiceti dílů, mohlo to být mnohem ucelenější a nemusel bych místy mít nutkání posunout děj někam dál. Chápu, že někomu výše zmíněné výtky nevadí, ale že by těch lidí bylo až tolik? Možná kdybych nebyl odrostlej na japonských šónenech a neměl tak přehnaná očekávání, asi bych z toho byl taky blahem bez sebe a práskl tam též tu pětihvězdu, ale bohužel. Takhle to pro mě byla celkem zajímavá pohádka, která mi sice v mnoha ohledech skřípala, ale pokud nějak zrechnujeme jednotlivé série (1. série: slušné 4*, 2. série: silnější 3*, 3. série: slabší 3*), vychází mi z toho stále silné trojhvězdí. Jako jo, ono se mi to vesměs líbilo, jen jsem měl prostě až příliš velká očekávání. Závěrem tři dodatky: 1) Aang mi byl mnohdy dost nesympatickej. 2) Nejsympatičtější postavy: Toph a Iroh. A možná ještě Appa, byť zrovna komunikativní postava to nebyla. 3) Jó, mám to prostě smůlu na Avatary. Jak ten animovaný z Nickelodeonu, tak i ten hraný od Camerona mě prostě nedokázali pořádně posadit na prdel. (11.11.2011) (méně) (více)