Dragonslayer
Režie:
Matthew RobbinsKamera:
Derek VanlintHudba:
Alex NorthHrají:
Peter MacNicol, Caitlin Clarke, Ralph Richardson, John Hallam, Albert Salmi, Sydney Bromley, Ian McDiarmid, Yolande Palfrey, Alf Mangan, Peter Eyre (více)Obsahy(1)
Temný plášt mlhy zakrývající celé království se průdce rozevírá a do světa lidí vniká přes husté mračno šupinatý tvor. Zděšení lidé, kteří zahlédnou letící monstrum ze strachu utíkají do svých příbytků a toužebně čekají, že se najde někdo odvážný, kdo je ze strachu a bezmoci osvobodí. Samotný král země je zděšen v momentu, kdy se dozví, že se jedná o prastarého draka, chrlící oheň jenž má zálusk na dívky z celého království. Král ze strachu a starých proroctví splňuje drakovi nároky na nevinné a půvabné dívky, které žijí v chudobě a mají hlad. Jenže to nebudou ony krásky, které budou stát na konci potravinového řetězce, nybrž samotný věčně nenajezený starý tvor z temnot. Tohle vše se dozví v pravý čas moudrý kouzelník a rozhodne se svým kouzelnickým učněm zakročit.
Takhle by se dal stručně popsat fantasy film Matthewa Robbinse, který nás zavádí do časů krásných princezen a nebojácných bojovníků, kteří mají chuť se porvat s každým zlem. (Kinolístek)
(více)Recenze (64)
Pravá syrová pohádka o drakovi, který nemluví a je tak zlý a zvířecký, jak drak má být. Losování mezi dívkami, obětování, starý kouzelník, jeho mladý učeň, třesoucí se jeskyně, podivná princezna, která se sama obětuje a konečný souboj s drakem útočícího z nebe: co víc si od středověké pohádky při níž mrazí přát. ()
Když už máte tu smůlu, že vám za kopcem bydlí drak, je dobré mít za nějakým jiným, nejlépe nepříliš vzdáleným, kopcem v záloze i drakobijce. Být v některých krajích ženou, které pořád někdo říká, že je k sežrání, nemusí být tak příjemné, jak by se mohlo zdát. Chudák drak nebyl oprávněně se symbiózou s místními homo sapiens sapiens zcela spokojen, dával jednoznačně najevo, že jídlu dává přednost, pokud je dobře propečené až zpopelněné a oni mu to pořád nosili co syrové, ale ještě se cukající, také by mě zneklidňoval pohled na to, jak mi večeře utíká z talíře. Drakobijce je parádní fantasy s princeznou, o kterou nakonec vůbec nejde, jenom o ni každou chvíli někdo zakopne, kouzelníkem rafinovaným jak kokosový olej, kouzelníkovým učněm, jehož největší předností je skladnost, umožňující mu zalézt i do malého prostoru pod kovadlinou, či schovat se za štít, s kovářem, kterých je pohříchu už také víc v pohádkách než v realitě a s drakem, na kterého si můžete sáhnout (skoro). I tak ale drakem mého srdce zůstává Draco ()
Dodnes si pamatuji rozruch, způsobený uvedením filmu v premiéře na Nově v neděli odpoledne, kdy byl avizován jako pohádka pro děti. Díky krapet zavádějícímu zaškatulkování drsnější ladění a naturalismus některých scén pár dítek nerozdýchalo a jejich rodiče pak televizní kazatelnu Volejte řediteli zahrnuli zděšenými, ba možná až výhružnými dopisy. Uběhlo čtvrt století a v dnešní pohádkově (a vlastně i dospělejší fantasy) vyměklé době působí Drakobijce jako živá voda a balzám na (cynickou) divákovu duši. Příběh je dosti temný, hrdinové nejsou neprůstřelní a nedaří se jim vše včas splnit a každého zachránit. Hlavní hrdina Peter MacNicol je sice (alespoň z počátku) trochu jelito, ale sympaťák, jeho vyvolená Caitlin Clarke moc krásná a záporák John Hallam parádně démonický. Drak je skutečně děsivý a triky na svou dobu zdařilé. 85%. ()
CITÁT - Počkáme dokud nás nevyslyšíš...... Od prvních momentů mě to nebavilo. Tušil jsem, že to bude blbost. Podivné postavičky, dlouhé a nudné dialogy a někdy jsem si myslel, že koukám na kvalitnější telenovelu. Dramatizace nulová, ikdyž musím připustit, že drak je celkem povedený. Hudba průměr až lehce nadprůměr. Ale celé jsem to bral jako komedii, několikrát jsem se zasmál. ()
Galerie (91)
Zajímavosti (6)
- Natočeno v koprodukci studií Walt Disney Pictures a Paramount. Nutno podotknout, že film je dospělejší a syrovější, než obvyklá Disney produkce. (-bad-mad-wolf-)
- Natáčelo se ve Walesu, pouze finální scéna vznikla ve Skotsku. (-bad-mad-wolf-)
- Peter MacNicol v tomto filmu debutoval. (Pumiiix)
"Drakobijce" svého času neprávem zastínily spektakulárnější a bombastičtější blockbustery, ale při tom představuje nejen jeden ze zásadních titulů ponuré fáze studie Walta Disneyho, ale navíc jeden z vůbec nejoriginálnějších fantasy filmů všech dob. Osmdesátkové i novější fantasy filmy v zásadě využívají buďto tolkienovský motiv cesty, nebo heroická akční vyprávění conanovského ražení, ale oba dva směry současně staví na poznávání fantastických světů s okázalými speciálními efekty a maskami. Scenáristické duo Hal Barwood a Matthew Robbins oproti tomu přišlo s konceptem magie a draků zasazených nikoli do opulentně spektakulárních bájných světů, ale do středověku s jeho kastovním systémem, pochmurností a přízemností. Při tom se na druhé straně chtěli ale také vyhnout stereotypní umazanosti a pokleslosti spojené s touto érou, respektive s jejím filmovým obrazem. Pod Robbinsovým režijním vedením a díky štědré produkci v unikátní koprodukci Walt Disney Studios a Paramountu (druhým z takto vzniklých projektů byl podobně nenápadně obrazoborecký a autorsky osobitý "Pepek námořník" v režii Roberta Altmana) vznikl realisticky působící svět, který ve své komornosti a zavřenosti dýchá nevídaným životem. Film a jeho prostředí působí nenápadně, ale při tom právě díky precizní výpravě a lokacím působí realisticky, ale při tom nikdy nevyčnívá a nestrhává pozornost pouze za sebe. Nejvíce ale překvapí, jakým způsobem "Drakobijce" pracuje s motivem magie. Ta je zde neustále zpochybňována, vztahována k obyčejným lidem a podmaňována k mocenským účelům zástupci církve a vládnoucí autority. Tato linie dochází překvapivé kulminace v nečekaně hořkém závěru, který zpřítomňuje fatální paradox samotné postavy drakobijce, tedy zabijáka stvoření i sil přesahujících lidský svět. "Drakobijce" tvoří spolu s filmy "Černá díra", "Lesní duch", "Tron", "Something Wicked This Way Comes" a "Návrat do země Oz" páteř i absolutní vrcholy pomyslného ponurého období Disneyho studia a stejně jako ostatní jmenované se vyznačuje inspirativní originálností, nečekanou komplexností a stimulující mnohoznačností. Zatímco jiná studia v první polovině osmdesátek válcovala filmový trh blockbustery a utvářela franšízy, které dominují popkultuře až do současnosti, studio Disney tehdy kráčelo cestou kvality, originality, progresivnosti, nonkonformity a tvůrčích ambicí. Nelze se divit tomu, že diváci se spíš hnali na konkurenci od Lucasfilmu či Amblinu, která byla prvoplánově zábavnější. Dobové středně nákladné disneyovky naopak sázely na civilnost (drama o dospívání "Tex"), angažovanost ("Night Crossing" o útěku z východního Německa) a metažánrovost ("Condorman", "Trenchcoat"). Zmíněné páteřní tituly pak představují unikátní úkaz anti-blockbusterů, které úžas vyvolávají stejnou měrou audiovizuálním spektáklem i obsaženými tématy, a navíc se ukazují jako mnohem dospělejší a hlubokomyslnější než ony řemeslně sofistikované, ale esenciálně brakové blockbustery. Historie, respektive ti, kdo ji píší, se ale namísto řečených předností rozhodli vyzdvihovat výkon a snadnou stravitelnost, a tak ono období dnes v rámci korporátního narativu značky Disney platí za opomíjené a aktivně upozaďované (většina výše zmíněných titulů není široce dostupná), protože nekonvenuje s urputně budovanou image rozverné továrny na rodinnou zábavu. () (méně) (více)