Apartmá v hotelu Plaza

1 pokoj, 3 příběhy a Walter Matthau hrající jako o život. Takže pěkně popořadě: První příběh: Vše, co jste chtěli vědět o manželství po 23-24 letech, ale báli jste se zeptat. Je zde jasně vidět, jak manželka chce za každou cenu manželství zachránit, ale manžel nějak ztratil chuť. Hodně dobré dialogy a hlavně poslední minuty jsou hlavním těžištěm tohoto příběhu. 9/10. Druhý příběh: Stárnoucí producent, který má diář plný jmen žen, s kterými se vyspal, se opět pokusí jednu z nich opět svést. Po 15 dlouhých letech, kdy se neviděli. Navíc, žena má už děti a manžela a chce mu zůstat věrná. Co myslíte, povede se jí to? Na tomhle příběhu se mi líbil nejvíc projev Waltera jakožto producenta o tom, jak že se vlastně má. Inu, ani producenti z Hollywoodu to nemívají lehké. 8/10. Třetí příběh: Tentokrát se přesouváme na jednu svatbu. Tedy, chvíli před svatbou, kdy nevěsta zpanikaří a zamkne se v koupelně. Jenže svědomitý otec, který všechno zaplatil, chce samozřejmě vidět svou dceru před oltářem. Ale jak ji tam dovede, když nereaguje ani na něj, její matku, nebo židli, kterou otec otříská o dveře? :-) Věřte mi, ten konec je vážně vynikající. Ale nebudu vám kazit překvapení. Řeknu jen tolik, že tohle je z těch tří ta nejlepší povídka. 10/10. Jsem rád, že jsem si nenechal ujít tento film. Možná proto, že mi potvrdil to, co jsem si už dávno myslel a to, že Walter byl skvělý herec. Takže za mě mohu výrazně doporučit hlavně těm, kteří nevěří, že divadelní hra se dá převést na vynikající film. (19.03.2009)

Triptych minipovídek, které jsou hereckou exhibicí Waltera Matthau a jeho partnerek. Radost pohledět, i když ten komediální prvek je postupně zatlačen vážnějším podtextem. Ale ani hořká příchuť pointy nebrání tomu, aby si divák užil skvělý konverzační debl. V první povídce je Maureen Stapletonové (Karen) víc než vyrovnaným soupeřem Samovi. "Kapky se do oka kapou a ne cpou. Proč myslíš, že se tomu říká kapátko?" V druhé se zdá, že Jesse hravě přehrává Muriel (Barbara Harris), ale ta ho svými bezduchými dotazy dostane. A v třetí povídce je Roy neskutečný živel, takže Norma (Lee Grant) hraje pasivnější roli. "Čeho se bojí? Že budou jako my..." (24.03.2009)

Ach, Pierre, Pierre... vy jste ale výtečník. :-) Doporučit mě, americký film, připomínající svým stylem sitcom??!... Ale tak proč ne, konverzačku dle divadelní předlohy snad ještě zvládnu. První povídka: Ale tak jo, nic hrozného. Dá se na to dívat. Ale plyne to trochu pomalu, ty dialogy jsou občas takové nemastné neslané. Zvláště ty monology hlavní herečky o samotě. Pár vtipných slovních přestřelek ano, ale ty se tam porád už dobrých 40 minut dokola opakují a ti dva se tam poráád hádají, usmířují, mají rádi, nemají rádi...Ech, tohleto že napsal scenárista Vraždy na večeři? "Nevěřím svým očím. Jseš to ty?" :D Hmm, ono je to celkem fajn zábava, pointa dobrá, ale táhlo se to a víc bych to nepřeháněl.                                    . . .         Nicméně jedeme dál, povídka druhá: Takže z příběhu spíše nadčasového jsme se přesunuli do příběhu specificky vázaného na bohaté americké velkoměsto. ♫ Yeah, I want to be a part of it New York, New York ♪... No jo, panička má hodně ráda Franka Sinatru, ale jejím partnerem se stává producent, který teď má točit s Lee Marvinem. "Jo, když se setkáme, tak spolu mluvíme." :D Vcelku jiná zápletka a odlišný vztah dvou partnerů – přibližně stejný výsledek trochu otravného střídání hádky s milováním a vtipných dialogů s poněkud zdlouhavým zacyklením v bludném kruhu. Vše obohacené tentokrát o opakování si jmen vybraných hollywoodských hvězd – hláška roku od paničky: "Minelli? Ta je rozkošná!" :D Nicméně Walter Matthau mne zaujal už o něco více, zejména jak odlíšil postavu narozdíl od první povídky a při tom svádění nějakého toho Bogarta či Marvina vzdáleně i připomínal. Tak jsem si jen říkal, (ne)objeví se tam nakonec Marvin v pěkném cameu? (SPOILER: Marvin se neobjevil, povídka skončila dřív, než odbyly čtyři. ;o))                            . . .       Tak nic, jede se dál. Povídka třetí. Tyjó, super sranda. Se válím smíchy, na tohle se oplatilo čekat. "A dívej se na mně, když s tebou mluvím!" :D Chichi, ve vtipnější situaci tahle větička nemohla zaznít! (Nebudu prozrazovat, to se musí vidět!) Také Matthau byl ze všech třech povídek na závěr nejzábavnější a konečně to frčelo v pořádném tempu. Při odhalení pointy celého problému jsem vybuchl smíchy a současně mne z ní záhy i zamrazilo. Tak tomu se říká vyvrcholení! :-)... Summa summarum, za závěrečnou povídku by byl plný počet, ty předchozí kulhají někde kolem slabších 3*. Takže ano, dík za doporučení. 70% (18.06.2020)

Ačkoliv je to velmi známé a populární dílo, které je rovněž koncipováno jako divadelní představení, musím bohužel konstatovat, že mě příliš nezaujalo. Snímek jsem viděl poprvé a troufám si v tuto chvíli říct, že podruhé se již na něj nepodívám, protože mě to zkrátka vůbec nezaujalo. Bylo to takové zdlouhavé, nudné a s výjimkou hlavního představitele mužské role- Waltera Matthaua, který ztvárnil ústřední roli ve všech třech povídkách mě žádný další pozitivní prvek nenapadá. Zkrátka, každému se líbí něco jiného a každý má trochu jiný vkus... (29.12.2017)

Neil Simon ma opäť nepresvedčil, podobne ako aj v Bosých nohách v Parku, ale Walter Matthau to zachraňuje, tri presvedčivé herecké vystúpenia v troch rozličných postavách. Všetky tri poviedky sú podľa mňa vyrovnané, za najlepšiu považujem prvú, za najzábavnejšiu ale tretiu. Herecký koncert nestarnúceho génia v réžii nemenej dobrého Arthura Hillera. (26.06.2012)