Posedlost

Hysterické rozvodové psycho, přepínající v druhé polovině do Hellraisera. A trochu mi to připomnělo i dřívější Brood od Cronenberga, který byl taky inspirovaný režisérovým vlastním drsným rozvodem. Sugestivní kamera zachycuje vyčerpávající, místy komické soupeření Adjani a Neilla o to, kdo bude působit jako větší hysterka/šílenec. Adjani vítězí a je nezapomenutelná, ale Neill se taky poctivě snažil. Těžko se mi to hodnotí, protože u mě převažuje dojem, že je to uječený psycho blábol, v celku jen těžko koukatelný, ale má to svoje lahodně ujeté a extrémní momenty a ve výsledku mě to fascinuje. (09.06.2024)

Co k tomuto filmu napsat. Popravdě jsem ho úplně nepochopil a celá řada scén je jedno velké WTF. Ale ta atmosféra, ta náročnost celé dění sledovat je něco co dokáže neuvěřitelně znepokojit a film diváka vyčerpává takovým způsobem, že až lituje, že se na něj dívá. A to paradoxně považuji za velké plus.Je to jeden z těch filmů, na které se nezapomíná a po shlédnutí doporučuji spálit daný nosič a pustit si nějakou romantiku na Hallmarku, jinak hrozí duševní porucha. (19.11.2017)

Predovšetkým nejde o horor ako žáner, je to zložitá a ťažko dešifrovateľná alegória vzťahujúca sa v rôznej miere k partnerskému životu, politike i náboženstvu, čo však neznamená, že túto intelektuálnu námahu treba automaticky vysoko oceňovať, čím apelujem na úsudok kolegov. Režisér a scenárista v jednej osobe čítal Kafku (a pozeral filmy na jeho motívy) viac, než je pre človeka psychicky zdravé, to je presne autor, ktorému vďačí za mnoho. Žulawski bol tiež zaiste posadnutý istým filmom od Polanského, z ktorého prevzal základnú premisu ako východisko pre vlastnú filmovú prácu. Čím väčšmi autor tlačil na pílu, čím viac emocionálne a psychicky vydieral, tým odolnejším som sa stával, až som napokon cítil úplné citové prázdno, jeho odkaz pretláčaný takým zúfalým a nešťastným spôsobom prešiel pomimo mňa ako duch a úplne sa minul účinkom. Ponechávam tri hviezdy za istý stupeň subjektívnej fascinácie, avšak nemyslím si, že sa k tomuto dielu v budúcnosti vrátim, aby som akože "s odstupom času docenil nedocenené". (14.07.2024)

Docela psycho evropský film se Samem Neillem a Isabelle Adjani. Celé se to odehrává v Německu. Manžel zjistí, že je jeho žena nevěrná a snaží se to řešit. Není ale moc schopný ji pochopit nebo přimět ke změně. Mezi nimi ještě figuruje jejich syn. Časem se věci začnou měnit a celá situace se dost vyhrotí. Ženě hrábne a manžel se jí snaží pomoct. Pak už jen přibývá mrtvol a vše se blíží k šílenému konci... Výkon Isabelle Adjani je vážně strhující. "Naperte to do těch policajtů." (04.10.2019)

Velká kláda na koukání, upozorňuji předem! Nic pro slabší povahy nebo psychicky labilní jedince... Jeden z nejtěžších filmů na psychiku, co jsem zatím viděl. Příběh o páru, který poznamená nevěra ze strany manželky a je nad to navíc protkaný podivnými okolnostmi. Naprostý obdiv patří hlavním protagonistům a to Samu Neillovi a nádherné Isabelle Adjani, u které opravdu nechápu, jak mohla takový výkon podat. Takhle ztvárněné šílenství postav jsem ještě na filmovém plátně nespatřil. V režijním umu jakoby se střetl Lars von Trier svoji temnotou a psychologií a David Cronenberg na druhé straně svoji explicitní nechutností a mystičnem. Přes svoji těžkou stravitelnost, ale něco do sebe má a jak je u těchto filmů zvykem, tak pod povrchem dle mě lze spatřit životní paralely a symbolismus, které budou chtít objevovat jen ty zvídavější. Nejsem si jist, zda-li tím budu chtít ještě jednou "projít", ale i tenhle typ filmu je zajimavé vidět. (07.01.2014)