Posedlost

Docela psycho evropský film se Samem Neillem a Isabelle Adjani. Celé se to odehrává v Německu. Manžel zjistí, že je jeho žena nevěrná a snaží se to řešit. Není ale moc schopný ji pochopit nebo přimět ke změně. Mezi nimi ještě figuruje jejich syn. Časem se věci začnou měnit a celá situace se dost vyhrotí. Ženě hrábne a manžel se jí snaží pomoct. Pak už jen přibývá mrtvol a vše se blíží k šílenému konci... Výkon Isabelle Adjani je vážně strhující. "Naperte to do těch policajtů." (04.10.2019)

No teda těpic=Tohle je ale hodně těžká vysoká škola....Je evidentní, že vše od herců přes kameru až třeba ke střihu má naprosto pod kontrolou pan od režie a z jeho umělecké vize se nic neuhnulo ani o píď.....Herci předvádí extrémní(!) herectví, které záměrně působí jako z jiného světa a za které zaslouží minimálně smeknout klobouk...Flipnic to přirovnal ke Cronenbergovi a nutno říct, že to není vůbec scestné..ono to na diváka opravdu útočí pomocí čudlíků a kontrolek schovaných někde v hlubinách podvědomí-tak jak to známe právě od Cronenberga......Nebudu předstírat, že jsem všechno pochopil, odhalil symboliku a že dokážu jasně vysvětlit co tím chtěl umělec říci= nepochopil,neodhalil,neumím =Ale něco skrytého v mé hlavě celou dobu souhlasně přikyvovalo, spokojeně mručelo a na konci to zatleskalo... (10.03.2011)

Chtěl jsem megapodivnost a megapodivnost jsem dostal. Artové až běda, plné naprosto nesmyslných scén, ale ve své přehrocené bizarnosti je to většinou až groteskní. Sam Neill tam je permanentně vyšokovanej. Furt dělá křečovitý ksichty na houpacím křesle, fackuje svojí ženu do krve a sebevražedně jezdí na motorce a přitom řve. Jeho žena se zase pořád hystericky svíjí, až z ní začne téct nějaká bílá sračka, jak z Bishopa. Do třetice všeho dobrého je tam jakýsi zenový Němec, co se nesmyslně pohybuje, trochu jak Jackie Chan v Drunken Masterovi, a vyhrožuje Samu Neillovi, že na něj bude útočit psychickou silou. To ale není to nejlepší. Žena Sama Neilla totiž v opuštěném bytě zabíjí chlapy a staví z nich jakéhosi chapadlovitého humanoida, se kterým pak náruživě šuká. Ta příšera je mimochodem hodně dobře udělaná a je škoda, že nemá víc prostoru. Kamera je dost dynamická a rozhodně jsem se nenudil, hlavně díky opravdu démonickému Samu Neillovi. Přesto bych ale uvítal větší žánrovou vyhraněnost. Bere se to moc vážně a filosofické přemítání o víře, bohu a nesmrtelnosti chrousta prostě nemohu přijmout s vážnym ksichtem. Fakt jsem se u toho víc gebil, než že bych byl napjatej, vystrašenej, nebo nedejbože nějak prozřel. (08.10.2015)

Balancujem medzi extrémne kladným a záporným hodnotením. Táto pozoruhodná ambivalentnosť vôbec prestupuje celý film. Výnimočne strašné! ... Myslím, že po odhodlaní dopozerať tento filmík mi Zulawský predstavil nový spôsob filmového rozprávania. Prinajmenšom fascinujúce, ak divák prijme za svoju snahu filmu roztrhať mu vnútornosti. Isabelle Adjani ako oddané, bezbranné, náruživé dieťa. (04.02.2013)

Mučivý portrét rozpadajícího se manželství ! Issabelle Adjani předvádí neskutečný herecký výkon,takhle chaotickou,hysterickou,psychicky na dně ženskou jsem v životě neviděl a při sledování mi bylo až nepříjemně,co vše předvádí. Francouzi tímhle dílem opět potvrzují,že jsou mistři v Hororové tvorbě a mně nezbývá nic jiného,než je v tom podpořit plnou palbou. (24.12.2013)