Posedlost

Tento nezávislý horror je nasiaknutý európskym filmovým štýlom až do morku kosti. Už od začiatku zdiaľky máva na rozlúčku akémukoľvek náznaku klišé, či stereotypu v príbehu, dialógoch, či dokonca v jedinečných hereckých výkonoch. Osobitosť celého filmu je skrytá najmä v príbehu, ktorý treba prijať taký aký je a nelámať si hlavu nad jeho racionalitou, či nad odchýlkami od jeho bežných mainstreamových kolegov. Zulawski ide naozaj cez mŕtvoly, hercov dohnal k brutálnym hereckým kreáciám a sám seba prekonal vo všetkých tvorcovských fázach. Možno to nebude posadnutosť, čo momentálne cítim k tomuto nevšednému filmovému zážitku, ale v každom prípade je to určite spokojnosť. 80%. (13.12.2009)

Predovšetkým nejde o horor ako žáner, je to zložitá a ťažko dešifrovateľná alegória vzťahujúca sa v rôznej miere k partnerskému životu, politike i náboženstvu, čo však neznamená, že túto intelektuálnu námahu treba automaticky vysoko oceňovať, čím apelujem na úsudok kolegov. Režisér a scenárista v jednej osobe čítal Kafku (a pozeral filmy na jeho motívy) viac, než je pre človeka psychicky zdravé, to je presne autor, ktorému vďačí za mnoho. Žulawski bol tiež zaiste posadnutý istým filmom od Polanského, z ktorého prevzal základnú premisu ako východisko pre vlastnú filmovú prácu. Čím väčšmi autor tlačil na pílu, čím viac emocionálne a psychicky vydieral, tým odolnejším som sa stával, až som napokon cítil úplné citové prázdno, jeho odkaz pretláčaný takým zúfalým a nešťastným spôsobom prešiel pomimo mňa ako duch a úplne sa minul účinkom. Ponechávam tri hviezdy za istý stupeň subjektívnej fascinácie, avšak nemyslím si, že sa k tomuto dielu v budúcnosti vrátim, aby som akože "s odstupom času docenil nedocenené". (14.07.2024)

Obnažené podobenství o „nezvratném“ konci manželského soužití. Odehrávající se v neurčeném časovém rozpětí v neprodyšném uzavření symbolických zdí východního bloku, které se jeví ve své tvrdošíjné reálnosti natolik palčivé, a jsou právě tím předznamenávajícím výrazovým článkem nemožnosti úniku. Andrzej Zulawski se stravující syrovostí rozehrává vztah trpícího muže a hledající se ženy. V neprostupném uzavření jeden - druhému se stává jejich syn jen křehkým spojením vytrácející se normálnosti. Zulawski svou Posedlostí vytvořil základ a určil směr, např. pro Gaspara Noého Zvrácený a Larse von Triera s jeho lehce evokujícím snímkem Antikrist. (19.10.2010)

PSYCHO,PSYCHO,PSYCHO,...................PSYCHO.Sam Neill hraje tak,jak nikdy ale z Isabelly Adjani mi doslova běhal mráz po zádech.Jeden z nejlepších výkonů jaké jsem kdy u hereček viděl.Opravdu famózní herectví.118 minut psychonátlaku,který nemůžu hodnotit jinak než plným počtem.Tohle nejde slovy popsatTo se musí vidět.DOPORUČUJU. (19.05.2015)

Film Posedlost se pohybuje na hranici šílenství, ne-li místy až za ní. Nemohu nepomyslet na to jak to asi vypadalo při natáčení. Spousta scén je plná intentzivního hněvu, vzteku a šílení. Herci a snad i celý štáb se snad museli během natáčení vzájemně snad úplně zbavit příčetnosti, protože jinak si neumím vysvětlit ty vynikající herecké výkony, které jsou dokonale umocněny kamerou. V jedné scéně Issabellu Adjani popadne amok a věřím jí, že tehdy ze sebe vydaĺa úplně vše a kdyby mi někdo řekl, že jí pak museli odvézt na psychiatrii, ani by mě to nepřekvapilo. Určitě se nejedná o film pro každého, je to filmový klub, ale zároveň úžasný horor. (11.03.2011)