Miami Vice

Soundtrack John Murphy: 1. In the Air Tonight - Nonpoint ,2. One of These Mornings - Moby/Patti LaBelle ,3. We're No Here - Mogwai ,4. Sinnerman - Nina Simone ,5. Auto Rock - Mogwai ,6. Arranca - Manzanita ,7. Ready For Love - India.Airie ,8. Strict Machine - Goldfrapp ,9. Pennies in My Pocket - Emilio Estefan ,10. New World in My View - King Britt ,11. Sweep - Blue Foundation ,12. Anthem - Moby ,13. Blacklight Fantasy - Freaky Chakra ,14. Mercado Nuevo - John Murphy ,15. Who Are You - John Murphy ,16. Ramblas - King Britt/Tim Motzer ,17. A-500 - Klaus Badelt/Mark Batson , (18.05.2011)

Mizerové potkali Collateral v Mannově nejosobnějším audiovizuálním fetiši jeho dosavadní kariéry, který atmosféru pumpuje z přestřeleného testosteronu (dokonale nablýskaný „look“, drsné řeči), aby ji následně pracně ždímal v adrenalinové akci, které ač je zoufale pomálu, patří k tomu nejrazantnějšímu, co prozatím Mann natočil. Experimenty s digitálem jsou stále diskutabilní, nicméně nutno jej pochválit za odvahu je použít v ryze mainstreamové záležitosti pro široké publikum. Farrell s Foxxem jsou učebnicovým příkladem chlapského přátelství, nicméně v poloze osobního života jejich velkých lásek jim režisér mohl do úst vložit i nějaká intimnější slova, jež jsou v takové chvíli důležitější než formální rozprava v podobě zamilovaných pohledů a sexuálního chtíče. Avšak i tak se jedná o delikátní podívanou, jejíž kriminální zápletka vystačující pro epizodu seriálu je předvedena v podobě té nejnačechranější cukrové vaty, již sníte během chvilky a až potom si uvědomíte, že to vlastně dohromady nic nebylo. (15.10.2006)

Pro mě osobně (tzn. pro osobu, která podobné snímky rozhodně nevyhledává) celkem rutinní hollywoodský kriminální...film - navíc s totálně trapným a klišovitým milostným vztahem mezi jedním z "poldů" a ženou, stojící "na té špatné straně". Opravdu povedených hlášek bylo pomálu (snad 2 nebo 3 - ovšem slovům "já ujíždim na mojitu" se smáli jen zasvěcení) a naopak trapných dialogů až moc. Ale kupodivu jsem našla i jedno (v mezích) velké pozitivum - a tím je velmi zajímavá digitální kamera (tu a tam rozmazané záběry, občas "špatná" kvalita obrazu, občas "voyeurské" pohledy, syrovost...) - díky ní se člověk mohl lépe ponořit do děje (třebaže ten nestál za moc). Takže za zajímavou kameru jsou ty 3* nakonec celkem zasloužené (protože jsou skoro prakticky jen za tu kameru a chvílemi jakous takous atmosféru)_____Po dalším uvážení snižuji na 2* - za kameru je to hodnocení dobré až až (kdosi se totiž odvážil přede mnou vyslovit dosti nesmyslné srovnání Mami Vice a Departed - a mně došlo, že mezi těmito filmy je minimálně dvouhvězdičkový rozdíl - takže když Departed 4, Miami musí na 2 - sory, hoši, oproti tamtěm jste prostě jen namachrovaní bezduší trapáci...). (28.10.2006)

Scénář: Michael Mann .. Nic extra se nekoná! Tvůrce seriálové předělávky Miami Vice, režisér a scénárista Michael Mann, sice od samého začátku předvádí jednu vizuálně nablýskanou scénu za druhou a mezitím vším ještě navozuje u diváka dojem, že to vše je jen jakýsi pověstný klid před bouří. Bohužel čekání nepřinese nic víc než jen pár vlahých kapek, které zmizí pod máchnutím stěračů tj. cool výbuch na závěr jedné z mála akčnějších pasáží následován finální ovšem nepřehlednou noční přestřelkou. Ano, akce je poskromnu a navíc tma na digitálu nepříjemně ruší. Čeho se však dostává v dávce větší a myslím i očekávané jsou všemožné emoce, ať už více či méně věrohodné až klišovité. Jenže ani to nestačí na překrytí mnoha hluchých ba samoúčelných pasáží, které mohly klidně skončit na zemi ve střižně, neboť by to výsledku jen prospělo. V kombinaci s drobnou nevěrohodností (Mann se s divákem moc nepáře a to zrovna neprahnu po doslovném vysvětlování) vyvstává nefalšovaný "summer cool look" film, který je pěkně natočený, ale jen na chvilkový efekt bez většího přesahu. Havana mojito rulez. (18.08.2006)

Koktejl z Mannových oblíbených klišé. Dobře nasnímaná, dobře zahraná další Mannova namixovaná variace na téma výběru povolání - aneb další instruktážní film o tom, že ani dobří hoši, ani zločinci nemají tu správnou perspektivu, která by jim umožnila skutečně v čase vychutnávat krásu a hodnotu života, ale že mezi těmi, které jejich povaha či řízení osudu předurčily pohybovat se v šedé zóně mezi oběma stranami, se občas vyskytnou výjimeční jedinci nucení dotýkat se podstaty věci, svého bytí - a že vzácně se při troše štěstí mohou letmo dotknout i jeden druhého. Byť jen na okamžik, v němž se protínají dramatické úsečky jejich životů, jen na tak dlouho, nakolik se jim podaří to protínání svých komplikovaných vektorů v tom okamžiku silou vůle zpomalit. *** Mannovy ústřední postavy ovšem nejsou žádné osvícené bytosti, které by na té hraně dokázaly vybalancovaně žít - jsou to lidi, kteří si nikdy nedopřejí dost času na rozmyšlenou, za co jim život opravdu stojí a proč, a jeho zbytek stráví zase ve zrychleném tempu událostí, smíření s rutinou štvané či štvoucí zveře, pohánění nostalgickou vzpomínkou na ten vzrušující zpomalený okamžik, v němž si užasle sáhli na něco pravého, a namlouvající si, že to je nejvíc, čeho se dá vůbec dosáhnout, takže po zbytek života jim stačí vzpomínat. *** Od filmu Heat, kde se Mannovi podařilo celou tu heorickou rovnici mezi časem, penězi, závazky, touhou prožít si pravou lásku a pravý život, zkázonosnou posledností riskovat a skutečnou vnitřní svobodou, s níž bývá zaměňována, zachytit a rozvést nejlépe a nejjemněji, Mann svoje postřehy na tohle téma neposouvá nikam dál, a pouze opakuje, omílá, předvádí své staré teze v nejrůznějších nových a třeba i slušivě spíchnutých formálních kabátcích, a působí tak poněkud vyčpěle. Chvílemi jsem měla pocit, že se dívám na Dirty Dancing v žánru kriminálního thrilleru. (17.01.2015)