Miami Vice

No rules. No order. No law. Miami Vice je revoluční počin v rámci žánru a taky ukázka toho, že si za 135 milionů při natáčení letního blockbusteru (kterým se Miami Vice nakonec nestalo) lze zachovat auterství. Michael Mann vyniká v konstrukci fikčního světa, který je tak dokonale představen a kterému dominují jednotlivá prostředí jako výrazný narativní prvek, že člověk rád zůstane i po skončení titulků nějakou tu chvíli ve vzdušném městě. Většina akčních režisérů se stará o to, aby obraz hezky vypadal a byl ostrý a bez jediné chybičky, zvuk nutil diváka se orientovat v dění a aby hudba podporovala akci, Michael Man spolu s Dionem Beebem, s kterým již spolupracoval na Collateralu, proti tomu nasazuje zrnitou, tu přeexponovanou, tu podexponovanou digitální kameru, dovolí si vybělit obraz a zvuky používá co nejrealističtější k vtáhnutí diváka doprostřed dění, hudba zde má ryze náladotvorný účel a udává temporytmus dění. V Miami Vice se toho moc nenakecá, nepotřebuje se vyplnit čekání na další akci parťáckým poštuchováním, ale když je něco proneseno, je to podstatné a dozvídáme se více o příběhu a postavách - přestože o příběh tady nejde a vyčitat MV téměř nulovou psychologizaci by bylo nepatřičné. Farrell a Foxx jsou dokonale sehraní a chemie mezi nimi funguje bez ztráty jediné kytičky, oba si zaslouží svůj malý a velice intimní, na očekávaný velkorozpočtový letní trhák nezvyklý moment. Hlavně to není film o krásných bourácích, pevných účesech a drahých hadřících, Mann není fetišistický a ani mizogynní, žena zde má určující postavení. Miami Vice je jako obraz od Jacksona Pollocka, několik nahodilých a zdánlivě nesouvisejících cákanců/scének, které ve výsledku vytvoří umělecké dílo. (23.01.2007)

Michael Mann je zjavne lepším režisérom, než scenáristom. Scenár Miami Vice je totiž doslova a do písmena televízny. Mann to samozrejme vie a preto nasádza do boja svoje vlastné režisérske zbrane. Na Collateral nadviazané použitím digitálnej kamery. A tu mám s filmom prvý problém. Pokiaľ v Collateral digitálna kamera zaberala výlučne nočné scenérie LA a kluby osvetlené žiarovkami či neónom, v MV ju Mannov kameraman Dion Beebe po prvý krát vytiahol na slnečné svetlo. Obraz v denných scénach je značne zrnitý a vadí to najmä vtedy, keď kamera zaberá veľké celky – more, či džungľu so sídlom hlavného bossa. V nočných scénach mi pripadá väčšia zrnitosť v niektorých záberoch skôr na prospech obrazu, pretože zosilňuje akýsi „dokumentárny“ charakter celkovej štylizácie vizuálnej stránky. Tento kvázidokumentaristický vizuál prispieva k tomu, že film pôsobí značne realisticky a divák má pocit, že je prítomný vedľa postáv priamo na scéne. Celý film je veľmi „klipovito“ natočený, nie je tu veľa dlhých záberov. Nepôsobí to však tak rozčuľujúco ako v Domino Ridley Scotta, hoci v porovnaní s Collateralom sa podľa mňa posunul Mann práve týmto smerom a veľmi dúfam, že stihne včas zastaviť než natočí podobne zbytočný film ako Domino. Na pomyselnej čiare medzi Collateralom a Dominom je totiž, pokiaľ ide o vizualitu, MV niekde v strede. Zvuk v MV je jedným slovom famózny. Divák si to síce naplno uvedomí až pri záverečnej prestrelke, ale podľa môjho názoru je po réžii ozvučenie filmu jeho najsilnejšou stránkou . Originálna hudba pôsobí veľmi príjemne, horšie je to s použitím piesní vo filme. Niektoré skladby sú použité výborne (linkinovský Numb či hudba na diskotéke v Miami, keď Colin tancuje s Li), naopak, nepáčila sa mi montáž Mobyho „One of these mornings“ do scény cesty na Kubu v motorovom člne, pretože vzhľadom k scéne, ktorú sprevádza vyznieva celok až gýčovo; tiež je pre mňa nepochopiteľné prestrihnutie kubánskej salsy v Havane do rockovej balady bez zmeny scény. Herecky je MV zvládnutý výborne na hlavných postoch a herci, i keď majú predpísané dosť schematické a ploché postavy sa s nimi vyporiadali slušne . Vzhľadom k predlohe by som však čakal viac vyprofilovaný profesionálny vzťah medzi Ricom a Sonnym. Pri sledovaní filmu som totiž mal pocit, že sú si akosi ukradnutí, i keď každý z nich je stvárnený kvalitne. Takto z hľadiska vývoja vzťahov medzi postavami ostáva hlavným ťahákom filmu osudová láska Sonnyho a Isabelle (ako vždy skvelá Gong Li – mimochodom na maili prijímam stávky na to či si dala alebo nedala upraviť nos kvôli MV). Poteší i to, že miest, kde by postavy mohli prednášať „veľké“ repliky, zahrajú čisto tvárou a mlčky . Najkrajšie je to vidieť v scéne keď Ricova priateľka leží v kóme a Rico sedí vedľa nej na stoličke. Celkovo môžem povedať, že tento ne-žánrový (akčný rozhodne nie je a na drámu je podľa mna slabo gradovaný) počin Michaela Manna ma nesklamal, ale ani neohúril. 8/10 (02.09.2006)

Neobyčejně inteligentně natočený blockbuster, který doplácí na slabý scénář a okázalé přešlapování mimo hlavní proud tradiční detektivní akce. Z mého pohledu je to druhé absolutně největším kladem snímku – o ruční kameře si můžu myslet cokoli, ale ve službách Michaela Manna má své opodstatnění. Atmosféra hodně řeže syrovostí a skvělý hudební podkres jí dodává moderní tempo. Scénář, to už je bohužel neomluvitelné. Malý prostor pro profilování postav, nudná stavba příběhu a žádné zvraty – ani výtečný Mann nedokáže vnést do Miami Vice napětí a jiskru. Ale právě když si člověk odmyslí, že od filmu s rozpočtem 135 melounů se očekává především efekt, začne být tahle autentická povídačka o dvou chlapech na hraně zákona hodně zábavná. Ne jako akční film, ale jako syrové psychologické drama bez kliček a frází. Slabších pět. (01.07.2009)

Nuda, nuda, nuda. Michael Mann neni proste muj typ rezisera. Hodnotim pouze film, bez porovnavani se serialem, ze kteryho jsem nevidel ani jeden dil. Jedinej klad filmu mi prisla kamera. Pusobi tu prirozenejc nez v Collateral, je dost syrova, ale zaroven je dost casto pekelne zrnitej obraz. Co se tyce pribehu, tak i kdyz se tvari maximalne realisticky a originalne a kdo vi co jeste, tak je plnej klise a podobny pribehy tu uz byli nekolikrat. A problem je, ze se taky bere smrtelne vazne, takze neni ani sance se zabavit u nejakejch hlasek nebo vtipku. A kdyz uz je ve filmu nejaka akce, ktery moc neni, tak hlavne vinou naprosto dementni hudby (Ktera je az asi na dve, tri pisnicky, debilni v celym filmu.) ztraci jakekoliv napeti. Ale kdyz to tak vezmu, ani jednou jsem nebyl za celej film napnutej. Vsichni herci se tvari maximalne drsne, at uz to jsou hlavni postavy nebo ten nejpodradnejsi poskok, takze to za chvily pusobi dost otravne. Navic posledni prestrelka, ktera mela velkej potencial, je totalne zkurvena. Ale jeste jeden klad tu je - zvuky, ty jsou pekelne vostry, az to malem rvalo usi. Mann nenatocil nijak vyrazne spatnej film, jen sem se proste nebavil, mozna by se mel neco priucit u Michaela Baye, aby vedel, jak natocit akci, protoze dramatickou cast vcelku zvlada. (17.08.2006)

Seriál Miami Vice z 80. let jsem neviděl, nemůžu tedy srovnávat s filmem. Typická Mannovská forma vyprávění, možná až příliš rozvláčná, rozstřesená digitální kamera vnáší hodně reálnosti až autenticity, závěrečná půlhodina výborná, s hutnou atmosférou, gradací a špičkově ozvučenou přestřelkou, herecké výkony skvělé, filmová hudba(Moby, Audioslave, ale i instrumentální skladby) výrazná a dotváří celkový ráz filmu. Úplně na mě dýchá miamská atmosféra - bary, přístavy, motorové čluny, palmy...možná se Mann snaží až moc o autentičnost, jeho předchozí snímek Collateral na mě zapůsobil lepším dojmem, přehledněji...možná proto právě dávám "jen" 4 hvězdičky...jeden z nejlepších filmů roku...135 miliónů(rozpočet)/164 miliónů(výdělek celosvětově) (10.12.2006)