Žena ve vodě

Žena ve vodě... Shyamalan v lyričtější podobě jako nikdy dřív a nikdy potom. Jaká škoda, že se později dal na filmy, které mu zkurví buď studio (Airbander), nebo Will Smith (After Earth)... Taková podoba mu nikdy slušet nebude, pro něj jsou stvořeny malé autorské filmy, které si užijí ti, kteří si je užít mají, a nikoli široké popcornové publikum (proti popcornovému publiku nemám nic, proti popcornu v publiku naopak). Děj plyne jako pomalá voda, která se na konci naštěstí nezmění v peřeje, ale jen ve výrazné čeření. Kapitolou sama o sobě je božská Bryce Dallas Howard, která je tak nádherná, ale prazvláštním, neerotickým způsobem, který jí dává dojem zranitelnosti, avšak hlavně i něčeho, co by si z ní měl vzít každý filmař, který se snaží zpodobnit anděla. Jasně, Žena ve vodě není nejlepší film všehomíra, ani Shyamalana (ač jeho typických figurek, které zbožňuju, už zřejmě nikdy nebude na jednom místě tolik), ale je sakra dobrý, jiný a hlavně - poetický. (08.09.2013)

Žena ve vodě v sobě rozhodně něco má a byly momenty, kdy jsem nemohl odtrhnout oči od obrazu, uši od hudby, jindy se mi naskytla podívaná na zajímavou komedii, příště zas na pěknou pohádku. Byly taky chvíle, kdy bych nejraději kousek přetočil. To celkově tomuto multižánrovému produktu velmi ubralo, celkem však poutavá podíváná, o které tak nějak zatím nevím co si myslet a z jakého úhlu na ni nazírat. Snad příště. (13.11.2009)

Ajaj, Shyamalanovy předchozí filmy (s výjimkou Znamení), téměř zbožňuji, takže by se dalo mluvit o velikém zklamání. Nenašel jsem svou oblíbenou atmosféru, kterou jsem si zamiloval ve všech jeho dřívějších počinech. Byla skutečně jen místy, bohužel na mě působila příliš chtěným dojmem a nebylo to tak přirozené jako dřív. Poprvé se mi také u Shye stalo, že mě zápletka ale absolutně minula, což souvisí s poměrně značnou nudou, která mě provázela. Stále jsem si říkal, jaký to má smysl? Vždyť je to jen snůška hovadin! A závěr filmu mi tento pocit ještě zvýraznil. Asi jsem nedával moc pozor, do příběhu jsem se vůbec nevžil. Rovněž se mi nelíbí zaměření filmu pro dětského diváka. Neobjeví se sprostá slova, krev, nahota (což mi vadí v souvislosti s puritánstvím v USA, tak i s tím, že je to prostě nepřirozené) ani moc mrtvol a k tomu všemu, patrně jako omluva, přijde sebeparodizující vložka, která do celého kompletu nezapadá. Přechody mezi atmosférickými scénámi a teenagerskou komedií (či čím) působí jako pěst na oko. Hudba Jamese Newtona Howarda je slušná, ale jak to tak u filmových skladatelů bývá, velmi podobná Vesnici. Při závěru filmu a sletu fantaskních potvor se mi dokonce přihodila nešťastná věc, kterou se skoro bojím prezentovat. Poměrně kontrolovaně (ale přesto) jsem vyprskl smíchy. Mrzí mě to, ale to se stává i těm nejlepším :-), a ještě něco k hercům. Paul Giamatti a Bryce Dallas Howard mi nesedli svým zevnějškem, na Shyamalana jsem se až moc soustředil, takže jsem mu nevěřil (ale to by se stalo každému, u koho bych zkoumal každou čmouhu), a tak jedinou personou, která mě dostala, byl Freddy Rodríguez, který dostal ale pramálo prostoru a jeho scéna v závěru byla prostě nedotáhnutá, skoro by se mi chtělo říct, jako celý film. (14.01.2007)

Suché a křečovité, s prapodivnou kamerou navrch. Nejhorší film od Shyamalana, co jsem viděl. Většina hodnocení je za hudbu Jamese Newtona-Howarda a několik minimomentů se solidně vystavěnou atmosférou, kterou ale musela pokaždé pohřbít lavina nelogičností a přihlouplých průpovídek. Ne všechno, co svým dětem před spaním nabulíkujeme je prostě snesitelné na plátně... (05.01.2008)

Tenhle film je hovadina tak neuvěřitelně podvratná, že jí tu špatnost vyčítat ani nedokážu. Skoro jako by na ní Shyamalan stavěl a divákovi se škodolibě vysmíval... Žena ve vodě je určitě lepší, než následující Stalo se, ale nemůže se měřit s předchozím blokem filmů; už jen proto, že bude přijatelná ještě mnohem uzším okruhem diváků. Předlouhá promenáda nelogičností by se dala omluvit pohádkovou podstatou příběhu, na pohádku je to ale chvílemi příliš komplikované a na jakýsi crossover zase spolu individuálně solidní scénky nechtějí moc kamarádit. Kolosálně nesourodý celek tak pohromadě udržuje jen kouzelná atmosféra, hudba a Paul Giamatti s Bryce Dallas Howard (ostatní herci působí dojmem souboru tatínků a maminek, kteří neměli k večeru co dělat). Co z toho? Tentokrát nelze Shyamalanovi vyčíst bezradnost či schematičnost, ale jen za tu cenu, že: 1) přistoupíme na možnost, že Shyamalan formu stlačených, k sobě nepasujících dílků spáchal úmyslně 2) roztrháme tuhle sofistikovaně superšpatnou hříčku na mraky. Zůstal jsem někde v půli cesty... Mimochodem, neuvěřitelně drzým tahem zůstává postava kritika - jeho scény sice nejsou vtipné, ale svou sprostotou vůči divákovi naznačují lecos ze Shyamalanových úmyslů. ;-) (25.02.2009)