Zlomené květiny

Takhle tráví důchod všichni lovci žen, dobře jim tak :) Jarmusch si "dovolil" natočit film, kde hraje Sharon Stone a který se točí kolem dávných milostných pletek!:-) Ovšem Jarmusch vzal otřepané téma opět po svém vlastním způsobu a dal mu kouzlo, originální zpracování i touhu se k filmu vrátit. Velmi jemně sladil tragickou a humornou složku, o které se s neuvěřitelným hereckým minimalismem postaral Bill Murray! Plus vynikající hudba, dnes už nepoužívané zatmívačky, které působí příjemně archaicky, zajímavý a k zamyšlení a diskusím vybízející konec (jev dnes takřka vzácný), kde se objeví i Murrayův skutečný syn (v autě). V dnešní záplavě laciné hollywoodské produkce působí jako renesance. (20.04.2006)

Typický Jim Jarmuch, ktorý vás dostane predovšetkým svojou finálnou pointou. Až na úplný záver si divák v krásnom finálnom obraze uvedomí, čo chcel režisér týmto snímkom povedať, príde to ako facka znenazdania. Cesta k tomuto bola síce občas tŕnitá, ale našťastie veľa vecí tu vyvažuje vynikajúci Bill Murray, ktorý do tohto filmu dal snáď všetku svoju charizmu, takže po formálnej stránke to tu často stojí len na ňom. Nadpriemer. 75/100 (26.09.2017)

„Počítače a holky.“ Don Johnston je citově nezralý muž středního věku. Na začátku filmu se nachází v pokročilém stádiu táhlé životní krize, která se opětovně ozvala po rozchodu s další z řady přítelkyň. Don Johnston v úvodních scénách Zlomených květin sedí oděn do teplákové soupravy na svém gauči a seděl by tam dodnes, nevyprovokovat ho soused, lokální Sherlock (a tedy postava z žánrového filmu), k pátrání po stopách, které po sobě na světě za několik desetiletí existence zanechal. Aby objevil pravou podstatu věcí, musí se Don „po jarmuschovsku“ nepřekvapivě vydat na cestu. V jejím průběhu si pomalu uvědomuje, že jeho cílem není nalezení syna, ale smyslu dosud marněného bytí. Zjišťuje, že v životech svých milenek, žen opatrně uzavřených v jejich malých světech, představoval jen krátkou epizodu. Jako růžová nit se filmem vine téma stárnutí a nevyhnutelné smrti. Don si vlastní mládí nechal protéct mezi prsty a nyní mu nezbývá, než smutně koukat, jak krásní, mladí (a hloupí) jsou druzí. Velkým pozitivem Květin je fakt, že od dob Friga žádný herec nedokázal smutně koukat tak procítěně jako Bill Murray. Ano, Jim Jarmusch natočil drama o muži, jenž si není jistý svými pocity, ale ne banálně, ne s jasnými otázkami a odpověďmi, ne s využitím tradiční, na cíl orientované dramatické struktury. Jde o jakési hypotetické mužské melodrama, které hodně naznačuje, ale jasné závěry úmyslně neposkytuje. Nádherně nenucené, s velkým prostorem pro divákovu fantazii a přitom zvláštně vtahující. 80% Zajímavé komentáře: Isherwood, Eodeon, Lynn, CheGuevara, mm, Radek99, JB2203 (02.04.2007)

Don Juan je anglicky Don John. Postavy John-ston a Win-ston jsou takřka dokonalé protiklady. Winston ztělesňuje vše, co u apatického Johnstona postrádáme, ba lze ho vidět jako personifikaci či jakousi externalizaci Donovy neexistuící (nebo aspoň nespatřitelné) životní energie a zasazenosti do života. Don Juan? Bývalý don Juan? Spíš se narodil pod hvězdou, která ho předurčila být nevinným magnetem na ženy (viz Lauřinu dceru nebo Sun Green mezi všemi těmi prchavými setkáními). Ale nevinnost je chiméra. Samozřejmě je "vinen" každým vztahem, který kdy měl, z nichž ty z určitého období jsou nyní podivně a z donucení rekapitulovány. Vina spočívá už v tom, že každý vztah lze optimálně považovat za nutně jediný a věčný, ale to by musel být jen jeden. Jakoby v odpověď na toto dilema vkládá Jarmusch do jednotlivých bývalých partnerek různá možná vyústění (či následky ukončení) jednoho a téhož vztahu tím, že je na pátrací cestě seřadil na škále od nejvstřícnějšího přijetí po nejpříkřejší odmítnutí, což je u první a poslední z nich stvrzeno i fyzicky. Stejným způsobem jsou na téže škále seřazeni i jejich příbuzní (Lolita, Ron atd.). Škála je přes svůj záporný pól protažena až k páté partnerce, kterou Don může navštívit už jen na hrobě. Všechno v tomto příběhu (odchod partnerky, zpráva o synovi, cesta, bývalé partnerky, jejich osudy, Winston a jeho rodina, mylný kandidát na syna) ovšemže slouží k sebekonfrontaci hlavní postavy. Přesto nemohu Zlomené květiny vnímat jednoduše způsobem, který asi nejexplicitněji vyádřil Matty ("smysl života" atd.). Spíše se mi jeví jako svérázný příspěvek k tématu toho donchuanství. Doporučuji tyto komentáře: Artran, Marigold, kleopatra, Cervenak, ale i gudaulin, jemuž imaginárně odpovídá DaVid´82. Osum Jarmuschových filmů, které jsem dosud viděl, se dělí na jasně pětihvězdičkové a skoro pětihvězdičkové. Ono "skoro" bohužel nelze vyjádřit jinak než čtverkou. (16.05.2015)

Bill Murray je looserovský génius. Moc toho nenamluví, nemá výraznou mimiku, ale je neuvěřitelně lidský. Takový průměrný samotářský chlap ve středních letech, který se nenamáhá za každou cenu vypadat jako polonahý gigolo z předních stran ženských časopisů. Je jen obyčejným člověkem žijící jeden docela obyčejný život. A i když by dějová linie mohla svádět režiséra udělat si ze všeho legraci, nakonec se dočkáme příběhu, kde nechybí místo pro drama, komedii ani filosofii. Je to taková podivná směska (ostatně jako život), kde se hrdina místy cítí trapně, místy se baví. Místy je v koncích, místy nad věcí. Hlavně ale putuje životem a je v letech, kdy si chce dokázat, že to, co dělal, nebylo úplně zbytečné. Z původního nezájmu o život svých minulých partnerek se postupně stává skutečná touha poznat syna vidíce ho v každém klukovi, který mu zkříží cestu. Touha vědět, že přece jen nakonec není na tom světě asi tak úplně sám. (16.09.2007)