Zlomené květiny

Geniální minimalistický Bill Murray v kombinaci s " pomalým vypravěčem " Jimem Jarmuschem, to je pro mě něco jako dát si FANTASTICKY upravený 300g steak a zapíjet to kvalitním vínem. p.s. pouze s dovětkem, že už tak silný zážitek ještě umocňuje brilantní kamera v kombinaci s výbornou hudební složkou ( jak je u Jarmusche pravidlem ). Nalaďte se na pomalé tempo vyprávění a nechejte se pozvat na " exkurzi " k bývalým Donovým milenkám ( mimochodem excelentně zahranými všemi představitelkami ) a pokud vydržíte do úplného konce, uvidíte, jak si s vámi ( námi ) Jim Jarmusch pohraje ( viz projíždějící auto s klukem v teplákovce- umocněno ještě faktem, že se jedná o Murrayho skutečného syna..... Synem může být kluk, kterého pozvu na sendvič, zrovna tak to může být kluk náhodně projíždějící autem kolem nebo kluk, co mě zrovna náhodně minul na rohu, nebo taky úplně někdo zcela jiný.......Broken flowers není snímkem ( pouze ) o hledání syna, je to především o hledání sebe sama...... (04.01.2007)

Asi jsem hlupák, ale Zlomené květiny mě bohužel emociálně minuly. Celý film jako by sám o sobě "řval", že se tam jedná o něco víc, než je mi předkládáno na plátně. Že to má jednoduše hlubší myšlenku. Jenže já v záplavě oné prosté filmařiny nemohl rozkódovat o co tam vlastně šlo. Až ted po přečtení všech těch komentářů (zejména Kleopatry), mi začíná docházet, co že mi to ten film chtěl sdělit. Až ted se mi dostavujeten onen omračující pocit z celého filmu. Berte to jak chcete, ale pro mě je tento film sám o sobě za "hlupácké" tři hvězdičky. (22.08.2006)

Don Johnston se (nerad) vydá za svými starými láskami, aby mezi nimi našel autorku anonymního sdělení o jeho otcovství. Jak už to bývá, původní záměr nalézt je pozvolna zastíněn objevem hledání samého. "Jeho" ženy mají podivné rodiny, podivné profese (Sharon "pořádá" skříně, Jessica je komunikátorka se zvířaty), ale na rozdíl od apatického Dona ŽIJÍ. Nakonec se prvotní nezájem o synovu existenci mění v potřebu vidět ho v každém kolemjdoucím klukovi a konečný záběr na Billa Murraye mluví za vše. Ne tak filosofické a omamné jako Cesta Samuraje nebo Mrtvý muž, ale pro mě opět velké potěšení z laskavého fimu, který nikam a na nikoho nespěchá. (14.12.2005)

dvaja majstri sa cstretli aby nakrútili pomerne komorný a uvoľnený film o ceste do minulosti, o hľadaní a nechádzaní ale hlavne o ružovej farbe :) Majster Jarmusch, ten to vie, ten to vždy vedel a podobne pán herec Murray, ktorý je dokonale vtipný a sarkastický už len tým, že sedí a občas hodí nejaký svoj pohľad. Dokonalá fajnšmekrina pre milovníkov týchto dvoch géniov (10.12.2005)

Don Juan je anglicky Don John. Postavy John-ston a Win-ston jsou takřka dokonalé protiklady. Winston ztělesňuje vše, co u apatického Johnstona postrádáme, ba lze ho vidět jako personifikaci či jakousi externalizaci Donovy neexistuící (nebo aspoň nespatřitelné) životní energie a zasazenosti do života. Don Juan? Bývalý don Juan? Spíš se narodil pod hvězdou, která ho předurčila být nevinným magnetem na ženy (viz Lauřinu dceru nebo Sun Green mezi všemi těmi prchavými setkáními). Ale nevinnost je chiméra. Samozřejmě je "vinen" každým vztahem, který kdy měl, z nichž ty z určitého období jsou nyní podivně a z donucení rekapitulovány. Vina spočívá už v tom, že každý vztah lze optimálně považovat za nutně jediný a věčný, ale to by musel být jen jeden. Jakoby v odpověď na toto dilema vkládá Jarmusch do jednotlivých bývalých partnerek různá možná vyústění (či následky ukončení) jednoho a téhož vztahu tím, že je na pátrací cestě seřadil na škále od nejvstřícnějšího přijetí po nejpříkřejší odmítnutí, což je u první a poslední z nich stvrzeno i fyzicky. Stejným způsobem jsou na téže škále seřazeni i jejich příbuzní (Lolita, Ron atd.). Škála je přes svůj záporný pól protažena až k páté partnerce, kterou Don může navštívit už jen na hrobě. Všechno v tomto příběhu (odchod partnerky, zpráva o synovi, cesta, bývalé partnerky, jejich osudy, Winston a jeho rodina, mylný kandidát na syna) ovšemže slouží k sebekonfrontaci hlavní postavy. Přesto nemohu Zlomené květiny vnímat jednoduše způsobem, který asi nejexplicitněji vyádřil Matty ("smysl života" atd.). Spíše se mi jeví jako svérázný příspěvek k tématu toho donchuanství. Doporučuji tyto komentáře: Artran, Marigold, kleopatra, Cervenak, ale i gudaulin, jemuž imaginárně odpovídá DaVid´82. Osum Jarmuschových filmů, které jsem dosud viděl, se dělí na jasně pětihvězdičkové a skoro pětihvězdičkové. Ono "skoro" bohužel nelze vyjádřit jinak než čtverkou. (16.05.2015)