Dítě

Dítě vyhrálo v Cannes, a tak jsem od něj (a asi nejen já) čekal docela dost... což se bohužel nesplnilo. Příběh je docela zajímavý, ale stejně tak to mohla být zajámavá TV reportáž nebo novinový článek. IMHO tvůrci ve snaze natočit realistický film "pozapomněli" na možnosti, které film jako médium nabízí, formálně je poměrně chudý, bez příkras a umocňování, což sice ve výsledku vypadá, jako bych na to celé koukal ve skutečnosti z povzdálí, na druhou stranu mě to prostě nevtáhlo (narozdíl třeba od Hardcore) a většinu filmu jsem si odhmmmmmmmmmmal. (05.07.2005)

S bratry Dardenneovými jsem přišel poprvé do styku na karlovarském festivalu prostřednictvím filmu Rosetta. Na stojáka v poslední řadě v Divadle Husovka jsem byl nadšený jako z Bressonovy Mušky. Dítě se nevymyká jejich "standardu" sociálního vcítění a stejně jako onehdy ve Varech jsem měl znova pocit, že objevuji film. Pryč všechna ta klišé a hloupé promluvy postav, žádné mluvící hlavy. Dva nevyzrálí prosťáčci, kterým se do životní cesty připletlo novorozeně. Výpověď o generaci periferie, která se setkává s podobnými problémy jako ty předchozí (generace). (19.12.2010)

Další velice povedený sociálně zaměřený film. Hodně zajímavý - i díky naprosté absenci hudby, syrový, a přitom nebo právě proto tak opravdový, až depresivní. Konečné vyznění možná po tom všem trochu překvapivé, ale o nic méně uvěřitelné, ba spíš tajně vroucně očekávané. V každém případě hodně působivý film. Mé druhé setkání s bratry Dardennovými a poskytli mi opět silný filmový zážitek. (30.06.2009)

Zatím to nejslabší, co jsem od Dardennových viděl. A je mi to celkem líto, protože na Dítě jsem se celkem dost těšil. Bohužel došlo k tomu, co se mi většinou děje u filmů, na které se těším - zklamání. Kamera je sice pořád na úrovni a realističnost navozuje, líbily se mi i civilní herecké výkony, příběh taky není špatný, ale celé to kazí strašně hloupé postavy. Kluk krade (a někdy i dealuje drogy), co ukradne prodá a peníze co za to dostane okamžitě utratí a nic se nenechá. A takhle to ten blbec dělá pořád dokola, až při jednom průseru na konci filmu se zachová správně. Ta jeho holka na tom je o trochu líp, ale tenhle můj názor je asi způsoben tím, že je naprosto nevýrazná. Obě hlavní postavy jsou ale především dost ploché a víme o nich strašně málo věcí. A s těmihle mám soucítit? Nebo jim fandit? Sorry, ale když vám tady je osud hlavních postav lhostejný, je něco sakra špatně. Přesně kvůli tomu mi ten film přijde slabý a bez atmosféry, navíc neobstojí ani jako sonda do života těchto lidí, když je ani pořádně nepředstaví. Pardon, ale tohle prostě není povedený film. Slabé 3* (04.11.2020)

Vyjímečně syrové (pozor, nezaměňovat se surové) drama, které má až dokumentární charakter. Naprostá absence hudby (dokonce i u titulků) a dalších jiných filmařských berliček a příkras nechává diváka plně se pohroužit do příběhu samotného. Scénář je velmi dobře napsaný, žádné kudrlinky, pěkně civilně a od kosti. Jde se přímo k věci. S tím samozřejmě souzní i herecké výkony. Nerozptylován ničím jiným se může divák plně soustředit na gesta a mimiku hlavních představitelů. Nevědět, že J. Renier už v jednom starším snímku bratří Dardennů hrál, tipoval bych ho na člověka z ulice, který nehraje, ale žije. Tipoval bych, že kamera je opravdu nezůčastněný pozorovatel, ale ne! Renier je herec a v L´ Enfant dokazuje, že velký. Stejně tak Dardennovi ukazují, že velmi působivý, neřku-li strhující film, se dá natočit lidsky, bez pompy, triků a patosu. Nádhera. Dostalo mě to i na podruhé. (12.02.2008)