Dítě

Příběh o dětech. Nejmenší se dalo určit snadno, největší jen obttížně, nejspíš to byl Bruno. Věcně odvyprávěné drama o člověku, pro něhož jsou všechno jen předměty určené k rychlému získání a rychlé výměně za peníze, které slouží k rychlému utracení. Novorozenec je tu bez delšího přemýšlení jen dalším artefaktem. A jak to obvykle bývá, situace se změní, až už pořádně teče do bot, případně až za límec. Závěrečné setkání (v ústavu podobném polepšovně) se Soňou není samozřejmé, zřejmě i jí se začalo znovu stýkat po laškování s dítětem. (23.01.2021)

Přesně průměr to není, spíš lehce nadprůměr. Nechci opakovat ty, kteří už tento film komentovali, ale jde přesně o to, že nápad to špatný nebyl. Jenže kdybych si v MF Dnes přečetl krátký sloupek o tom, že někdo prodal dítě, aniž by o tom matka nevěděla, tak by obsah sdělení byl naprosto stejný! A předpokládám, že po použití mé fantazie, bych si v hlavě dokázal vytvořit jakýsi imaginární příběh, který by byl jistě originálnější než právě L'Enfant bratrské režisérské dvojice Jean-Pierre/Luc Dardenne. (09.03.2006)

Upřímně řečeno, způsob, kterým v Cannes vybírají filmy pro ocenění mi zůstává záhadou. Čím si ji zasloužil tento jen mírně nadprůměrný snímek? Neviděli jsme náhodou podobných sociálních dramat již desítky či stovky, a to v mnohem lepším zpracování? Neříkám, že pohled do světa zlodějíčků a drsného světa odvrácené strany belgické společnosti, je nezajímavý - samotné téma (prodej dětí) je krom toho více než aktuálním. Ale kde je nějaká režisérská invence a jakási "dech-beroucnost", kterou by člověk očekával od filmu ověnčeného zlatou palmou? Páni porotci, jsem hluboce zklamán. (05.07.2005)

Dítě na mě zapůsobilo jako zjevení. I když ve filmu jde i o miminko, jedná se hlavně o dospění jinýho dítěte, jeho táty. O dospění a uvědomění si, co máme opravdu rádi, na čem skutečně záleží. A někdy tohle dospění bolí, někdy je i fatální, přesto - pokud k němu vůbec dojde, tak je to výhra až za hrob a pro diváka katarze. Dospívání hlavního hrdinu bolelo, tak moc, že jsem měl husí kůží a bolelo mě to s nim a alespoň náznak jeho dospění byl blaženě osvobozující. Šťastná byla i volba hlavních představitelů, jejichž křehkost, zranitelnost a sympatičnost určitě pomohla ke snadnýmu vctítění se do osudů postav jimi ztvárněných. O přílišnej realističnosti a absenci hudby, jak někteří filmu vyčítají, bych se vůbec nebavil, toto je výsostný umělecký dílo. (20.10.2008)

pokud bych dite videla nekde na festivalu jako neznamy film, apokud mozno o pul hodiny kratsi, uchcavala bych s prominutim blahem. takhle je ale maximalne lepsi prumer, bez jakychkoli citovych vzplanuti (mych). a kdyz ted ctu komentar jhershaw, tak musim jeste poznamenat, ze je to presne - pocit "hm" sem mela taky. (12.01.2006)