Samurai Champloo

Historii mám rád a doufám, že ji měl rád i Watanabe, protože jsem si, doufám, odnesl přesvědčivou podobu Japonska z doby krátce před Posledním samurajem. Jisté nepravděpodobné stylizační odchylky je možné bez problému odpreparovat, ač by se v historii vesele vyjímaly. Samotný styl byl nečekaně příjemný, ale Bebopovi atmosferičnosti nedosahuje. Pouť po Japonsku je velice zajímavá a bohužel ji téměř neprovází centrální dějová linie, ale skloubit dohromady tyto dvě složky je téměř nemožné. Co mě hlavně potěšilo, byly výborně propracované bojové pasáže, kde počtem obrázků za vteřinu autoři vůbec nešetřili a tak vypadají nádherně. Vzhledem k tomu, že se zde pořád něco děje, tak postavy nedostávají příliš prostoru a tak jsem si je ani nestihl dostatečně oblíbit a soucítit s nimi. Proto také nehodnotím naplno. (05.02.2008)

Naprosto geniální. Jedno z nejlepších anime co jsem kdy viděl. Pro anime netipická kresba, ale přesto naprosto ohromující, vynikající muzika, postavy... vše je promyšlené, chytlavé a prostě... jiné, než jste u anime zvyklí, za což se tvůrcům klamím. Od prvního dílu chytlo a nepustilo a čím blíž jsem byl odhalení pravdy o Samuraji,který voní po slunečnicích, jsem si uvědomoval, že už bych mohl začít i dýchat. Pokud mě nějaké anime na konci rozbrečelo, tak tohle. Tenhle serial ma prostě všechno a ještě přidává osobitý styl a plno šílených, vtipných, napínavých a srdceryvných situací. Potlesk (04.12.2006)

Vezměme si mixážní pult značky "Anime", postavme k němu DJe Shinichirô Watanabe a dejme mu do rukou dvě desky. Jednu s hip-hopem a druhou se středověkým Japonskem. Co vznikne? Samurai champloo!! Perfektní jízda s Mugenem a Jinem doprovazejících mladičkou Fuu ve skvěle stylové animaci. Co víc říct? Snad jen, že je to jasných 5/5. (05.12.2007)

Je už to dlouho, co mě nějaký anime seriál takhle nadchnul. Ikdyby to nemělo tak promakanou animaci, tak skvělé akční scény a tak originální prostředí (hip-hop + jap. feudální doba), stejně bych tomu těch pět hvězd nasolil - za ten humor, za zápletky jednotlivých epizod, za charaktery hlavních postav... V podstatě mě nenapadá nic konkrétního, co bych tomu vytknul, snad některé epizody mi připadaly méně geniální než ty jiné, ale tak už to holt u seriálů bývá. Shinichirô Watanabe mě i napodruhé dostal. (03.09.2008)

Největší chybou Watanabeho seriálu je to, že z velké části nehledí na historické skutečnosti a vsazuje do feudálního japonska lidi, kteří svou mentalitou odpovídají spíše dnešním Japoncům. Obdobnou chybu činí i tím, že v seriálu užívá mnohých hiphopových prvků. To vše je ovšem pochopitelné, přihlédnete-li k věkové skupině, pro kterou je seriál především určen, a k velké oblíbenosti hiphopu v dnešním Japonsku. I přesto zde však není nouze o zábavu a mnohé díly bych si odvážil ohodnotit i pěti hvězdičkami. Nejvíce na mě zapůsobil díl o japonských dřevorytech, v němž jistým způsobem figoroval i V. van Gogh, a také díl o dívce z ostrovů Rjúkjú, kde se na dané poměry vyskytla i poměrně hezká hudba. Velmi pozitivní je také používání mnoha vyprávěčských metod a příběhová bohatost. Několik dílů ovšem bylo takřka nesnesitelných, hlavně ty, které byly prolezlé hiphopem. Tyto díly srazily dolů můj celkový požitek ze seriálu. 8/10 (15.06.2008)