Samurai Champloo

Tahle samurajská road series :) říznutá hip hopem mě opravdu moc potěšila. Už dlouho jsem o ní věděl, že existuje, ale pořád ne a ne se k ní dostat. Hip hop poslouchám jen zřídka a tak jsem si nebyl jistý jak na mě tohle spojení bude působit. Nakonec (spíš hned od začátku) mě ale úplně uchvátilo. Všechny tři hlavní postavy jsou dobře vykreslené (a nakreslené - vůbec kresba má výborný a docela osobitý styl) a snad si je ani nejde neoblíbit (ještě někomu připoměl Mugen Naruta?). Děj se nese v klidném duchu a i když se celou pravdu o smyslu cesty dozvídáme v druhé polovině vůbec to ničemu nevadí (ono se to stejně dá docela dobře odhadnout už na začátku). Moc se mi líbilo, že se seriál místy nese v odlehčeném duchu a oddechové díly, které se hlavním dějem moc nezabívaly mě bavily víc než bych čekal (u dílu s Baseballem jsem se smál od začátku do konce). Co se týče hudební stránky tak jsem rád, že se nejedná o klasický hip hop prezentovaný v televizi či rádiu, ale o mírnější a (alespoň pro mě) mnohem poslouchatelnější hudbu. Btw: soundtrack funguje výborně i samostatně. (19.09.2007)

Největší chybou Watanabeho seriálu je to, že z velké části nehledí na historické skutečnosti a vsazuje do feudálního japonska lidi, kteří svou mentalitou odpovídají spíše dnešním Japoncům. Obdobnou chybu činí i tím, že v seriálu užívá mnohých hiphopových prvků. To vše je ovšem pochopitelné, přihlédnete-li k věkové skupině, pro kterou je seriál především určen, a k velké oblíbenosti hiphopu v dnešním Japonsku. I přesto zde však není nouze o zábavu a mnohé díly bych si odvážil ohodnotit i pěti hvězdičkami. Nejvíce na mě zapůsobil díl o japonských dřevorytech, v němž jistým způsobem figoroval i V. van Gogh, a také díl o dívce z ostrovů Rjúkjú, kde se na dané poměry vyskytla i poměrně hezká hudba. Velmi pozitivní je také používání mnoha vyprávěčských metod a příběhová bohatost. Několik dílů ovšem bylo takřka nesnesitelných, hlavně ty, které byly prolezlé hiphopem. Tyto díly srazily dolů můj celkový požitek ze seriálu. 8/10 (15.06.2008)

Musím říct, že mě tato serie velmi příjemně překvapila. Ač nejsem fanouškem hip-hopu a hlavně kultury, která se kolem vytvořila, musím říct že v tomto seriálu bylo spojení velice zdařilé. Nevím zda ostatní, ale ja jsem se u sledování seriálu velice bavil. Vrcholem byl 9 díl a zapalené pole :-) a pak 21 díl zápas v baseballu. K dostání je i na youtube a angličtina není složitá - tak mrkněte, mohu jen doporučit. 90% (08.02.2009)

Vezměme si mixážní pult značky "Anime", postavme k němu DJe Shinichirô Watanabe a dejme mu do rukou dvě desky. Jednu s hip-hopem a druhou se středověkým Japonskem. Co vznikne? Samurai champloo!! Perfektní jízda s Mugenem a Jinem doprovazejících mladičkou Fuu ve skvěle stylové animaci. Co víc říct? Snad jen, že je to jasných 5/5. (05.12.2007)

Velmi dobrá kresba, spíš skvěle navozující atmosféru, než bůhvíjak precizní, citlivý a téměř vždy vyvážený mix humoru a dramatu. Jinovi a Mugenovi to v tandemu docela šlape, ale Mugen sám je postava hloupá, nesympatická a přehnaná. Našel jsem si k němu cestu až v posledních dílech. Největší problém Samurai Champloo je, že snad žádná epizoda vyloženě neutkví (a některé jsou tu vyloženě navíc) a nejlepší soupeři se vyplýtvají těsně před koncem (slepá assasinka zaručeně zanechá ten nejlepší dojem). Finále mi přišlo bez dechu. Nakonec budu ale na tohle anime vzpomínat v dobrém, a proto přidávám poslední hvězdu. (12.12.2014)