Samurai Champloo

Po dlouhé době jsem se podíval na anime a zrovna jsem si pustil jedno z těch lepších. Ačkoli mi hip-hop moc neříká, prolnutí samurajské kultury s moderní západní mi zas tolik nevadilo. Příběh je to spíš jednodušší a leckdy dost předvídatelný, ale docela jsem se u toho nasmál a chytlo mě to, takže u mě dobrý. (18.01.2014)

Vtipne, drsne, hudebne i vytvarne proste radost pro ucho i oko. Akcni pasaze bych neprecenoval. I pres vsude pritomny humor dokaze byt Shinichiro Watanabe prekvapive vazny. Dvoji rovinu filmu, setkani historickeho japonska a toho moderniho, beru jako zajimave pozitivum. Ano purista ve me mozna ten hip-hop ne vzdy chytne, ale i ten mi casem prirostl k srdci. A ruku na nej ... co ma hip- hop a graffiti spolecneho s erou Tokugawa? (Je to podobne jako jazz a moderni vazna hudba v dramatech jidaigeki od mystru zanru z padesatych a sedesatych let.) Tedy "nic", ale podle mistra Watanabeho je to "nic" opravdu zajimavou a vtipnou fantazii, tak ze by nakonec neco ano? Absolutni bomba. Dalsi muj skoro nejoblibenejsi anime serial. (06.03.2008)

Post Hip-Hopová moderní scéna, smíchaná se starou procházkou po Japonsku v období éry Eda, kterou nás po celou dobu budou provázet dva samurajové Mugen a Jin s dívkou Fuu za společnou honbou za Slunečnicovým samurajem při které dojde k nejednomu souboji. Rozdílné charaktery i styl boje, kterým oba samurajové bojují se mezi nimi obrací k vzájemné soupeřivosti i respektu. Akční anime, kterému se dá jen málo co vytknout, nechybí ani vtipné sekce. Úvodní Intro je geniální a patří vůbec k jedněm z nejlepších Openingů co jsem, kdy slyšel. Výběr hudby i animace, spolu s příběhem rozhodně nabízejí neopakovatelnou podívanou. Drsnost, Krev, Souboje, Vtip vše co jsem čekal jsem dostal a nezbývá mi nic jiného než doporučit. 10/10 (12.02.2009)

Priznávam... mala som vysoké očakávania. Ale toto... nikdy by ma nenapadlo, že môže byť až tak dobré. Celkom som zabudla, že hip-hopu práve nefandím a vďaka tomu si naplno užívala opening. Čo tam po tom, že Jinov zaláskovaný diel bol trápny, keď som sa pri jeho sledovaní užierala žiarlivosťou. Kašlať na tie kvílivé serenády, čo sa tam občas mihli, pretože sa tam skrátka hodili. Uch, aj zombie a baseball som schopná odpustiť... Prečo? Pritvrdilo sa. Zatiaľ, čo pri sledovaní takého Cowboy Bebopa som mohla ísť večer pokojne spať, lebo v jednej, najviac dvoch častiach sa vyriešilo dosť, Samurai Champloo permanentne končil "to be continued". Objavil sa rozprávač (podivne úchylný, ale potešil), graffiti battle, lietajúca veverička, veľa krvavých masakrov, na ktoré sa krásne dívalo, minútu za minútou dáke nové prekvapenie/možnosť sa zasmiať/vzdelať. Poučenia boli vážne (áno, deti, hľadajte si vlastnú cestu životom), ale aj... praktické, povedzme (keď je hrdina hladný, nech je žena akokoľvek pekná, žalúdok má prednosť ). No a... sakra, aj ja chcem takých bodyguardov, akých mala slečna Fuu... (03.08.2010)

Historii mám rád a doufám, že ji měl rád i Watanabe, protože jsem si, doufám, odnesl přesvědčivou podobu Japonska z doby krátce před Posledním samurajem. Jisté nepravděpodobné stylizační odchylky je možné bez problému odpreparovat, ač by se v historii vesele vyjímaly. Samotný styl byl nečekaně příjemný, ale Bebopovi atmosferičnosti nedosahuje. Pouť po Japonsku je velice zajímavá a bohužel ji téměř neprovází centrální dějová linie, ale skloubit dohromady tyto dvě složky je téměř nemožné. Co mě hlavně potěšilo, byly výborně propracované bojové pasáže, kde počtem obrázků za vteřinu autoři vůbec nešetřili a tak vypadají nádherně. Vzhledem k tomu, že se zde pořád něco děje, tak postavy nedostávají příliš prostoru a tak jsem si je ani nestihl dostatečně oblíbit a soucítit s nimi. Proto také nehodnotím naplno. (05.02.2008)