Samurai Champloo

Díky okolnostem se potká pirát z Okinawy Mugen, rónin Jin a velmi temperamentní číšnice Fuu, která má na výše uvedenou dvojku neobvyklé přání, najít slunečnicového samuraje. Celý seriál je neskutečný nářez. Nejde jen o to, že dostanete kotel stylové akce ze které by Miike i Tarantino bledli závistí. Seriál je neuvěřitleně originální, ať už díky postavám nebo příběhu, neobvyklé hip-hopové hudbě, která zde v tomto případě sedí dokonale, byť ji jinak moc nemusím. Chcete se zasmát a poučit o Japonsku, jeho historii, zvycích, užít si celou řadu narážek na různé kulturní odkazy a události, osobnosti? Jste tu správně. Samurai Champloo si zaslouží maximální ohodnocení. (08.07.2006)

Samurai champloo je krásně nakreslený, opravdu originální, má silné ústřední duo (trio, pokud máte rádi pěkná, milá, skoro až plyšová děvčata) je občas nevtíravě vtipný (takhle z první mi vyskakuje obrázek Jina v přestrojení za potulnou hudebnici nebo Mugenovu gamblerskou zálibu v broučích sumo zápasech) a... a má - minimálně na animé - hezký soundtrack... a... je povětšinou nudný. Marná sláva, když se začnu dívat na animé o dvou mistrech samurajského umění, rád bych viděl souboje. Když už se autoři rozhodnou, pojmout takhle představený seriál jako iniciaci do specifického období japonské historie (Edo) a začnou mě seznamovat s jeho uměním, vlivem křesťanství a západní kultury, měli by to dělat způsobem, který mě na to, že bych chtěl vidět více akce, přiměje zapomenout. Pokud máte jiný pocit, rád vám ho přeju, pro mě osobně - 60% (14.12.2010)

Samurai Champloo je pěkně nekompromisní anime, v několika epizodách má vypravěče policajta z minulosti, který si je ale vědom té naší přítomnosti, jeden díl je jakýsi halloweenský non-canon speciál, nebo co (doteď ho nechápu), sype do Edo éry spoustu anachronismu s hip hop street prvky v čele, má zábavné krvavé souboje a je jasně pro dospělejší typy. (SPOILER O ZÁVĚRU ASI) Právě proto škoda závěru. A vůbec, seriál se celý tak nějak potácí odnikud nikam, aby během tří posledních epizod skončil, bez předchozího build-upu, bez výrazné jiskry, bez pocitu uzavření. (KONEC SPOILERU) Ty street art prvky jsou taky pěkně roztroušené, zpravidla ve "fillerech", kterým se v anime zřejmě ani nedá vyhnout, ale které zrovna v tomhle seriálu vůbec nepůsobí nudně. Animace je naprosto úžasná, Mugen a Jin jsou výborné postavy, ale je tu stále promrhaný potenciál. Seriál tak nějak našel zlatou žílu, ale místo, aby vytěžil, co mohl, jen pobral, co unesl a do dolu už se nevrátil. Škoda. (17.02.2013)

Málokdy o nějakém anime dovedu říci, že má všechno, avšak Samurai Champloo mezi tento vzácný druh zcela jistě patří. Madsbender ve svém komentáři použil přirovnání, které jsem se chystal použít též – tedy že se jedná o takovou anime variaci na Jméno růže –, a to jednoduše proto, že si v něm každý dokáže najít to svoje. Jak naznačuje samotný název anime – čanpurú je název okinawského pokrmu, který je charakteristický svou pestrostí užitých surovin –, jedná se o stylovou jízdu napříč časem, žánry, náladami a (pop)kulturami, vystavěnou na dobře napsaných postavách, poctivé animaci a rámcovém příběhu, jenž se v závěru dočká povedeného rozuzlení. Byť většinu stopáže zaplňují epizodní příběhy, každý z nich má v seriálu své místo a divák nikdy neví, jakým směrem se s dalším dílem seriál ubere. Rozmanitost a originalitu odráží také dnes již kultovní soundtrack, na němž spolupracovala velká jména japonského hip-hopu a jehož zásluhou se mnoho západních anime fanoušků dozvědělo o legendě jménem Nujabes. Jakkoli je Watanabe adorován ponejvíce za Bebopa (jemuž rovněž nemohu odepřít kvality), pro mě zůstává jeho nepřekonatelným dílem právě Samurai Champloo, které má své pevné místo v mé top anime desítce, a jelikož o něm bylo podobně jako o Bebopovi už napsáno tolik, nezbývá než svůj komentář zakončit výzvou: prostě se na to podívejte! (29.03.2020)

Tahle samurajská road series :) říznutá hip hopem mě opravdu moc potěšila. Už dlouho jsem o ní věděl, že existuje, ale pořád ne a ne se k ní dostat. Hip hop poslouchám jen zřídka a tak jsem si nebyl jistý jak na mě tohle spojení bude působit. Nakonec (spíš hned od začátku) mě ale úplně uchvátilo. Všechny tři hlavní postavy jsou dobře vykreslené (a nakreslené - vůbec kresba má výborný a docela osobitý styl) a snad si je ani nejde neoblíbit (ještě někomu připoměl Mugen Naruta?). Děj se nese v klidném duchu a i když se celou pravdu o smyslu cesty dozvídáme v druhé polovině vůbec to ničemu nevadí (ono se to stejně dá docela dobře odhadnout už na začátku). Moc se mi líbilo, že se seriál místy nese v odlehčeném duchu a oddechové díly, které se hlavním dějem moc nezabívaly mě bavily víc než bych čekal (u dílu s Baseballem jsem se smál od začátku do konce). Co se týče hudební stránky tak jsem rád, že se nejedná o klasický hip hop prezentovaný v televizi či rádiu, ale o mírnější a (alespoň pro mě) mnohem poslouchatelnější hudbu. Btw: soundtrack funguje výborně i samostatně. (19.09.2007)