Samurai Champloo

Pár let to trvalo, ale na třetí pokus sem se konečně dostal až na konec :D Stranou stylizace, hudby atp. stojí celý seriál na excelentních postavách Mugena a Jina (Fuu neni zlá, ale neni ani nijak úchvatná) - což bohužel není vždycky dost. Jednotlivé epizody příliš nespojuje, což není nic hrozného, ale bohužel kvalita dílů vcelku kolísá (naštěstí jen mezi "suprový" a "slušný", ale i tak) a je tam hodně nástřelů, které člověka natěší, ale k nimž se už seriál nikdy nevrátí a zůstanou nerozvedené. Plus nic proti troše dětinských vtipů, ale jejich neustálé opakování už bylo po chvíli vcelku nudný. Rozhodně to neni špatnej seriál - jen aby mě fakt nadchnul by musel mít ještě něco trochu víc (5* tomu nedám, ale ty 4* sou dost jistý a přesvědčivý). (01.04.2019)

Historii mám rád a doufám, že ji měl rád i Watanabe, protože jsem si, doufám, odnesl přesvědčivou podobu Japonska z doby krátce před Posledním samurajem. Jisté nepravděpodobné stylizační odchylky je možné bez problému odpreparovat, ač by se v historii vesele vyjímaly. Samotný styl byl nečekaně příjemný, ale Bebopovi atmosferičnosti nedosahuje. Pouť po Japonsku je velice zajímavá a bohužel ji téměř neprovází centrální dějová linie, ale skloubit dohromady tyto dvě složky je téměř nemožné. Co mě hlavně potěšilo, byly výborně propracované bojové pasáže, kde počtem obrázků za vteřinu autoři vůbec nešetřili a tak vypadají nádherně. Vzhledem k tomu, že se zde pořád něco děje, tak postavy nedostávají příliš prostoru a tak jsem si je ani nestihl dostatečně oblíbit a soucítit s nimi. Proto také nehodnotím naplno. (05.02.2008)

Samurai Champloo je pro mě lehkým zklamáním. Hlavní příběhová linie, pokud ji lze takto nazvat, je zde zredukována na naprosté minimum, které čas od času vykoukne ze stínu jednotlivých epizod. Bohužel pro mě tato linie není ani nijak úžasná, je tak jednoduchá a nezajímavá, že v ní kromě onoho hledání není bez provázání s minulostí hlavních postav absolutně nic. Navíc informace o tom, kdo je ten slunečnicovej samuraj, se dozvídáme neuvěřitelně pomalu a hlavně pozdě, přitom to hledání toho samuraje je hlavní hybnou silou příběhu. Kdyby aspoň výsledky toho hledání byly zajímavější, takhle jsou jen stěží uspokojivé. ----- Jednotlivé epizody či dvojepizody jsou tak samy o sobě zajímavější, některé dokonce velmi dobré. Některé jsou hodně vtipné, některé překvapivě vážné a obsahují myšlenky, které bych zde nečekala. Kdyby takový byl celý seriál, dala bych možná pět hvězd. Je fakt škoda, že zde jsou epizody, které působí jako fillery, zejména pak jedna s baseballem je těžce mimo. Je to zarážející o to víc, že v Samurai Champloo není podle Anime Filler Listu žádný filler. Co jsem prošla pár komentářů, někomu vadí hudba. Ano, je netradiční, ale neřekla bych, že se vyloženě nehodí, spíš je to takový střed, kdy tam prostě je, ale není to otravné. Osobně mi nejvíc vadilo to přetáčení ve stylu videokazet a skákání do současnosti. Neohromily mě ani vtipné výklady historie Japonska nebo running gag v podobě soukromého detektiva Manzoua. Od průměrného hodnocení u mě seriál zachraňují skvělá animace, souboje a postavy, o kterých jsem na začátku nemyslela, že bych si je oblíbila, ale nakonec jsem jim i fandila a byla ráda za každou informaci o jejich minulosti i za napojení té minulosti na onu hlavní dějovou linii. 7/10 (24.04.2020)

Priznávam... mala som vysoké očakávania. Ale toto... nikdy by ma nenapadlo, že môže byť až tak dobré. Celkom som zabudla, že hip-hopu práve nefandím a vďaka tomu si naplno užívala opening. Čo tam po tom, že Jinov zaláskovaný diel bol trápny, keď som sa pri jeho sledovaní užierala žiarlivosťou. Kašlať na tie kvílivé serenády, čo sa tam občas mihli, pretože sa tam skrátka hodili. Uch, aj zombie a baseball som schopná odpustiť... Prečo? Pritvrdilo sa. Zatiaľ, čo pri sledovaní takého Cowboy Bebopa som mohla ísť večer pokojne spať, lebo v jednej, najviac dvoch častiach sa vyriešilo dosť, Samurai Champloo permanentne končil "to be continued". Objavil sa rozprávač (podivne úchylný, ale potešil), graffiti battle, lietajúca veverička, veľa krvavých masakrov, na ktoré sa krásne dívalo, minútu za minútou dáke nové prekvapenie/možnosť sa zasmiať/vzdelať. Poučenia boli vážne (áno, deti, hľadajte si vlastnú cestu životom), ale aj... praktické, povedzme (keď je hrdina hladný, nech je žena akokoľvek pekná, žalúdok má prednosť ). No a... sakra, aj ja chcem takých bodyguardov, akých mala slečna Fuu... (03.08.2010)

Pokud se vám pod slovem Samuraj okamžitě vybaví Akira Kurosawa, tak na něj hezky rychle zapoměňte. Jinak byste totiž nemuseli Samurai champloo vydýchat. Tady totiž nejde o nějakou historickou věrnost, ale zkrátka o to být "cool". Vzduchem létají gramofonové desky, šéfové Yakuzy nevylezou ven bez slunečních brýlí a v nočních hodinách ulice tajně zkrášlují sprejeři. Kýč? Ne, nehorázná zábava!!! Kouzlo Samurai champloo ale není ani tak v netradičním pojetí, jako v úžasné ústřední trojici. Charaktery všech tří hlavních hrdinů jsou (mimoto že jsou sakra "cool":)) totiž perfektně vykreslené - žijí svůj vlastní život, zamilovávají se, rozčilují se, spoupeří spolu, závidí si, chybují a navíc každá z nich disponuje nějakou to tajemnou minulostí, kterou v průběhu seriálu pomalu odhalujete. A i když některé díly slouží vyloženě k pobavení (Baseball blues), v jiných narážíte na až překvapivě hluboká a citlivá témata, která byste ze začátku od SCH rozhodně nečekali. Prostě špička mezi anime. (16.06.2007)