Samurai Champloo

Mé první setkání s anime seriálem dopadlo velmi dobře. Hip-hopu nefandím, ale zde ho nebylo tolik, aby dokázal zkazit požitek z celého seriálu a to i přesto, že jsem zvyklá na poněkud jiné samurajské filmy s Toshirem Mifunem. Jde o klidný oddechový počin, který pobaví, rozhodně neurazí a mnohé přímo nadchne. 9/10 (28.04.2008)

Musím říct, že mě tato serie velmi příjemně překvapila. Ač nejsem fanouškem hip-hopu a hlavně kultury, která se kolem vytvořila, musím říct že v tomto seriálu bylo spojení velice zdařilé. Nevím zda ostatní, ale ja jsem se u sledování seriálu velice bavil. Vrcholem byl 9 díl a zapalené pole :-) a pak 21 díl zápas v baseballu. K dostání je i na youtube a angličtina není složitá - tak mrkněte, mohu jen doporučit. 90% (08.02.2009)

Díky okolnostem se potká pirát z Okinawy Mugen, rónin Jin a velmi temperamentní číšnice Fuu, která má na výše uvedenou dvojku neobvyklé přání, najít slunečnicového samuraje. Celý seriál je neskutečný nářez. Nejde jen o to, že dostanete kotel stylové akce ze které by Miike i Tarantino bledli závistí. Seriál je neuvěřitleně originální, ať už díky postavám nebo příběhu, neobvyklé hip-hopové hudbě, která zde v tomto případě sedí dokonale, byť ji jinak moc nemusím. Chcete se zasmát a poučit o Japonsku, jeho historii, zvycích, užít si celou řadu narážek na různé kulturní odkazy a události, osobnosti? Jste tu správně. Samurai Champloo si zaslouží maximální ohodnocení. (08.07.2006)

Tahle samurajská road series :) říznutá hip hopem mě opravdu moc potěšila. Už dlouho jsem o ní věděl, že existuje, ale pořád ne a ne se k ní dostat. Hip hop poslouchám jen zřídka a tak jsem si nebyl jistý jak na mě tohle spojení bude působit. Nakonec (spíš hned od začátku) mě ale úplně uchvátilo. Všechny tři hlavní postavy jsou dobře vykreslené (a nakreslené - vůbec kresba má výborný a docela osobitý styl) a snad si je ani nejde neoblíbit (ještě někomu připoměl Mugen Naruta?). Děj se nese v klidném duchu a i když se celou pravdu o smyslu cesty dozvídáme v druhé polovině vůbec to ničemu nevadí (ono se to stejně dá docela dobře odhadnout už na začátku). Moc se mi líbilo, že se seriál místy nese v odlehčeném duchu a oddechové díly, které se hlavním dějem moc nezabívaly mě bavily víc než bych čekal (u dílu s Baseballem jsem se smál od začátku do konce). Co se týče hudební stránky tak jsem rád, že se nejedná o klasický hip hop prezentovaný v televizi či rádiu, ale o mírnější a (alespoň pro mě) mnohem poslouchatelnější hudbu. Btw: soundtrack funguje výborně i samostatně. (19.09.2007)

Málokdy o nějakém anime dovedu říci, že má všechno, avšak Samurai Champloo mezi tento vzácný druh zcela jistě patří. Madsbender ve svém komentáři použil přirovnání, které jsem se chystal použít též – tedy že se jedná o takovou anime variaci na Jméno růže –, a to jednoduše proto, že si v něm každý dokáže najít to svoje. Jak naznačuje samotný název anime – čanpurú je název okinawského pokrmu, který je charakteristický svou pestrostí užitých surovin –, jedná se o stylovou jízdu napříč časem, žánry, náladami a (pop)kulturami, vystavěnou na dobře napsaných postavách, poctivé animaci a rámcovém příběhu, jenž se v závěru dočká povedeného rozuzlení. Byť většinu stopáže zaplňují epizodní příběhy, každý z nich má v seriálu své místo a divák nikdy neví, jakým směrem se s dalším dílem seriál ubere. Rozmanitost a originalitu odráží také dnes již kultovní soundtrack, na němž spolupracovala velká jména japonského hip-hopu a jehož zásluhou se mnoho západních anime fanoušků dozvědělo o legendě jménem Nujabes. Jakkoli je Watanabe adorován ponejvíce za Bebopa (jemuž rovněž nemohu odepřít kvality), pro mě zůstává jeho nepřekonatelným dílem právě Samurai Champloo, které má své pevné místo v mé top anime desítce, a jelikož o něm bylo podobně jako o Bebopovi už napsáno tolik, nezbývá než svůj komentář zakončit výzvou: prostě se na to podívejte! (29.03.2020)