Star Trek V: Nejzazší hranice

Pátý startrekovský film se mi nikdy moc nelíbil, ale po dnešním shlédnutí musím přiznat, že zas tak špatný není - ale ani dobrý. Kombinuje v sobě několik různých typů filmu a to je docela problém. Kirkova posedlost extrémními sporty nás zavádí do Yosemitského parku, kde si šplhá vesele a bez ukotovení po horách (Tom Cruise v Mission Impossible 2 se po něm vesele opičí), dočkáme se táboráčku a zpívání notorické písně Row, row..., a to jak na začátku, tak i na konci filmu. Padouch pro tentokrát není příliš krvelačný a nebýt toho, že je posedlý svou vizí, kvůli které se nerozpakuje spáchat sedmnáct přečinů proti smlouvě o neutrální zóně, byl by vlastně docela fajn. Klingoni sice vyhrožují a dokonce jen tak ze srandy rozstřílejí starou pozemskou sondu Voyager (I nebo II, k šestce z prvního dílu se už tenhle program nedostal), ale žádné jiné bitvy se nedočkáme, což je první závažný problém. Konečně se nám tu objevují i Romulané (jedna vcelku sexy kočka s několika štěky) a pár povinných vět se pronese i v té klingonštině, ale není to ono. Nová Enterprise je napůl nefunkční, což přináší pár komických a ještě více trapných situací, ve druhé části filmu se Star trek změní ve Star wars a nakonec i v rádobyfilozofické plky, které naštěstí už tak béčkově nepůsobí. Na závěr se dočkáme i toho Jehovy a po jeho zničení následuje přátelská párty čtyř zúčastněných ras. Kdybych to neviděl, o nic nepřijdu. Poznámka na závěr: dle posledních výzkumů leží v centru galaxie černá díra (a asi i v centrech těch ostatních), takže letět tam by bylo ještě šílenější než tady. (16.05.2006)

Nejzazší hranice je opět trochu krokem zpět. Přesto má své kvality a nechápu, proč má nejhorší hodnocení ze všech dílů. Vtip nadála naštěstí přetrval, bohužel příběh trochu pokulhával. Přitom začátek vypadal velmi nadějně a myslel jsem si, že se bude jednat o podobný úspěch jako v předchozím díle. Vše naštěstí zachraňuje špičkování mezi Spockem a Kostrou, které se nikdy neokouká. (01.12.2017)

Další z filmů na ČSFD, u kterého totálně nechápu hodnocení. Dobře, není to zas až tak tradiční Star Trek a předchozí díly jsou přece jen o něco lepší, ale co by se dalo od pátého dílu čekat? William Shatner zvládl režii na jedničku (leč odřenou) a ačkoli na jeho předchůdce, Leonarda Nimoye (hrající mmj. také parádního Spoka), nemá, stále je z jeho díla cítit podobnost.. To možná tím, že se snažil pro svou roli Kirka uhrát co nejvíce prostoru a v celkovém dojmu je to hodně znát, neboť Kirk cituje všemožné citáty, říká jeden rozum za druhém, až hodně často je objetovává za ostatní, jako jediný řeší všemožné problémy, atd. Ono mi to zas až tolik nevadilo, ale té nápadnosti by mohl trochu ubrat a někdy to leze až krkem. Dialogy jsou navíc některé viditelně nepřirozené a mnohokrát naleznete takové momenty, až je vám z toho až trapně. Díky Sybokovi (který je mimochodem sice vyobrazen hlavně jako záporák, ale často k němu cítíte větší sympatie než k ostatním) se hodně dozvídáme o minulosti a hlavně potlačených traumat jednotlivých postav a svým způsobem to tak trochu připomíná minulý díl, ve kterém se každému z posádky zjevovala jeho myšlenka v reálném světě. Co se ale naopak musí filmu nechat je souměrně průměrné množství dávek akce a hloubky, což sice není úplně stoprocentně bez chyby, ale své kouzlo to má určitě. Některé scény jsou dokonce až hororové, a zvraty (které do těchto případů nejvíce pasují) jsou snad zatím nejlepší z celé série. K tomu také přispívá skvělá hudba Jerryho Goldsmithe a výborné herecké výkony v čele s Williamem Shatnerem, Leonardem Nimoyem a Nichelle Nichols, která opět konečně dostala více prostoru a navíc už jenom nedřepí na židli u komunikačních přístrojů. Ostatní herci také odvádějí bezchybné výkony. Triky a speciální efekty sice ještě nejsou zcela dokonalé, ale též to už má své kouzlo (všechny díly mají své kouzlo) a i když se to nedá vůbec měřit se Star Wars, mezi jinými filmy by to určitě nezapadlo. Prostě o něco slabší článek Star Treku, ale příjemně oddychový a svou podstatou i poučný. (30.09.2011)

nejhorší, respektive jediný špatný ze všech dnes již dvanácti celovečerních filmů podle Star Treku. Shatner se sice nedávno ukázal jako nesmírně talentovaný režisér schopný dostat se až na dřeň citlivého tématu, ale schopnosti, jež projevil v oblasti niterných, hluboce osobních dokumentů (The Captains), nedovede uplatit u akčního blockbusteru. jeho režie, ostatně jako celá dramaturgie filmu vyznívají vysloveně amatérsky. tragédii dovedly do konce na svou dobu mimořádně špatné speciální efekty, které mají blíže Původnímu seriálu z šedesátých let, nežli áčkové filmové produkci konce osmdesátých. film velkou měrou mrzačí také střihová skladba. těžko spekulovat, jestli střihač byl až takový diletant, nebo zda se touto cestou pokoušel zamaskovat lacinou výpravu a jiné následky malého rozpočtu. buď jak buď, zdařilo se mu obrat o jakékoliv napětí i to málo nadějných akčních scén, které byly ve scénáři (přistání raketoplánu pod klingonskou palbou, zátah na město v pouštní krajině, nechtěně kuriózní závěrečný souboj s "Pánem Bohem", atd.). co ovšem neměl nejmenší šanci zakamuflovat nikdo, je fakt, že celá fabule je pouze děravou sítí z absurdit navěšených na další absurdity (slézání hor bez jištění, odlákání hlídky ženským zpěvem a tancem, vysvobození z "papírového" vězení, únik nekonečně vysokou výtahovou šachtou na raketových botách, nadržení Sulu s Chekovem slintající za klingonskou mužatkou, sonda Pioneer 10, které narostl warpový pohon a dostala se tak až na klingonské území, a tak by se dalo pokračovat ještě dlouho...). Děje nerespektují elementární fyzikální zákonitosti ani kontinuitu fikčního světa (Spock má náhle bratra? A cože to je ve středu galaxie?), jejich zvraty se jeví být motivovány čirou náhodou, jednání postav často nebývá objasněno o mnoho lépe (především Klingoni jsou naprosto nevyzpytatelní pomatenci), akční závěr filmu vyznívá přímo jako fraška. Co je ale ze všeho nejhorší a sotva odpustitelné, z filmu se zcela vytratila veškerá podstata původního Star Treku – jakákoliv ušlechtilá teze nebo myšlenka, kterou bychom mohli vyčíst mezi řádky. namísto ní dostávají diváci jen ostudně banální frázičku, že "bůh je v našich srdcích" a míní se tím asi tak tolik, abychom ničemu nevěřili slepě, byli na sebe hodní a měli se rádi. Star Trek je ovšem krev v mých žilách, a tak přes naprosto zpackané podání a tupou sluníčkovou tezi v závěru, mám sklony vnímat především ty malé izolované ostrůvky kvalit, jakých si film přeci jen pár uchoval. Jedním z nich je Goldsmithův legendární soundtrack, dalším jsou vybrané scény blíže rozkrývající skryté kouty duše legendárních postav, pojetí prožité bolesti jako konstituční součásti lidské duše (nic objevného, ale potěší) a plno dalších nepatrných momentů a chvil, kdy zpod toho nánosu neumětelství vysvitla přežívající trocha toho zabitého potenciálu. (16.08.2012)

|90%| Pátý film ST. No, koukám, že hodnocení zde na csfd je takové průměrné. Ale co, chápu, že určitý pokles to je, ale pro mě minimální. DOSLOVA minimální. Rozhodování mezi 4 a 5* mě také trochu deptalo, ale ne moc dlouho, takže nakonec jsem se štědře mému milovanému ST odměnil. Každýho věc jak kdo hodnotí. Já jsem možná trochu větší fanoušek ST, ale tak dost o tom. První film: Star Trek: Film (1979) měl odlišnou atmosféru a další tři filmy: Star Trek: Khanův hněv (1982), Star Trek: Pátrání po Spockovi (1984) a Star Trek: Cesta domů (1986) měli stejnou atmosféru a navazující děje. Tohle je zcela odlišný a dá se říci mnohem skromnější film. Takže proto takový neúspěch ? Se divím, páč mě to přišlo opět skvělé. Bylo zde dost dialogů, dobré hlášky. Má nejoblíbenější trojice postav: Kirk, Spock a McCoy mě zde bavili přímo nehorázně. Nechybělo zde popichování McCoy vs SPock. Příběh zde byl zajímavý, už od úvodu. Akorát co bych vytknul je, že mohl být lépe pojat úvod a hlavně finále mi přišlo trošku odbyté a ne moc dobře vysvětlené. Ale to je asi tak jediné. Už to nemělo co víc nabídnout, ale pořád jsem díky podobné atmosféře, vtipným scénám, skvělé herecké sestavě nadšen. Hudba mi asi v rozhodování mezi 4 a 5* jasně pomohla abych přilepšil. Jerry Goldsmith skládal hudbu už k prvnímu filmu o ST, a sice: Star Trek: Film (1979). Tam složil přímo parádně soundtrack. Zde kopíroval a upravoval své motivy i do tohoto snímku čímž mě vlastně dost potěšil. Bylo to v menším ražení ten náboj co se týče celkového soundtracku, ale bylo to super. Třeba hudební motivy Klingonů či už úvodní a nejlepší znělka celého ST. Takže napětí zde také bylo, spád to mělo. Zajímavá postava Syboka atd. Jsem spokojen - končím komentář. (15.05.2014)