Faktótum

Na to aby sme plne vystihli tento film je potrebné čo to vedieť o mene Charles Bukowski, ak by ste dokonca poznali nejakú jeho poviedku alebo báseň vedeli by ste že ten film je verný depresívnej, utopickej a stupídnej spoločnosti ktorou Henry Chinaski prechádza. Harmer vytvoril štúdium človeka tak ako ho pojal Bukowski, ako grobiana, tupca, stratenú existenciu a kupodivu to funguje. Ja som sa pri niektorých scénach kráľovsky bavil a pri niektorých mi bolo Chinaskiho ľúto, pretože toto nie je ani tak komédia ako skôr dráma. Veľmi smutná a trefná. Hudba zhodou okolnosti od norskej speváčky dotvára krásne čaro celému los angeles ako miesto kde sa odohráva jeden obyčajný a pre niekoho nudný príbeh. Bol som očarený herectvom Matta Dillona ktorý vytvoril asi najlepšiu postavu svojej kariéry a ani v crash za ktorý bol nominovaný na oscara nepredviedol také herectvo ľudskej trosky ako tu. Jeho herectvo oceníte hlavne v scénach ktoré sú dlhé a nič sa tam nedeje ale pritom sa tam deje všetko. V týchto scénach je opísaný celý vesmír charlesa bukowského. Vyžívanie sa v statických a dlhých scénach zaváňa miernym fetišom a pomáha nám lepšie preniknúť do tohoto sveta. Hermer aj napriek zručnosti spackal jednu jedinú vec a to scenár. Nie je kvôli tomu neznesiteľný alebo nudný, len nedotiahnutý s miernym pocitom že to malo naviac a mohol sa viacej otvoriť ale dokým bude nad filmami držať stráž cenzúra nemáme absolútnu šancu vidieť ten svet taký ako ho videl Bukowski. Tie knihy sú geniálne. Nech sa hovorilo o panovi prsťenov alebo parféme čokoľvek hlavne tie kecy o tom že sú to romány nezfilmovateľné. nesuhlasím. Realitu dakedy natočíte tažšie. (12.08.2008)

Příjemně negativní štěk ze života jednoho nenapravitelného loosera Henryho Chinaskiho, který představuje alter ego spisovatele Charlese Bukowského. Otupělý hrdina se průběhem děje nikterak nevyvíjí, jen se neustále protlouká od práce k práci (ze kterých jej ani mnohdy nestačí vyhodit), od flašky k flašce. Henry miluje ostatně jen dvě věci – psaní krátkých povídek, na které mu nikdy od příjemce nedochází odpověď, a chlast!! Žije ze dne na den, v zaplivaných hotelech, tu a tam v bytě další trosky, kterou sbalil v baru a která ho nijak nezajímá (ale na druhou stranu občas vstane s kocovinou z postele a upraží pár palačinek). Je ztracenec, který se potácí od chudoby k zoufalství a naopak, ale nikdy nezapomene držet v ruce flašku nebo sklenku skotský. Film je protkán řadou pochybně bizarních postaviček (stačí jen připomenout podivínského milionáře s nezrealizovanou operou). Zkrachovalou existenci bravurně vystihl i co se týče chůze a mimiky dle mého názoru nedoceněný Matt Dillon (letos nominovaný na Oscara za Crash), který nikterak závratně netouží po úspěchu nebo nějaké nápravě (co se alkoholu týče) a takřka rituálně na přeskáčku s přítelkyní každé ráno zvrací. Režisér natočil úsměvný film, který není ani komedií ani dramatem a rozhodně se nesnaží vychovávat nebo něco napravovat. Černým humorem protkaných scének je celá řada, umně je zde nakládáno s nejrůznějšími postavami, které sice mnohdy dostanou jen pár minut prostor (Dillon téměř nesleze z plátna), ale svoje role si dosyta vychutnávají (viz.moje oblíbená a zde Chinaskiho další pochybná známost Marisa Tomei). (03.04.2006)

Veľmi vtipná óda na život jedného sympatického lúzra. Film s trefným suchým humorom je žiarivým svetlom na skrytý herecký talent Matta Dillona. Výborné sú aj Marisa Tomei a Lili Taylor v rolách jeho čudáckych "mrdien". Plné hodnotenie nedávam iba preto, lebo úvahová rovina filmu nevykryštalizuje v niečo pevnejšie, respektíve mne bližšie. Až tak na dne ako hlavný hrdina som fakt nikdy nebol. Ako alternatívna zábava je to však rovnaká paráda ako čokoľvek od Jima Jarmuscha (04.07.2005)

Henry, měla jsem chuť dát si sklenku whisky s ledem a poslouchat tě ještě aspoň hoďku. Nemáš to v životě jednoduchý, ženský jsou sice fajn, ale to byl jen pouhý rozptyl, práce sice byla, ale ne taková, aby jsi v ní našel něco smysluplného, co by tě uspokojilo a doma to bylo na draka. Buď rád alespoň za tu suprovou muziku, která ty tvoje životní anabáze doprovázela a já budu doufat, aby jsi ten svůj zápas, který jsi vyjádřil slovy, vyhrál : "I když jsem na tom byl nejbídněji, cítil jsem, jak mnou probublávají slova a já ta slova musel zapsat, jinak by mě přemohlo něco horšího než smrt. Slova né jako skvost, ale jako nezbytnost. Když začnu pochybovat o svý vlastnosti zpracovat slovo, prostě si přečtu jinýho autora a vím, že se nemám čeho bát. Zápasím jenom sám se sebou, abych to napsal správně, aby v tom byla síla a moc, radost a láska". Díky nejen tobě, ale i Bukowskimu a Hamerovi za bezva večer. (15.07.2015)

A co? Koho zajímá, že jsem trochu jiný? Že mě nebaví žádná práce déle než pár hodin, že rád piju, mám rád ženský nohy a taky to, co je výš nad nohama. No a co? Mě se to tak líbí a nikdo mi to nevymluví.... Vždycky jsem si říkal, že spisovatelé a umělci mají zvláštní, pro některé z nás opravdu divný život. Jim to ale tak nepřipadá a tento bohémský způsob života je s nimi neodmyslitelně spjatý od chvíle, kdy vezmou do ruky tužku a kus papíru a zjistí, že je psaní zkrátka baví.. Nebo snad znáte spisovatele, který by zapadal do našeho běžného "konzumního" života? (26.12.2005)