Faktótum

Předem musím poznamenat, že Bukowskeho životní filozofie je mi hodně blízká, takový ten nezávislý styl žití, za ničím se nehonit, prostě žít trochu jinak než většina (klidně tomu říkejte flákání). "Faktótum" postrádá hlavní příběhovou linii, místo ní nabízí sled scének, které mají velmi podobnou atmosféru jako knižní povídky. Matt Dillon je jako Henry Chinaski přesvědčivý a vlastně takhle nějak jsem si jeho postavu představoval, žádný herecký koncert, přesto mu lze bez problémů uvěřit. Jestli mi něco vadilo, tak to byla první polovina filmu, která se mi zdála méně zajímavá a poměrně dlouho mi trvalo, než jsem vyprávění přišel na chuť. Naštěstí film byl minutu od minuty lepší, takže po jeho skončení jsem byl celkem spokojen. Uznávám, že to není dokonalý snímek, chybí mu něco, co by se dalo nazvat sjednocujícím prvkem, přesto v něm najdeme hodně zajímavých myšlenek a životních pravd. 7/10 (07.08.2009)

Ač jsem si nedokázal v roli Henryho Chinaskiho představit Matta Dillona, tak musím říct, že byl skvělý a podoba s Bukowskim mě vyloženě překvapila. Snad jen ty jizvy po akné chyběly. Nevadilo mi, že byl film navzdory názvu "složen" z více Bukowskiho próz (Hrabalovské adaptace tak také velmi dobře fungují), ale měl jsem docela problém s Jan, a to proto, že Bukowski o ženě tohoto jména nikdy nepsal. Jasně, pochopil jsem, že jde o Jane, jeho životní lásku, dá-li se to tak říct, ale ta byla z úplně jinýho těsta, než jak ji zahrála Lili Taylorová, a navíc ještě o nějakých deset let starší než Bukowski. Tohle je od tvůrců vyloženě zbabraný. Také jsem nepochopil ten posun v čase. Ono to sice není až tak znát, ale Chrysler PT Cruiser cca 2000 a PC asi z téže doby na stole v kanceláři přeci jen bouchnou do očí. No ale jinak velká spokojenost. (07.07.2009)

Faktótum jsem četl a není to jediná knížka od Bukowskeho, kterou jsem přečetl. Ve srovnání s předlohou je tahle adaptace rozhodně slabší. Ne, že by to byl špatný film, ale myslím, že to šlo přenést na plátno i líp. Jazyk a styl kterým Bukowski píše je hodně charakteristický, a knihy mají svou atmosféru a ta byla tady jaksi slabší. Hudba dobrá, Matt Dillon svou roli zvládnul taky v pohodě, ale jako celek je to průměr. (25.06.2009)

Henry, měla jsem chuť dát si sklenku whisky s ledem a poslouchat tě ještě aspoň hoďku. Nemáš to v životě jednoduchý, ženský jsou sice fajn, ale to byl jen pouhý rozptyl, práce sice byla, ale ne taková, aby jsi v ní našel něco smysluplného, co by tě uspokojilo a doma to bylo na draka. Buď rád alespoň za tu suprovou muziku, která ty tvoje životní anabáze doprovázela a já budu doufat, aby jsi ten svůj zápas, který jsi vyjádřil slovy, vyhrál : "I když jsem na tom byl nejbídněji, cítil jsem, jak mnou probublávají slova a já ta slova musel zapsat, jinak by mě přemohlo něco horšího než smrt. Slova né jako skvost, ale jako nezbytnost. Když začnu pochybovat o svý vlastnosti zpracovat slovo, prostě si přečtu jinýho autora a vím, že se nemám čeho bát. Zápasím jenom sám se sebou, abych to napsal správně, aby v tom byla síla a moc, radost a láska". Díky nejen tobě, ale i Bukowskimu a Hamerovi za bezva večer. (15.07.2015)

Výpovědní hodnotu to má obrovskou. Je taky velmi zajímavé sledovat, jak se Dillon popral s rolí, se kterou se o 20 let dříve pral M.Rourke(barfly). Samotná dějová linka směřuje odnikud nikam a vlastně ani nemá ambice stát se uceleným příběhem-jde vlastně jen o epizodky různého tempa a zábavnosti, které jednou rozesmějí jednou donutí k povzdechu. Kniha to sice není ale i tak to plní svůj účel dobře. (07.07.2012)