Faktótum

Dillon si na Chinaskim zrejme zgustol a chvalabohu je to vo filme vidieť. Film absolútne stojí aj padá na jeho brilantnom výkone a ťažko slovami opísať, aký verný pocit lenivosti a unavenosti sa z jeho prejavu dá vycítiť. Stačí si pustiť trailer a hneď budete vedieť, o čom píšem. Herec hrá celým telom, k špecifickej mimike a gestikulácii pridáva rovnako špecifický spôsob chôdze a iných pohybov. Vďaka tomu divák vníma Chinaskiho a Dillona ako jednu osobu, nie ako herca, ktorý hrá zverenú postavu. Čo sa týka ostatných zúčastnených, zaujmú najmä herečky vo vedľajších úlohách. Lili Taylor aj Marisa Tomei predvádzajú triezve kreácie. Obidve predstavujú absolútne odlišné typy žien a dodávajú tak filmu istý šmrnc. Polovica filmu predstavuje depresívne scény, kde má hlavný hrdina všetko na háku a je mu ponúkaná len otrocká práca a druhá polovica filmu obsahuje tak vtipné scény, ktoré silne konkurujú aj tým najlepším komédiám. (16.12.2013)

Henry, měla jsem chuť dát si sklenku whisky s ledem a poslouchat tě ještě aspoň hoďku. Nemáš to v životě jednoduchý, ženský jsou sice fajn, ale to byl jen pouhý rozptyl, práce sice byla, ale ne taková, aby jsi v ní našel něco smysluplného, co by tě uspokojilo a doma to bylo na draka. Buď rád alespoň za tu suprovou muziku, která ty tvoje životní anabáze doprovázela a já budu doufat, aby jsi ten svůj zápas, který jsi vyjádřil slovy, vyhrál : "I když jsem na tom byl nejbídněji, cítil jsem, jak mnou probublávají slova a já ta slova musel zapsat, jinak by mě přemohlo něco horšího než smrt. Slova né jako skvost, ale jako nezbytnost. Když začnu pochybovat o svý vlastnosti zpracovat slovo, prostě si přečtu jinýho autora a vím, že se nemám čeho bát. Zápasím jenom sám se sebou, abych to napsal správně, aby v tom byla síla a moc, radost a láska". Díky nejen tobě, ale i Bukowskimu a Hamerovi za bezva večer. (15.07.2015)

Příjemně negativní štěk ze života jednoho nenapravitelného loosera Henryho Chinaskiho, který představuje alter ego spisovatele Charlese Bukowského. Otupělý hrdina se průběhem děje nikterak nevyvíjí, jen se neustále protlouká od práce k práci (ze kterých jej ani mnohdy nestačí vyhodit), od flašky k flašce. Henry miluje ostatně jen dvě věci – psaní krátkých povídek, na které mu nikdy od příjemce nedochází odpověď, a chlast!! Žije ze dne na den, v zaplivaných hotelech, tu a tam v bytě další trosky, kterou sbalil v baru a která ho nijak nezajímá (ale na druhou stranu občas vstane s kocovinou z postele a upraží pár palačinek). Je ztracenec, který se potácí od chudoby k zoufalství a naopak, ale nikdy nezapomene držet v ruce flašku nebo sklenku skotský. Film je protkán řadou pochybně bizarních postaviček (stačí jen připomenout podivínského milionáře s nezrealizovanou operou). Zkrachovalou existenci bravurně vystihl i co se týče chůze a mimiky dle mého názoru nedoceněný Matt Dillon (letos nominovaný na Oscara za Crash), který nikterak závratně netouží po úspěchu nebo nějaké nápravě (co se alkoholu týče) a takřka rituálně na přeskáčku s přítelkyní každé ráno zvrací. Režisér natočil úsměvný film, který není ani komedií ani dramatem a rozhodně se nesnaží vychovávat nebo něco napravovat. Černým humorem protkaných scének je celá řada, umně je zde nakládáno s nejrůznějšími postavami, které sice mnohdy dostanou jen pár minut prostor (Dillon téměř nesleze z plátna), ale svoje role si dosyta vychutnávají (viz.moje oblíbená a zde Chinaskiho další pochybná známost Marisa Tomei). (03.04.2006)

Výpovědní hodnotu to má obrovskou. Je taky velmi zajímavé sledovat, jak se Dillon popral s rolí, se kterou se o 20 let dříve pral M.Rourke(barfly). Samotná dějová linka směřuje odnikud nikam a vlastně ani nemá ambice stát se uceleným příběhem-jde vlastně jen o epizodky různého tempa a zábavnosti, které jednou rozesmějí jednou donutí k povzdechu. Kniha to sice není ale i tak to plní svůj účel dobře. (07.07.2012)

Bukowskiho jsem se svého času načetl přehršel, a dá se říct, že si na něj potrpím. A můžu říct, že jsem byl Faktótem příjemně překvapen. Zde se opravdu nelze nevyhnout srovnávání se starší bukovinou Barfly. A řekl bych, že Faktótum je díky volnějšímu pojetí trošinku zdařilejší a chytlavější. Barfly působil moc doslovně knižně, ač se jednalo o původní scénář. Na Mickey Rourkeovi bylo patrné, že si zřejmě Bukowskiho nastudoval z filmových záběrů a pak se předlohy křečovitě držel. Výsledek byl sice výborný, ale Matt Dillon dopadl krapet lépe. Asi se nedrží předohy tak zarputile jako Rourke, což v důsledku působí autentičtěji. Prostě se tolik nesnaží. Vnější podoba více sedla Rourkovi, ale v projevu je lepší Dillon. Lili Taylor je pak herecky úplně geniální, nemohli vybrat lépe. Je nápadně podobná té šlapce ze snad nejslavnější Bukowského fotogtafie. I to, že kniha Faktótum je pouze volnou předlohou filmu prospělo. Sem tam něajká glosa z knihy a sem tam něco od scénáristy z rukávu působí překvapivě kompaktně a když divák přistoupí na pravidla hry, je mile potěšen. Film mě uspokojil na tolik, že jsem ani neřešil přesun děje do přítomnosti, protože Buk je věčný a může existovat kdekoliv a kdykoliv. Dávám 5, prože jsem Bukovo fanda a pochybuji, že by šel film podle jeho předloh natočit lépe. (29.02.2008)