Město ztracených dětí

Jean-Pierre Jeunet a Marc Caro natočili vizuálně nádherný film. Něco to má z industriálu, ale něco to má i z "Olivera Twista", je to dospělé, ale přitom je to podáno jako pohádka, kde exceluje především Dominique Pinon. Ten i zde ukazuje úchvatné nejen komediální schopnosti. Ron Perlman hraje trochu to, co bych od něj čekal. Ale dobře. (11.08.2017)

Dílo, kterému by se mělo říkat klasika. Dějově nijak revoluční, ale stylisticky naprosto úchvatné a bezchybné fantasy, které si bere jen to nejlepší z Terryho Gilliama, a i to dokáže podat originálně a labužnicky. Film o tom, kterak důležitý je dětský pohled na svět, podpořený kvantem výjimečných režijních nápadů a hereckým umem opičáka Perlmana či chameleona Pinona. Sice hůře docenitelné pro psychologickou strohost a rádoby neuchopitelné pro svou věrnost klasickému vyprávění, ale jinak stoprocentně oslovujicí a omamné, dílo hodné mistra. (14.08.2017)

Vizuální stránka (je skvělá) Města ztracených dětí vypadá jako kříženec Tima Burtona, Teryho Gilliama a dejme tomu i Pitofa. Nádherně stylizované obrazy vytváří správnou atmosféru, jakou má ponurá fantasy pohádka mít. Co film srazilo dolů, to byl superpodivný a zároveň supernezajímavý scénář. Vždyť se v něm skoro nic nedělo, kruciš! A když se dělo, bylo to tak stupidní, až hanba. K tomu všemu mě navíc rozčilovala postava malého "roztomilého" bratříčka, který se pořád něčím cpal a hned nato krkal... a klonovaní pitvořící se idioti to taky moc nevytrhli. Alespoň že se v hlavních rolích ukázalo dobře hrající duo Ron Perlman a Judith Villet, kteří zachránili co mohli. Dávám dvě a půl (skoro jsem film nedokoukal), které zaokrouhluji nahoru (za to, že jsem to nakonec vydržel, a za závěrečnou mládnoucí a stárnoucí scénu). (13.06.2010)

Svet prapodivných postáv s technologickými inováciami nasadenými do retro doby (výstižný je popis užívateľa fauxhtuma). Imaginatívne rozprávkovo vytrhnuté z hraníc myslenia bežnej reality. Pútavá atmosféra pobrežných sliepňajúcich pokrivených ulíc, jarmočných atrakcií, detských zlodejských bánd v područí zlomyseľných ježibáb, pološialených vynálezcov a ich výtvorov. Film zasadený do takéhoto prostredia je schopný liečiť silou prostého príbehu v kulisách prepracovaného, na emócie pôsobiaceho výtvarna. Zároveň sa tu nepriamo pojednáva o všeobecne sa strácajúcom sa detstve v prospech strojových vynálezov pracujúcich na princípe sna a tiež v prospech vyžadovania dospeláckych pravidiel od útleho veku. Dnešnému svetu je táto rovina filmu bližšie, než sa na prvý pohľad zdá. (23.11.2012)

Úchvatné a podivínské zároveň. J-P Jeunet je režisér s neuvěřitelnou představivostí a schopností svou fantasii dostat na plátno. Celý děj i příběh odsouvám na druhou kolej a nechal jsem se unášet úžasným světem, který společně s Marcem Caro-em vymyslel. Vizuální obal filmu je nepřekonatelný a pro milovníky podobných vizí jasnou povinností, stejně jako všechny ostatní Jeunetovy snímky. Je to malíř na filmová políčka a jeho fantazii obdivuji. Na druhou stranu film příběhově je slabší než bych očekával a ani Ron Perlman to nemůže zachránit. Město ztracených dětí není o postavách a logice, ale o tom co má každé dítě a co každému dítěti pomáhá překonat všechny překážky. Fantazie vládne světu a kdo s tím nesouhlasí toho lituji. Další delikatesa ze francouzského stolu pana kuchaře, který je mistrem a tvoří krásné filmy. (24.10.2007)