Město ztracených dětí

Smíchejte Burtonovu slabost pro expresionistické kulisy a dekadenci s imaginací a tíhnutím ke grotesknosti Terryho Gilliama a vyjde vám něco, co se podobá právě Městu ztracených dětí. Tento ranější film Jeana-Pierre Jeuneta je jakousi pohádkou, která je pro děti až moc krutá, temná a depresivní a pro dospělé zase až moc jednoduchá. Propracovanost charakterů je zde omezena na odříkání jejich stručné historie a nastínění určité motivace, od níž se odvíjí jejich pozdější konání. Město ztracených dětí je narativně nejjednodušším Jeunetovým dílem a co se týká samotného příběhu, i v této oblasti se jedná o slabší kousek. Na začátku je nakopnuta jednoduchá dějová linka a po té film ubíhá bez jediné odbočky až do finále, což považuji za zjevný nedostatek, neboť je u tohoto filmu jasně pozorovatelná jakási snaha o vytvoření originálního světa, jakési pokroucené reality, jenže všechna snaha upadá vniveč, když nám film neumožní nahlédnout tomuto světu pod sukni a místo toho slepě následuje hlavní dějovou linii. Jsme tak vrženi do originálního světa, který ale nemáme čas důkladněji prozkoumat. To, co film ztrácí v oblasti nedopečeného scénáře, zase zachraňuje vizuální stránka. Jak jsem již zmínil, Jeunet si bere to nejlepší od mistrů Burtona a Gilliama a zdárně to kombinuje se svým vlastním stylem. Můžete se tedy těšit na bizardní postavičky, originálně pojatý svět, který si z každého časového období bere něco, zajímavé kamerové kreace a Jeunetovo typické žlutozelené barevné ladění. Na Město ztracených dětí je radost pohledět, ale když si odmyslíte překrásný vizuál a celkovou bizarnost, nezůstane nic víc než jen lehce nadprůměrná báchorka, z jejíž námětu by se určitě dalo vyždímat mnohem více, kdyby pan scénárista trochu více zapracoval. 70% (20.09.2008)

Na tenhle ,,art" jsem asi ještě malej a nebo jsem se měl nejprve něčím nadopovat. Neříkám, že vše bylo psycho a ztvárnění onoho podivného města bylo úchvatné (kde ale někdo vzal dojem, že je středověké viz. obsah - to nechápu). Některé myšlenky i postavy byly zajímavé, ale celý příběh byl toho tak plný, že ani po druhém zhlédnutí jsem se moc nechytal. * * * (22.01.2012)

Zpracování zaslouží uznání, protože ta stylizace je natolik originální, že bych chtěl vidět podobně natočený film s lepší obsahovou a příběhovou stránkou. Město ztracených dětí má špatný příběh, který mě až štval svojí nemohoucností. Nejúžasnější na celém filmu je Ron Perlman v roli manéžního siláka One, který hledá svého uneseného bratříčka. One není příliš chytrý, ale je laskavý, obětavý a v jeho nehezkém obličejí se bystří skutečná vnitřní krása odvážného hrdiny. Úžasná postava a nebýt jí , tak bych film převážně protrpěl, kvůli strašnému hlavnímu záporakovi a ještě otravnější role klonů. Film měl několik perfektně legračních gagů, které jsou hravé podobně jako například scénky z Toma a Jerryho. Je to pozoruhodný film a má své kouzlo, ale chuť vidět jej znovu není. Pozn. 1: Role stínů zvětšených do oblubných rozměrů mi připoměla film noir - Třetí muž. Pozn. 2: Je to v podstatě Dickensonovský příběh ve světě nápadně podobnému tomu z filmu Brazil (Terry Gilliam). (19.12.2012)

____ ODKAZY ____ Vznikla i hra, http://www.mobygames.com/game/city-of-lost-children , adventůra, klon stařičkého Alone In The Dark http://www.youtube.com/watch?v=JKpAyc_GvPg - předchůdce Residen Evil. Tady ji někdo hraje na YewTube http://www.youtube.com/watch?v=7WCYM5gTPx0 . (06.03.2010)

UPDATE 2020: A tak ono má smysl tomu dát druhou šanci. Možná i lepší (a samozřejmě divočejší) než Delikatesy. Pinonova šestirole epic. -------- Hmm líbili se mi všechny Jeunetovi známější filmy počínaje Delikatesami a konče Příliš dlouhými zásnubami. Ale tohle ve mě nic nezanechalo. Přehlídka bizarních postaviček v bizarních situacích v jednoduchem ději neději. Ablolutně nic. Hvězdičku jen za skvělé nápady s kamerou a kulisami. (28.07.2006)