Město ztracených dětí

JEAN-PIERRE JEUNET je pozoruhodný francúzsky režisér so svojským štýlom,kde vyniká nápaditosť,perfektný vizuálny štýl,bizarné postavy,abstraktnosť,vízie,ale najmä zvláštne postavy,ktoré majú svoj atypický svet... Toto je tzv.detský horor,ktorý ale nie je typický určený pre malé deti,pre dospelých,lebo trauma sa môže veľmi rýchlo dostaviť neplnoletým ratolestiam,ktoré majú fantáziu,no toto by sa vymykalo ich chápaniu! RON PERLMAN je sympaťák z HELLBOYA,a je zaujímavé vidieť,ako sa z neho postupne stal... Detskí herci sú bravúrni,najviac miesta má ale mladé dievča Miette,ktorá sa vypraví s One(Ron Perlman) na záchranu jeho nevlastného brata,ktorého uniesli prisluhovači démonického Kranka,ktorý z nich vysáva všetku energiu,lebo ich potrebuje zmagoriť,zaviesť celkovú lobotómiu,aby z deciek neostalo nič,bez rozumu,bez rozmýšľania,bez akéhokoľvek súcitu si chce urobiť cvičných králikov... One a Miette sa pomaly,ale isto blížia a musia čeliť nástrahám... Jeunet je na vrchole tvorivej činnosti,čo na chvíľu to zbrzdí štvrtý Votrelec,ale príde Amélia a všetko sa to napraví,ranný režisér dáva vedieť,aký má potenciál,ktorý zúžitkuje,ale v súčastnosti to nie je,čo bývalo... Mesto stratených detí je v prvom rade dobrodružný príbeh okorenený vizuálom,aký ma baví,ale režisér ešte skrýva svoje ambície,ktoré sa pretavia v budúcnosti,ale určite film nie je nuda,stratou času,pre iných,atypických divákov sa jedná o mimoriadny zážitok. (25.02.2015)

tahle bizarní lahůdečka z říše snů mě vrátila o x let zpátky.. do doby, kdy jsem film a jeho kouzelný svět neomezených možností teprve objevovala.. kdy moje fantazie pracovala na 250 procent.. kdy nic nebylo nemožné.. teď už můžu v klidu zapomenout na příliš dlouhé zásnuby i na slavnou amélii.. pan jean-pierre jeunet tohle natočil snad jenom pro mě.. aby znovuobjevil něco, co ve mně z té dětské duše ještě zbylo.. tohle je můj svět.. stejně jako té holčičky v červených šatech, velkého debila, malého nenažraného chlapečka, šíleného pana kranka, ztraceného cirkusáka marcella nebo třeba šesti malých trpaslíků.. díky vám.. váš vděčný divák.. (08.03.2008)

"Je sice veliký, ale dospělák to není." Carovi s Jenuetem sebereflexe nechyběla. Ve Městě ztracený dětí se tato dvojice v zásadě akorát upgradovala z jednoho domu z předchozích Delikates na celé město. Jinak s ním pracuje prakticky stejně. Přístav je úžasně členitý prostor o více úrovních, plný můstků, schodišť, kanálů, doků, přechodů, rour, kanalizačních poklopů apod., přičemž za každým rohem se skrývá nějaké nebezpečné tajemství (třeba šílený potapěč žíjící pod vodní hladinou v podzemí přístavu) či dobrodružství. V tom to například často připomene pojetí starého města jako hřiště známého z knih od Foglara či nelineární videohry typu Bioshock. Na rok 95 film obsahuje dechberoucí triky, úžasné nonsensové nápady a naprosto nekompromisní výpravu a kostýmy. Akorát vegani, ochránci zvířat a radikální odpůrci pedofilie u toho budou blejt z vokna no. (02.08.2020)

Velice originální a atmosférický film. Ovšem film, na který mám problém si vzpomenout a to je bohužel můj největší argument pro tak nízké hodnocení. Mrzí mě to o to více, že ona originalita všeho z toho prostě čiší. Ale i tak věřím, že si to své fanoušky najde, který tento skvost docení. 70% (29.06.2014)

Dejove vakuum zabalene do skveleho vizualu. Prenadherne kulisy preplnene mnozstvom makabroznych rekvizit a podivynskych (skvelo obsadenych) postaviciek. A aj ked dej skutocne vela neponukne, film kupodivu funguje. Funguje ako taky obrovsky, bizarny mechanizmus pohanany mozgom ponorenym v akvariu. Skoda ze hlavna zapletka, oslobodenie mladeho chlapca, nebola trochu viac vypichnuta. Ale to by bol uplne iny film. Miestami som mal pocit, ze film konecne zacina rozpravat celistvejsi pribeh, o minutu to ale znova bolo ono prapodivne divadlo. Ale vyzualna stranka je skutocne brilantna. Reziserske duo Jeunet/Caro ma svoj nezamenitelny styl a to si zasluhuje respekt. A potom ze japonci su divny :). (7/10) (09.12.2007)