Město ztracených dětí

„Bol raz jeden smutný vynálezca. A nemal sny.“ Ešte stále pokladáte Terryho Gilliama za hračkára? Stále si myslíte, že životnou rolou Rona Perlmana je Salvatore? Stále sa vám nezdá ponižujúce, do akých rolí Dominiquea Pinona obsadzuje Hollywood? Stále si myslíte, že režisérov neskorší VOTRELEC: VZKRIESENIE je vizuálna žranica a že AMÉLIA Z MONTMARTRU spadla z čistého neba? Tak si pozrite MESTO STRATENÝCH DETÍ a uvidíte, čo ste ešte nevideli (12.01.2008)

Dílo, kterému by se mělo říkat klasika. Dějově nijak revoluční, ale stylisticky naprosto úchvatné a bezchybné fantasy, které si bere jen to nejlepší z Terryho Gilliama, a i to dokáže podat originálně a labužnicky. Film o tom, kterak důležitý je dětský pohled na svět, podpořený kvantem výjimečných režijních nápadů a hereckým umem opičáka Perlmana či chameleona Pinona. Sice hůře docenitelné pro psychologickou strohost a rádoby neuchopitelné pro svou věrnost klasickému vyprávění, ale jinak stoprocentně oslovujicí a omamné, dílo hodné mistra. (14.08.2017)

tahle bizarní lahůdečka z říše snů mě vrátila o x let zpátky.. do doby, kdy jsem film a jeho kouzelný svět neomezených možností teprve objevovala.. kdy moje fantazie pracovala na 250 procent.. kdy nic nebylo nemožné.. teď už můžu v klidu zapomenout na příliš dlouhé zásnuby i na slavnou amélii.. pan jean-pierre jeunet tohle natočil snad jenom pro mě.. aby znovuobjevil něco, co ve mně z té dětské duše ještě zbylo.. tohle je můj svět.. stejně jako té holčičky v červených šatech, velkého debila, malého nenažraného chlapečka, šíleného pana kranka, ztraceného cirkusáka marcella nebo třeba šesti malých trpaslíků.. díky vám.. váš vděčný divák.. (08.03.2008)

Navzdory velmi chatrnému scénáři mě film zcela uchvátil audiovizuálním zpracováním a postavami, zejména pak excelentní kreací Rona Perlmana a roztomile dospěláckou Judith Vittet. Jakoby si Caro a Jeunet vydestilovali Burtonovu pohádkovou ponurost a promísili jí s excentričností a existenciálním mrazením Terry Gilliama. To vše v roztodivné křivuli, která nese jen a jen jejich pečeť. Právě to, že Město ztracených dětí působí povědomě a přesto originálně, je pro mě dostatečným důvodem pro pátou hvězdu. (18.09.2008)

Fajn atmosféra, výborný Ron Perlman v (konečně) pozitivní roli, hudba Angela Badalamentiho ani možná někdy až příliš sexuálně jiskřící Judith Vittet (vnucovalo se mi srovnání s Gilliamovou Krajinou přílivu) nevyváží bohužel takovou podivnou nijakost všeho ostatního - a tím myslím zejména příběh. Mohl to být klidně barevný úchvatný skvost, je z toho ale jen takové nepovedené barevné leporelo. Amélie přišla až později... 6/10 (30.07.2012)