Město ztracených dětí

90 % - Je to divné, hodně divné, až tak divné, že jsem si to zamiloval. Nečekal jsem od toho v podstatě nic, a byl jsem velmi překvapen. Groteskně pokroucený svět "neandrtálce" Rona Perlmana, sladkého úsměvu Judith Vittet a ujetých klonů Dominique Pinona. Doporučuju všem, co mají rádi nevšednost. Tahle mě pohltila. (15.03.2009)

Nikdy by mě nenapadlo že chlápek, který mě kdysi okouzlil poetickou, rozvernou a vtipnou Amélií z Montmartru, mi zkazí den jedním z nejhnusnějších fantasy příběhů, jaký jsem viděl. Stylisticky je to parádní, vizuál neživých předmětů je dokonalý. Děti, představitelka Drobka speciálně, jsou kouzelné a bizarní postavy skvěle obsazené i zahrané. Spousta vynikajících a velmi neotřelých nápadů a s tím souvisejících scén, vytváří hravou směsici smrdutého fantasy artu...který nesnáším. Podobně jako někdo zvrací ústřice a jiný je miluje, tak já mám problém s příběhy o pokřivenostech, které se odehrávají ve světě, kde slunce svítí jen aby vám vypálilo oči, hudba hraje jen aby z vás udělala zabijáka a láska vede nevyhnutelně k tomu, že vás zabijí. A neospravedlní to ani ty dvě hřejivé scény v závěru, ani happyend, který už tu slizce úchylnou atmosféru nemohl překrýt. Tento film strkám do šuplíku k "pohádkám" J. Herze, kterého považuji za krále hnusného artu. Totálně mimo můj vkus a preference. A to jsem si myslel, že největším úletem Jeuneta byl Vetřelec: Vzkříšení. Zlatej Alien. (17.01.2022)

"Je sice veliký, ale dospělák to není." Carovi s Jenuetem sebereflexe nechyběla. Ve Městě ztracený dětí se tato dvojice v zásadě akorát upgradovala z jednoho domu z předchozích Delikates na celé město. Jinak s ním pracuje prakticky stejně. Přístav je úžasně členitý prostor o více úrovních, plný můstků, schodišť, kanálů, doků, přechodů, rour, kanalizačních poklopů apod., přičemž za každým rohem se skrývá nějaké nebezpečné tajemství (třeba šílený potapěč žíjící pod vodní hladinou v podzemí přístavu) či dobrodružství. V tom to například často připomene pojetí starého města jako hřiště známého z knih od Foglara či nelineární videohry typu Bioshock. Na rok 95 film obsahuje dechberoucí triky, úžasné nonsensové nápady a naprosto nekompromisní výpravu a kostýmy. Akorát vegani, ochránci zvířat a radikální odpůrci pedofilie u toho budou blejt z vokna no. (02.08.2020)

„Bol raz jeden smutný vynálezca. A nemal sny.“ Ešte stále pokladáte Terryho Gilliama za hračkára? Stále si myslíte, že životnou rolou Rona Perlmana je Salvatore? Stále sa vám nezdá ponižujúce, do akých rolí Dominiquea Pinona obsadzuje Hollywood? Stále si myslíte, že režisérov neskorší VOTRELEC: VZKRIESENIE je vizuálna žranica a že AMÉLIA Z MONTMARTRU spadla z čistého neba? Tak si pozrite MESTO STRATENÝCH DETÍ a uvidíte, čo ste ešte nevideli (12.01.2008)

Psychovize budoucnost jak od Terryho Gilliama, ale tak nějak sem se nemohl moc dostat do příběhu, přišel mi takovej hodně upozaděnej a nevýraznej a proto sem se tu a tam nudil a celkově mam kvůli tomu z filmu dost rozporuplný pocity. Ale herecký obsazení skvělý, ať už to byl Ron Perlman a nebo v dětský roli famózní Judith Vittet, tak všichni byli výborný. 3,5* (22.02.2008)