Odpočítávání

Čtyř hvězdičková podívaná, která je založená na mučení a snaze získat informace. Samuel L. Jackson nezklamává, je to tu opět on ve svojí ryzí podobě a skvělé formě. Chvílemi mi bylo Yusufa líto, ovšem po jiných scénách jsem byl opět se vším všudy na straně vyšetřovatelů. Škoda, že poslední 3 minuty filmu mi blbly a já neměl ze závěru zhola nic. (02.09.2010)

Tak tento kousek mi teda moc nesedl, prostě mě to příliš nezaujalo a to ani přesto, že se ten film snaží vyvolat v divákovi emoce, co to jen jde. Dokážu ocenit nápad, který je docela fajn, ale zpracování se mi nelíbilo, místy jsem se nudil a vůbec nic to ve mně nezanechalo. Možná špatné rozpoložení během sledování, možná prostě film, co neosloví každého. 50% (05.01.2014)

Velmi vydařené ztvárnění naší současné posedlosti násilím, na které jsme schopni se ale dívat pouze na televizní obrazovce, a tak vůči němu otupět. Přestože jsme dennodenně zahlcováni informacemi o teroristických útocích nebo válečným zpravodajstvím, jsou tato data natolik odosobněná (televizní noviny k večeři proložené "zvířátkem nakonec" nebo strohá čísla mrtvých v novinách při ranní kávičce), že nejsme schopni si naplno uvědomovat jejich dopady. Války, a koneckonců i terorismus, se staly něčím, co je spíše realitou "tam někde", v bezpečném světě za obrazovkou a my sami spíše pociťujeme na vlastní kůži opatření (omezování svobod), která z nich vyplývají. Tuto absenci násilí a vzrušení v našem životě si pak musíme kompenzovat sledováním akčních filmů a seriálů, které nám alespoň zprostředkovaně umožňují stát se na chvíli buď lovcem, nebo lovenou obětí (případně obojím najednou), a zažít tak příval adrenalinu. Jenže tato náhražková forma prožívání vede k tomu, že v našich skutečných životech přestáváme rozlišovat mezi realitou a filmem (11. září i Armageddon většina z nás "prožila" na obrazovce, jsme si jisti, že mezi tím zpětně opravdu dokážeme najít podstatný rozdíl?), a tak fikci až příliš zabudováváme do našeho světonázoru, a naopak skutečnost podvědomě zasunujeme do pozadí jako další díl nekonečného seriálu na pokračování. Násilí, mučení, agrese, vraždy - to vše je sice v nějaké povrchní formě součástí našich životů, ale je to pro nás nemyslitelné, dokud se s tím nesetkáme na vlastní kůži. Zdá se, že léčbou šokem může dojít ke konečnému prozření ("We're fucking human beings!") a uvědomění si nesmyslnosti brutality. Jak snímek naznačuje, náprava celku musí začít od jedince a jeho osobní zkušenosti, nikoli veřejným prohlášením hlavy státu, které sice dosáhne najednou k milionům, ale v hromadě tisíce bezvýznamných zpráv zapadne jako součást jednoho velkého virtuálního mýtu, o kterém si vyprávíme na dobrou noc, abychom mohli klidně spát. _____ P.S.: Provokativní (myšlenkově i politicky) je také vyobrazení "hlavního teroristy" jako původně amerického občana; skoro jako kdyby ten "terorismus" měl původ v našich řadách a v naší kultuře, že? (02.08.2010)

Jojojo.... Tohle jsem už potřeboval. Jednoduchá příběhová linka, předvídatelný děj a přesto se z toho dá tolik vytřískat ( což se bohužel mnohdy nepovede ani u klasických trháků s nekonečným rozpočtem ). Všimněte si červeně zvýrazněné části slova na posteru. '' Think '', zajímavé je, že přesně to musíte během celého filmu dělat, proč ? Protože na scénu přichází mé oblíbené... MORÁLNÍ DILEMA. Samuel za mě v jednoznačně nejlepší roli, celé to představení mě dokonale vtáhlo do děje a film jako celek obrovské překvapení. Netřeba víc dodávat - 90%. (19.06.2010)

jo, tak tohle se povedlo. u tohoto akčního snímku se nejedná pouze o tradiční bezduchou přehlídku krvavých scén, ale o malou psychologickou válku na pozadí velké hrozby... scény gradují jedna ve druhou a člověk jen dokáže kroutit hlavou nad tím, jak se pseudonejvyspělejší země světa je schopná uchýlit k primitivním způsobům výslechu, když jde opravdu do tuhého... inu ústava a právo je věc jedna, jaderná hrozba věc druhá... neúspěch je zde nemyslitelný. napětí a empatie provází diváka celým filmem a vyvrcholení je doslova brilantní. 80% [1. wayFUCKý HD FEST] (30.09.2010)