Odpočítávání

[imdb: 7.3/10] | me: No, na počudovanie nič extra. Podľa ústredného tria som čakal oveľa viac, ale nestalo sa. Vedľajšie postavy (, ktoré sa typovo moc nehodia) sú B-čkové (pravdepodobne preto, že 90% rozpočtu zhĺtli Jackson, Moss a Sheen) a je to na ich výkonoch aj vidno. Ale to by nebol hlavný dôvod toho, že film nepatrí do prvej ligy. Proste nemá šťavu a celý čas sa drží v takej priemernej rovine. Snaží sa o vygradovanie atmosféry, ale množstvo rušivých faktorov (mnohokrát hlúpe dialógy, morálne polemizovanie, zmeny postojov) to neumožňujú. Jackson-Moss-Sheen (no hlavne Sheen) odvádzajú dobrú prácu, ale "vďaka" celkovej atmosfére plnej rozpačitých dialógov, hádok a príkazov to proste nestačí na to, aby som po filme neostal úplne chladný a nehodil ho za hlavu na kopu nevýrazných priemerov. (02.06.2010)

Velmi netradiční příspěvek k tématu islámského terorismu, kdy se tvůrci zamýšlejí nad tím, zda-li je možno v zájmu záchrany miliónů ‚zničit‘ jednoho člověka, a přitom to prodávat jako dusný thriller s nevyzpytatelným vývojem. Ve své podstatě je to strašně jednoduché, kamera dvě třetiny filmu stráví v bílé místnosti, kde si sadistický bastard S. L. Jackson podává kamenného Michaela Sheena a Carrie-Anne Moss pro celou situaci hledá etické měřítko. A právě díky hercům to ustojí i ty banálnější situace, kdy se bezejmenní šéfové agentur dohadují o pravomoci, protože jinak je to hodně napínavá záležitost, která z mého pohledu nemá slabších momentů. (07.06.2010)

Miestami to bolo až komické, ako sa snímok snažil hrať na city diváka. No i napriek tomu, je tu pár scénok, ktoré sa vryjú hlboko do pamäte. A tiež je tu Michael Sheen, ktorý tu podal asi jeden zo svojich najlepších výkonov. Trocha mi to tu kazil S.L. Jackson. Na lepší priemer to stačí. 65/100 (09.07.2020)

Výborné konverzační drama, kterému se sice nedostalo moc peněz, ale místo toho dostal ranec místy až mrazivé atmosféry. Na první pohled jednoduchý příběh se díky skvěle napsaným dialogům mění v herecké koncert ústředního tria a jejich charaktery se během čím dál krizovější situace stihne několikrát změnit. Výborný Samuel L. Jackson by si mohl o mučících praktikách pokecat s Jackem Baurem, Michael Sheen hraje dobře i v tom nejzuboženějším stavu a Carrie-Anne Moss po dlouhé době také velice potěší. To celé až v překvapivě velmi jisté režii, která jenom v polovině filmu trochu povolí tempo. V bezchybném finále to ale zcela vynahradí. Pro mě zatím překvapení roku. (03.06.2010)

Velmi vydařené ztvárnění naší současné posedlosti násilím, na které jsme schopni se ale dívat pouze na televizní obrazovce, a tak vůči němu otupět. Přestože jsme dennodenně zahlcováni informacemi o teroristických útocích nebo válečným zpravodajstvím, jsou tato data natolik odosobněná (televizní noviny k večeři proložené "zvířátkem nakonec" nebo strohá čísla mrtvých v novinách při ranní kávičce), že nejsme schopni si naplno uvědomovat jejich dopady. Války, a koneckonců i terorismus, se staly něčím, co je spíše realitou "tam někde", v bezpečném světě za obrazovkou a my sami spíše pociťujeme na vlastní kůži opatření (omezování svobod), která z nich vyplývají. Tuto absenci násilí a vzrušení v našem životě si pak musíme kompenzovat sledováním akčních filmů a seriálů, které nám alespoň zprostředkovaně umožňují stát se na chvíli buď lovcem, nebo lovenou obětí (případně obojím najednou), a zažít tak příval adrenalinu. Jenže tato náhražková forma prožívání vede k tomu, že v našich skutečných životech přestáváme rozlišovat mezi realitou a filmem (11. září i Armageddon většina z nás "prožila" na obrazovce, jsme si jisti, že mezi tím zpětně opravdu dokážeme najít podstatný rozdíl?), a tak fikci až příliš zabudováváme do našeho světonázoru, a naopak skutečnost podvědomě zasunujeme do pozadí jako další díl nekonečného seriálu na pokračování. Násilí, mučení, agrese, vraždy - to vše je sice v nějaké povrchní formě součástí našich životů, ale je to pro nás nemyslitelné, dokud se s tím nesetkáme na vlastní kůži. Zdá se, že léčbou šokem může dojít ke konečnému prozření ("We're fucking human beings!") a uvědomění si nesmyslnosti brutality. Jak snímek naznačuje, náprava celku musí začít od jedince a jeho osobní zkušenosti, nikoli veřejným prohlášením hlavy státu, které sice dosáhne najednou k milionům, ale v hromadě tisíce bezvýznamných zpráv zapadne jako součást jednoho velkého virtuálního mýtu, o kterém si vyprávíme na dobrou noc, abychom mohli klidně spát. _____ P.S.: Provokativní (myšlenkově i politicky) je také vyobrazení "hlavního teroristy" jako původně amerického občana; skoro jako kdyby ten "terorismus" měl původ v našich řadách a v naší kultuře, že? (02.08.2010)