Babička

Babička v podání Terezie Brzkové je opravdu ta nejbabičkovitější ze všech babiček (v dobrém slova smyslu samozřejmě), Viktorka je taky věrohodně bláznivá, ale jinak to byla celkem nuda. Krom epizody s Viktorkou se mi nelíbil vypravěčský styl autorů filmu, a i proto nemůžu této klasice dát víc než 3 hvězdičky. (20.03.2011)

Nezapomeň na zem, ze které jsi vyšla. Je to matka nás všech. Nezapomeň, co ti babička říkávala. Pamatuj, že jsi krev mé krve. Babička. Klenot českého písemnictví. Idyla venkoncem pohádková. Dílo dojímající i burcující. V režii ambiciózního Františka Čápa se z ní stal velkolepý manifest svobody, lásky a života, jakési zrcadlo duše českého člověka, který ani na okamžik, i ve chvílích pro něj těžkých a zlých, nezapomněl myslet, cítit a chtít. Je-li Terezie Brzková tou nejlaskavější a nejvroucnější babičkou, tedy přesně takovou, jak ji na stránkách svého románu zpodobnila sama Němcová, je to nesporně zásluha této významné plzeňské herečky, která tu ve svých pětašedesáti letech vlastně zahájila úspěšnou filmovou kariéru. Totéž platí i o ostatních: Marie Glázrová je ideální představitelkou vznešené, ale spravedlivé kněžny, Nezvalův myslivec se natrvalo vrývá do paměti diváků svým uhrančivým pohledem, v němž se zračí ďábelská jiskra i velká něha, a Štěpničkové Viktorka, to je strhující portrét raněného ženství, nepatetický a přitom velmi dramatický, plný jemných záchvěvů lidské tváře. Čápova Babička je vpravdě odvážnou a spontánní reakcí na prolévanou krev a tyranii nacistických znásilňovatelů svobody. Dodnes fascinující síla ryzího vlastenectví pak s sebou strhává i současného diváka. Ten dojetím i hrdostí nenalézá dalších slov. (06.10.2008)

Tato filmová adaptace všeobecně váženého a uctívaného díla české obrozené vlastenkyně Boženy Němcové je výstižná ve svém přenosu poselství ducha. Skoro si lze sáhnout na vlastenecké uvědomění a národní hrdost, která v tradicích venkova obsahuje kořeny národa. Vzhledem k době vzniku literárního díla je vlastenecká nóta pochopitelnou a přirozenou součástí knihy a v souvislosti s dobou vzniku filmové adaptace je tento ráz ještě zvýrazněn. Spolu s národním uvědoměním je v díle patrná také stopa obdivu ke spravedlivé a laskavé moudrosti prostých a pevných základů české svébytnosti. Tento pozoruhodný faktor měl dodávat důvěru a hrdost českému národu v područí germánské rozpínavosti. Hlavní postavou je předobraz prostého, moudrého a láskyplného vlastenectví v podobě babičky (dobrá Terezie Brzková). Požívá vzácné společenské úcty a svým osobním příkladem i upřímnou a citlivou radou je vzorem lidského chování pro její blízké i širší veřejnost. Výraznou postavou je aristokratická představitelka kraje a přívětivá paní kněžna (zajímavá Marie Glázrová) ve velkorysé dobrosrdečnosti ke své schovance i prostému lidu. Další velmi pozoruhodnou ženskou postavou je životem na psychice ve věčnosti poznamenaná Viktorka (dobrá Jiřina Štěpničková) v baladě lásky a bolesti antických rozměrů. Z rodiny babičky se musí uvést babiččina starostlivá dcera Terezka Prošková (Světla Svozilová), Terezčina nejstarší a naslouchající dcera Barunka (zajímavá Nataša Tanská), Barunčin otec Jan Prošek (Karel Třešňák) a Barunčina mladší sestra Adélka (Jitka Dušková, jako starší Dagmar Appelová). Z dalších rolí: osudový muž s uhrančivým pohledem a černý myslivec rakouské armády (zajímavý Gustav Nezval), z odloučenosti lásky nešťastná kněžnina schovanka a komtesa Hortenzie (půvabná Nora Cifková), bodrý vypravěč a myslivec (příjemný Jaroslav Průcha), rázná i dobrotivá mlynářka (sympatická Marie Blažková), díky babičce lidskou důstojnost si zachovající nový pomocník na statku a kočkožrout Kudrna (Vladimír Řepa), či veselá kopa a přátelský mlynář (příjemný Theodor Pištěk). I přes své tragické okamžiky je Babička optimistickým dílem, které se s nadějí dívá na pokračování českého národního uvědomění se zdravou dávkou hrdosti a lidskosti. (17.11.2016)

Tahle verze Babičky je svojí podstatou knize Boženy Němcové asi bližší. Atmosféra venkova je na plátno přenesena opravdu věrně, babička sama vypadá, jako by právě vystoupila z knížky a celkově se mi tenhle film líbí o něco víc, než jeho nástupce. Jediné, co mi vadí, je celková strohost původně barvitého příběhu. Ono přece jen ve 30. letech ještě nebyly v módě rozvleklé 3 hodinové spektákly. (22.07.2002)

,,Ale vždyť není žádný hastrman, tatínek to povídal.“ Babička od doby svého vzniku hodně zestárla. Samotná babička je sympatická, ale totéž nemohu říci o dětech, které vypadají jako malí psychopati, o Viktorce, která by mě uřknula raz dva, nebo o Hortenzii, která hraje jako dřevo. Příběh samotný je průměrný, nic jiného jsem od Babičky ani nečekal. Sem tam se ale objevují kratší či delší úseky nudy. K tomu nepomáhá ani černobílý obraz. Prostě Babička mě příliš nepotěšila. (22.11.2013)