Ararat

Příběh kanadského celníka, který poslouchá příběh mladíka o natáčení filmu o dodnes popírané Turky genocidě Arménů v roce 1915, to jest klasický příklad mnohonásobného zrcadlení skutečnosti a času ve virtualitě, který slibuje bohatý materiál pro teoretiky všeho druhu. Poznámka: V letech 1915-16 při deportacích a masakrech organizovaných osmanským státem přišlo o život přibližně 1,2 milionů Arménů (dvě třetiny těch, kteří žili na území Osmanské říše). ___ Celá historie lidstva je jako firemní kultura. Jak se rodí filmová kultura: 1. Zavřete do prázdné místnosti 20 opic. 2. Pod strop do středu místnosti zavěste banán a přisuňte k němu žebřík tak, aby se dalo na banán dosáhnout. Je důležité, aby se k banánu nedalo dostat jinou cestou než po žebříku. 3. Nainstalujte na strop systém, který vždy, když nějaká opice začne vylézat nahoru po žebříku, spustí na celou plochu místnosti ledovou sprchu (něco na způsob hašení požáru). 4. Opice se rychle naučí, že není možné lézt po žebříku, aby se zároveň nespustila ledová sprcha. 5. Potom nahraďte jednu z 20 opic novou. Ta se hned zkusí přiblížit k žebříku a dostat se tak k banánu. Zbytek opic se na ní okamžitě vrhne a začne ji mlátit, i když chuděra netuší vůbec proč. 6. Následně vyměňte další starou opici za novou. Při jejím pokusu o zteč banánu se ostatní na ní opět vrhnou a ta, která byla dodána těsně před ní, ji bude mlátit nejvíc. 7. Pokračujte ve výměně opic podle předešlého vzoru až do té doby, než budou všechny opice "nové". 8. Nyní už se žádná z opic neodváží přiblížit k žebříku a i kdyby to nějakou opici z nějakého důvodů jenom napadlo, ostatní ji zmasakrují a nejhorší na té věci je, že ani jedna z opic nebude tušit důvod. Závěr: Takto se rodí běh a kultura firmy. ___ "Mohou snad mít nové zákony větší sílu než stará nenávist?" - ptá se turecký úředník v románu Franze Werfela "Čtyřicet dní". Nemohou, jak ukázala čerstvá rozmíška mezi Francií a Tureckem. V prosinci 2011 francouzští poslanci odhlasovali návrh zákona, podle nějž je popírání genocidy Arménů trestné, což vyvolalo na straně Turecka silný hněv. Za „popírání existence genocid uznaných zákonem“ podle tohoto zákona hrozí rok vězení a 45 000 eur pokuty. Současně v souladu s běžným výkladem článku 301 tureckého trestního zákoníku je tvrzení „arménská genocida existovala“ považováno za zločin. Jak píše deník Le Mond problém spočívá především v samotné povaze návrhu zákona: "Zákonodárcům – podporovaným v daném případě Elysejským palácem – nepřísluší vykládat dějiny. Oficiální Francie si už několik let libuje v uzákoňování historie. Schvalujeme zákony o dějinách zakládající trestný čin popírání. Tyto zákony jsou k ničemu. Dokonce ani neulevují bolesti těch, kdo nyní sledují […], jak se jejich dějiny hanebně přepisují ve snaze je popřít." Mediapart zas interpretuje spor ve světle dějin obou zemí. V čele každé z nich stála zakladatelská osobnost moderního národa, jejíhož vlivu se mají současné elity problém zbavit: generál de Gaulle a Mustafa Kemal Atatürk. "Francie i Turecko trpí, každá jiným způsobem, národní patologií: neschopností dát vale zašlé velkoleposti, zoufalými pokusy přimknout se k nejvyššímu zachránci konejšícímu matku vlast silně mytologickou ukolébavkou, odmítavým postojem k inventuře dějin, k jejich utřídění a k uznání chyb a zločinů." Inu, nové opice, stará zášť. Lidská paměť je dobro i zlo zároveň. (06.02.2012) (méně) (více)