Atrakce švédského zájezdu

Mohly to být dva zajímav příběhy. Dvě rodiny a obě chtějí dobře bydlet. Každý na to jde ovšem po svém. Zatímco Čech běhá po úřadech a doufá ve smilování, cizinec si raději pořídí dobře placenou práci, aby si mohla rodina nové bydlení dovolit. A tady začínají filmaři čachrovat s nesmysly. Po druhém muži jde mafie kvůli drogám. Ale jak po něm jde? Proč se nesmyslně opakovaně odbočuje do nevěstinců a různých pochybných podniků? Asi aby nechyběla nahota. Ta je totiž naprosto lascivní a podbízivá. A hlavně zbytečná. A pak už tvůrci skáčou jak koza povzbuzená ArginMaxem. Člověk nestíhá sledovat. Jistě, můžeme říct, že tvůrce chtěl poukázat na hloupost tehdejších úřadů, úředníků a papalášů. To smysl dává. Ale všechno okolo ne. Švédský zájezd je pak už jen pro vysvětlení politiky jednotlivých národů, kdy Švédky se smějí a Češi zatínají pěsti. I když průvodce v podstatě ani jednou nelže. Ironicky komentuje situace kolem. Na to už nejspíš komunisti neměli čas, aby tento film stopli. Bohužel to celé vyznívá jako špatně vyladěná kapela, kdy každou chvíli hraje dobře jeden nástroj, aby vzápětí začal hrát falešně. Vynecháním naprosto zbytečné omáčky kolem, by z toho mohl být relativně dobrý film opírající se o hořkou ironii toho, jak to vypadá u nás a v okolních zemích. Leč...nestalo se. Závěrem dodám, že ani s tím si tvůrci nedali práci, aby byli titulky u všech dialogů, které znějí jiným než českým jazykem. Přeložená je každá druhá věta. (19.01.2021)

Tak teda jedna hvězdička. A to jen z toho důvodu, že si netroufám film označit rovnou za odpad! Vůbec totiž nechápu, proč když je film mluven česky jen z jedné třetiny, proč není zbytek opatřen titulky. Nebo že by se mi jen nezobrazovaly? Takhle mi zřejmě unikaly nejen nuance, ale patrně i důležité momenty děje. (Sobota 13.03.2010) (13.03.2010)

Shlédnuto s odstupem cca třiceti let s plnými titulky. Jeden z nejzapomenutějších těsně předrevolučních filmů. Vlastimil Zavřel rulez! (Do občanské války v bývalé Jugoslávii zbývají dva tři roky, a téměř poslední scéna filmu v Ustašovském baru je její zlovutnou předzvěstí). (Jestli je zde v titulku je napsáno, že se jedná o akční film, tak já jsem Matka Tereza). Smutná true komedie s kriminální zápletkou a s noblesně komentujícím Břetislavem Slováčkem vypadajícím jako "slunečník" ovšem z jiné pohádky. (14.07.2018)

Další ze zapadlých úletů těsně předrevoluční doby, tentokrát v Jugoslávské režii. Specifický balkánský pohled, díky kterému mi vždy připadali hrdinové z jihovýchodu divní, nasměrovaný na nás, ovšem dává překvapivé vyznění. I my jsme divní! Doporučuju také i jen z toho pohledu, co bylo dřív možno ve filmu vidět a slyšet. Rozhodně je ale díky tomuto filmu jasně patrné, že dnes jsme úplně jinde. A rozhodně neříkám, že všechno šlo kupředu. (07.01.2015)

Československo-jugoslávská koprodukce v neuvěřitelné česko-chorvatsko-srbsko-švédsko-neměcko-anglicko-turecko-maďarsko a nevím co ještě verzi. Skutečné bizarro trefně kombinující motivy z prostředí různých národů. Češi pohlceni odosobněným byrokratickým aparátem, jehož obětí se stává rodina žijící ve špatném době ve špatném domě, Jugoslávci v zajetí národnostních rozepří a gastarbeitovských starostí či Němci užívající si hromadný striptýz předsilikonového období. Celá tato ironicky komentovaná taškařice je jako sled atrakcí sledována zvnějšku skupinou švédských turistů, kteří navštěvují jednotlivé země a jsou bezděčně svědky lidských tragédií. Uzavřenost autobusu i jazyková bariéra umocňují povrchnost jejich sledování, které nepřechází v pochopení. (12.10.2012)