Panu učiteli s láskou

Již nesčetněkrát zpracované téma, kterak outsider dostal za úkol zkrotit nejhorší třídu mezi nejhoršími třídami. A světe div se, on to nejen zvládl, on si dokonce své žáky omotal kolem malíčku. A prakticky pokaždé je z tohoto příběhu sentimentální slátanina, která se beze smíchu nedá dokoukat. Čest patří výjimkám a tou bezesporu je Panu učiteli s láskou. Ne, že by ten film nebyl sentimentální, to je a dost. Ale on ten sentiment tak nějak hezky dávkuje, on nestaví jen na tom, že divák bude u sledování brečet jako želva a pro slzy neuvidí chyby. A Poiter je zkrátka úžasný. Na mě tento film zabírá, já mu věřím každé políčko. (17.05.2011)

Kdysi dávno jsem slyšela jakousi šílenou estrádní písničku, kde se zpívala právě slova názvu tohoto filmu. Bůhví proč se mi tahle písnička vybaví v hlavě občas i teď, nenávidím ji, je trapně vlezlá, hloupá, divná... Ale za jedno jí vděčím. Když jsem narazila na tenhle film, právě díky ní mě jeho název zaujal a já ho musela vidět. A stejně tak, jak mě kdesi uvnitř drásá ta písnička, cítím, že ve mně zůstane i tento film, ten ovšem v tom pozitivním. Obyčejný trochu naivní a hodně dojemný film se člověku docela lehce dostane pod kůži. Snad je to výborným Sidneym Poitierem, snad schopností Jamese Clavella skvěle vyprávět příběh. Snad jen tím, že jsem na takový příběh právě měla náladu. A nebo chtěl prostě jen přebít tu hroznou písničku. V každém případě jsem moc ráda, že mezi spoustou rádoby dojemných, umělých, přeplácaných amerických blockbusterů se najde i jeden nenápadný britský, který to své kouzlo předává pomalu, lehce, ale nadlouho. (12.06.2011)

Film, který nefrustruje, nemůže potěšit. Zobrazení kladů a pozitiv, která se v životě rovněž vyskytují, je podezřelé samo o sobě. I zdánlivá střízlivost může být někdy dětinskou pošetilostí. Život je totiž čas od času potvora a non fiction největší tvůrce. Tím méně vadí, narodí-li se dílo, které si tak trochu k tomu pomáhá. Podle Kazantzakisových volně vyložených slov je umění lež, která je pravdivější než život. Zhruba takto na své první diváky působil tento film. Součástí tohoto zjevení byl i Poitier, první autentický černoch na stříbrném plátně, zbavený všech možných mindráků a právě proto tak trochu zvláštní barvou své pleti. Ne ovšem v tomto filmu, kde krok za krokem prolamuje bariéry, na kterých si vylámalo zuby tolik jeho předchůdců. Výborná režie skvěle skloubená s tímto mimořádným americkým hercem, který dokonalostí svého výkonu vyvolává představu, že hraje sama sebe, činí z nepravděpodobného reálné. V mém povědomí - a je zřejmé, že na to nejsem sám - se jedná o jeden z mezníků v dějinách hraného filmu. Mezníků nadčasových a v plném slova smyslu klasických. (07.08.2008)

Americkoafricky herec Sidney Poitier /In the Heat of the Night/ mal v roku 1967 dva filmy - jednak kultovy In the Heat of the Night a jednak tento priemer - pre mna. Plusom je to, ze snimok sa odohrava v dobe, kedy ucitelia /sam som ucil, a nemam to rad/ nemuseli byt marinaci a okrem hlasiviek mali naporudzi aj prislusne donucovacie prostriedky. Sympaticke bol ten fakt, ze rozlietana neposlusna trieda sa da dat dohromady, len ked im niekto ukaze, ze im na nich zalezi : 69 % (24.11.2015)

Výborne spracovaná problematika zo stredoškoslského prostredia. Z inžiniera Marka sa voľky-nevoľky stáva učiteľ triedy, ktorá je postrachom školy. Ako sa mu podarí vysporiadať sa s triedou ako celkom ale aj jednotlivými individúami? Čaka ho neľahká úloha, no Mark nie je človek, ktorý by sa len tak vzdával. Film odporúčam zhliadnúť každému, kto uvažuje nad karierou učiteľa. (01.06.2021)