Panu učiteli s láskou

Pan učitel, jakého bych si přála - nicméně ani zdaleka nejsem přesvědčená, že by své svěřence zvládl s takovou profesionalitou ... s takovým pochopením ... že by je VŮBEC zvládl. I když ... byl možná prvním človědem v jejich životě, který je bral vážně, který s nimi jednal sice z pozice autority, ale zároveň s respektem. Částečné nedůvěře navzdory - ten snímek si mě naprosto získal svou otevřeností, svou vírou, svou vstřícností, svým přístupem k životu ... svou LASKAVOSTÍ, která přichází jakoby z jiného prostoru a času, na hony vzdálená pokřivené filosofii jedenadvacátého věku. Neboť bez ohledu na tehdejší místní ozbrojené konflikty, přetrvávající rasové předsudky, propastné třídní rozdíly a nejrůznější (polo)vyloučené lokality jsme tenkrát byli ochotni věřit na nadějné vyhlídky pro náš svět. Zatímco s příchodem nového století jsme se vlastním přičiněním ocitli v jakémsi bludném kruhu, kde se bez cíle a bez iluzí potácíme od nesmyslné a pokrytecké korektnosti k přezíravé a cynické bezohlednosti ... a zase zpátky. Jako bychom zapomněli, odkud jsme kdysi vyšli a kam jsme (snad) měli namířeno. PAN učitel Sidney Poitier alias Mark Thackeray nám s empatií sobě vlastní v podstatě jen zprostředkoval návrat ... k našim vlastním kořenům. (20.09.2016)

V dobách své slávy si nikdo příliš nelámal hlavu, je-li film naivní. Sydney Poitier na vrcholu slávy podal překrásný výkon, který dojímal diváky k slzám a dojímá i po letech. Krása a dokonalost příběhu se však paradoxně stala příčinou polemik o deziluzi a naivitě a já se bez mučení postavím na tento břeh. Obávám se totiž, že by takovou bandu fracků nezkrotil ani Igor Hnízdo, i kdyby měl místo rákosky halmu od lopaty! (13.06.2008)

Tak jsem si kdesi na netu dělala test "what movie are you?" a oni potom na mě, že tenhle...neváhala jsem, druhý den si ho sehnala, natěšeně se na to podívala, že se o sobě něco dozvím...výsledkem je, že jsem přecitlivělá, naivní, všechny dojímající, trapné monology/dialogy povídající, na druhou stranu možná rozumná, umím jednat s lidmi, bez předsudků, nevznětlivá a líbí se mi Judy Geeson:)ten film mi zkrátka otevřel oči (25.09.2008)

Dost slabý odvar Džungle před tabulí, který navíc místy působí jako prachsprostá tematická vykrádačka. Odhlédnu-li od charakterové hyperbolizace a přehnané sentimentality, které sice dost nudí, ale jsou pro splnění moralizujícího účelu zcela na místě, zůstává mi na place opravdu skvělý Sidney Poitier a jeho filmový protivník Christian Roberts, díky kterým jsem v polovině neusnula. Průměrný, zapomněníhodný snímek jehož 85% opravdu nechápu. (27.09.2009)

Rok 1967 byl pro Sidney Poitiera neskutečně nabušený. Jeho v pořadí třetí snímek z téhož roku rozhodně za předchozími dvěma nikterak nezaostává. Tentokráte Sidney bojuje v jedné škole se svými žáky, které se snaží přeměnit zpátky v lidské bytosti. Používá k tomu skvělé metody a nemusím snad zmiňovat, že mu na konci i ten největší třídní sígr bude zobat z ruky. Vždyť se taky jedná pánové o samotného Sidney Poitiera. Pro mě je tento herec jeden z určitě 10 nejcharizmatičtějších herců všech dob. Zkrátka takový, kterému stačí když JE v místrnosti a respekt se dostaví tak nějak automaticky. 80% (22.06.2024)