Panu učiteli s láskou

Skvělý Sidney Poitier, jeho charisma až zaráží. Přichází jako učitel na svou první štaci, aby tam z hajzlů udělal slušné lidi. Míra naivity zde není tak velká, aby to obr-představení shodila. Čili film, u kterého se budete cítit báječně. Tedy pokud nejste učitel v České republice, nepobíráte učitelský plat a neztrácíte nervy u té nevychované chásky. Ve skutečnosti totiž taková náprava není možná. (08.09.2009)

Opravdu sladce zidealizované (kéž by svět byl lepší) :-) ... ale třeba se někdy podaří ten drsný a nezohledný svět "opravit". Jan Ámos byl velký učitel, ... možná i proto, že používal k výchově hulvátů i rákosku. Osobně bych rákosce ve škole vřele doporučoval "comeback" a žákům bych přál v řadách učitelů více autoritativního mužského pokolení. (16.08.2007)

Což o to, Sidney Poitier má charisma na rozdávání, je to sympaťák k pohledání a humanistické ideály z něj přímo vyzařují, přesto bych adepty studia pedagogiky důrazně varoval před pokusem pohlížet na učitelskou profesi přes zkušenost filmového hrdiny. Na příběh o tom, jak učitelský elév svým zápalem dokáže během několika málo týdnů zásadním způsobem zvrátit negativní atmosféru ve třídě a z ukázkových sígrů v nejobtížnějším věku, na kterých se podepsalo kdeco od nevýchovy v rodině přes absenci pozitivních vzorů v okolí až po rezignaci a profesní selhání předchozích kantorů, udělal zapálené studenty připravené vstoupit do života, se hezky kouká, jenže s reálným životem to nemá nic společného. Snímek je tak sentimentální, moralizující a především neuvěřitelně naivní, až místy působí nepatřičně - jako by se dotýkal hranic parodie. Význam filmu spočíval podle mého jinde. V době natáčení ještě ani zdaleka nebylo zvykem vnímat černochy jinak než jako příslušníky dělnických povolání. Poitier v roli nepřehlédnutelného, silnou osobností vybaveného, vysokoškolsky vzdělaného intelektuála pomáhal bourat stereotypy a emancipovat afroamerickou komunitu a černošské přistěhovalce v Evropě. Na vysokém hodnocení na ČSFD se podle mého podepsala nostalgie, je nutné je brát s určitou rezervou. Celkový dojem: 45 %. (03.10.2017)

Kdysi dávno jsem slyšela jakousi šílenou estrádní písničku, kde se zpívala právě slova názvu tohoto filmu. Bůhví proč se mi tahle písnička vybaví v hlavě občas i teď, nenávidím ji, je trapně vlezlá, hloupá, divná... Ale za jedno jí vděčím. Když jsem narazila na tenhle film, právě díky ní mě jeho název zaujal a já ho musela vidět. A stejně tak, jak mě kdesi uvnitř drásá ta písnička, cítím, že ve mně zůstane i tento film, ten ovšem v tom pozitivním. Obyčejný trochu naivní a hodně dojemný film se člověku docela lehce dostane pod kůži. Snad je to výborným Sidneym Poitierem, snad schopností Jamese Clavella skvěle vyprávět příběh. Snad jen tím, že jsem na takový příběh právě měla náladu. A nebo chtěl prostě jen přebít tu hroznou písničku. V každém případě jsem moc ráda, že mezi spoustou rádoby dojemných, umělých, přeplácaných amerických blockbusterů se najde i jeden nenápadný britský, který to své kouzlo předává pomalu, lehce, ale nadlouho. (12.06.2011)

Uz prve minuty filmu, ked pedantny ,,cierny'' ucitel nastupuje do svojej nelahkej ulohy naucit pubertiackych primitivov discipline, ma dokazali dokonale vtiahnut do deja. Vedela som, ze ta konverzacka s detickami, ktore nema nikto rad, nikto im neveri a nevazi si ich, bude zlozita, ale o tom to predsa je. Sidney Poitier je nemozne charizmaticky a jemne narazky mladej studentky dodavaju filmu osobity smrnc. Ak existuje sposob, ako si ziskat mladych buranov, tak je to jedine ten priblizit sa k ich ,,zruinovanemu'' chapaniu. Taktiez mi imponovala sila rasistickych intervalov v jednotlivych scenach: ,,Co ak sa roznesu klebety o tom, ze som siel na pohreb ,,farebnemu''? Co ak...?'' (14.07.2009)