Smrt pana Lazaresca

Volám sa Lazarescu Dante Remus... Žijem v smradľavom byte na sídlisku s niekoľkými mačkami. Dnes ma akosi bolí hlava aj brucho. Zvracal som. Prichádza sanitka a vozia ma v nej celú noc z jednej nemocnice do druhej, od jedného doktora k druhému a ja cítim, že mi sily ubúdajú závratným tempom. Už nedokážem ani rozprávať... Trochu som si vypil, trochu smrdím a pomočil som sa. No nie je to so mnou jednoduché... Úvod je pomerne rozťahaný,ale akonáhle sa prehryzieme k prvému kontaktu s doktormi, film zrazu naberá tak silný náboj reality, až máte pocit, že sa to točilo skrytou kamerou. Neviem, či tvorcom išlo o to, aby poukázali na niečo choré v ich zdravotníctve, ale príbeh je dosť univerzálny, takže pohotovosť, či prehadzovanie zodpovednosti vám určite pripomenú aj naše zariadenia. Počas filmu som hudbu nejako nezaregistroval, čo bola určite zámienka na zvýšenie vierohodnosti. Po filme Štyri mesiace, tri týždne a dva dni som vďačný za ďalší výborný rumunský film. Ak by podobných filmov bolo viac, asi by som dal objektívne štyri hviezdičky, ale doteraz som nevidel nič realistickejšie z nemocničného prostredia, preto pridávam aj piatu. 90% (14.10.2010)

Tady asi udělali soudruzi z NDR chybu. Do kategorie komedie bych tento film rozhodně nezařadil. Spíš jsem si myslel, že se dívám na surový dokument z prostředí nemocnic v Rumunsku. Zdravotnický personál se zde chová k pacientovi, přesně tak, jak by neměl (arogantně, lhostejně, oslovují ho dědo apod.). Viz. taky komentář od Tyler (10.11.2010)

Co mi tenhle film přinesl je poznání že: 1. v Rumunsku mají zdravotnictví na daleko nižší úrovni než u nás (žádné překvapení - to jsem tušila) 2. v Rumunsku se k sobě ještě chovají lidsky (chtěla bych vidět kohokoli v civilizovanější zemi, jak takhle obětavě vozí ožralku od čerta k ďáblu a jak by se ještě týž večer dostal na vyšetření CéTé..... ) 3. v Rumunsku ještě všeobecně lidé mají čas, nejen sousedi, příbuzní a zdravotníci, ale asi i diváci a filmaři (úmorné 2 a půl hodiny) 4. chybí smysluplný závěr, ale to není jen rumunský problém (16.01.2011)

Ze snímků rumunské nové vlny, které jsem zatím měl tu čest vidět, na mě Smrt pana Lazaresca zapůsobila nejvíc a je to film, ke kterému bych se rád znovu vrátil. Hodně zneklidňující drama, které působí až dokumentárním dojmem, je to zkrátka lidské umírání v přímém přenosu zapříčiněné lidskou lhostejností, byrokracií, zbabělostí a profesionální sebezahleděností. Hodně to připomíná postupy italských neorealistů 50. let. Pan Lazarescu se svým rychle se zhoršujícím zdravotním stavem putuje od jednoho lékař ke druhému a ti zaštítěni tu předpisy, tu objektivními překážkami, si s ním pohazují jako s bramborem. Ta pátá hvězdička unikla snad jen pro nepříjemný pocit, který ten film vyvolává. Celkový dojem: 85 %. (12.03.2011)

Významnou přidanou hodnotou této neuhýbavé, naturalistické nemocniční road movie je, jak nás po celou dobu upozorňuje, že onen systém tvoří lidé. Lidé různě naladěni a unaveni, více či méně přívětiví, zatížení rozličnými problémy, nad které se nedokáží povznést ani před svým pacientem. Na staršího neupraveného muže, z něhož táhne alkohol (a který se posléze také pozvrací, pomočí a pokálí), reagují pochopitelně – dle prvního dojmu. Teprve sečtení několika těchto prvních dojmů dává panu Lazarescovi šanci na náležité vyšetření. Pokračování zde. 90% Zajímavé komentáře: Traffic, Subjektiv, Autogram, Akana (12.09.2017)