Noční motýl
Noční motýl
Nocturnal Butterfly
Režie:
František ČápKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Roman BlahníkHrají:
Hana Vítová, Svatopluk Beneš, Adina Mandlová, Gustav Nezval, Marie Glázrová, Eduard Kohout, Elena Hálková, Jaroslav Marvan, Rudolf Hrušínský, Marie Blažková (více)Obsahy(2)
„Noční motýl v lásce znamená, že je marná, že je ztracená,“ zpívala hlavní hrdinka filmu v písni, která se zařadila mezi evergreeny nejen kvůli nesmrtelné melodii Císařského valčíku Johanna Strausse (v úpravě Romana Blahníka), ale především kvůli příběhu, který jako ústřední hudební motiv provázela. Film Noční motýl (1941) natočil režisér František Čáp podle povídky "Staša" z knihy Vojtěcha Mixy "Medvědi a tanečnice" a podle scénáře, na němž spolupracoval s Václavem Krškou. Vypráví příběh nešťastné lásky, která stáhla slušnou dívku do bahna nevěstince. Na první pohled slzotvorná kalendářová historka pro nepříliš náročné paní a dívky však dostala díky citlivému scenáristickému zpracování a suverénnímu režijnímu pojetí nové dimenze. Tvůrci zdůraznili především psychologické akcenty melodramatického příběhu v přímé závislosti na historických a sociálních podmínkách, v nichž se příběh odehrával. Film sám byl pojat jako velkorysá kostýmní podívaná, k níž výtvarně bohaté období konce století dodávalo všechny předpoklady (výtvarník filmu Jan Zázvorka jich dokonale využil), a odehrával se v jakémsi geografickém vzduchoprázdnu, i když mnohé reálie (třpyt důstojnických uniforem, pompéznost dámských toalet) zřetelně upomínaly na staré Rakousko-Uhersko, což podtrhoval i ústřední hudební motiv ze Strausse. Řemeslnou dokonalost filmu zdůraznily i znamenité herecké výkony především Hany Vítové v roli „padlého anděla“, vychovatelky Marty (její pravděpodobně nejlepší výkon před kamerou) a Adiny Mandlové v menší, ale pro příběh velmi důležité roli její přítelkyně, prostitutky Kiki. Mezi představiteli mužských postav se objevila také slavná jména jako Gustav Nezval, Svatopluk Beneš, Rudolf Hrušínský a Eduard Kohout. Vznikl film, který ve své době prokázal životaschopnost a úroveň české kinematografie i v omezených protektorátních podmínkách. (Česká televize)
(více)Recenze (105)
Výtečná Vítová ve své životní roli (kromě ní excelovala ještě později v Pytlákově schovance), a to měla Štefku původně hrát Baarová - nic proti ní, taky skvělá, ale myslím, že tak jako Vítová by to asi neuhrála. Pokud máte rádi dramata plná kostýmů, kabaretů, kouře z cigaret a plných skleniček, tak každopádně si tento film dopřejte. ()
Jedna z klasik českého válečného filmu. Upřímně, tehdejší módní filmy postavené na lásce dívky k důstojníkovi, nejsou mým šálkem kávy. Ale tenhle film rozhodně nenudil. Viděl jsem ho po delší době a vychutnal jsem si ho přes některé slabiny, které byly dány přehrávání některých herců včetně Hany Vítové, která zde ovšem vytvořila zároveň jednu ze svých stěžejních rolí. Nádherná Straussova hudba prolíná celým filmem. Samotný děj je postaven na hlubokém pádu dívky, která dělala služtičku v měšťácké rodině a když se bezhlavě zamilovala do nadporučíka Vargy, kterému byla po celý film naprosto lhostejná, byla propuštěna a nakonec skončila v nevěstinci... Mladičký Hrušínský, to už je jen dovršení zkázy. ()
Dnes už naivní drama s vynikající Mandlovou. Konec mě skoro dohnal k slzám. V příběhu je krásně vidět, jak to měly ženy na počátku dvacátého století (jistě že i dřív a později) těžké a společnost je mnohdy zahnala až na samé dno. Marta byla jistě naivní zamilovaná slečna, ale bylo smutné, že svou cestu ve své době neovlivňovala pouze ona sama, ale opravdu velkým dílem společnost tehdejší doby, aniž by to ona sama mohla zvrátit. ()
Hodně se mi to líbilo. Dojemné a přitom ne přesládlé. Velmi dobré i hudebně. Myslím, že tento film lze též zařadit mezi ty lepší v rámci světové filmové tvorby 40. let. Rozhodně se vyrovná mnoha USA filmům 40. let. Plnému počtu bodů brání to, že Varga byl zcela neprokreslenou postavou a a asi nikdo nechápe, proč se do něj Marta zamilovala... ()
Spíš noční můra. Odhalené ňadro Hany Vítové vrcholem filmu. Pěkná kamera, když vynechám příšernou scénu s využitím zadní projekce během bruslení. Jinak bohužel, tahle osudová a křečovitá melodramata, ve kterých si postavy vynucují city, bytostně nesnáším "Marto, já bez vás nemohu žít" nebo "Proboha vás prosím, Vy mě musíte vyslechnout". Husí kůže. Opravdu. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (12)
- Národní cena 1942 pro Adinu Mandlovou, režiséra Františka Čápa, kameramana Ferdinanda Pečenku a architekta Jana Zázvorku. (argenson)
- Ústredná melódia filmu v úprave Romana Blahníka je Cisársky valčík (Kaiser-Walzer) skladateľa Johanna Straussa mladšieho. (Kubrickon)
- Film byl poprvé uveden na Filmových žních ve Zlíně 1. srpna 1941. (Cucina_Rc)
Reklama