Noční motýl

Období nacistické okupace, které dvakrát nepřálo příběhům ze současnosti vydaným napospas ostřížím zrakům dosazených německých cenzorů, zastihlo osmadvacetiletého Františka Čápa teprve na úsvitu jeho profesní dráhy. Po oslnivém debutu, který naznačil mnohé z režisérových uměleckých představ, se opět společně s Václavem Krškou setkali nad scénářem svého nového filmu. Původní předlohu, starý sentimentální příběh z posledních let rakouské monarchie, rezignující předem na sebemenší umělecké ambice, dokázal Čáp prostřednictvím vynikajících hereckých výkonů doslova pozvednout na mimořádné filmové dílo. Zuřivý boj o titulní roli, bývalou vychovatelku Martu, propadající se vinou neopětované lásky až na samé dno společenského žebříčku, vehnal do pomyslného ringu zoufalou Lídu Baarovou a také Hanu Vítovou, která nakonec zvítězila zásluhou kategorického odmítnutí Baarové nacistickými úřady. Počáteční nedůvěra, panující také v osobních názorech majitele Lucernafilmu Miloše Havla, se chtě nechtě odrazila v pěvecké alternaci Vítové, přestože se později veškeré obavy v tomto směru ukázaly zbytečnými. Naopak sázkou na jistotu se zdálo být obsazení nekompromisní Adiny Mandlové do jedné z výrazných vedlejších rolí, protřelé kurtizány, která si ví rady i v těžkých životních situacích. Ženský trojlístek, doplněný o krutě cynickou a půvabnou Marii Glázrovou, je vyvážen stejnou trojicí osudových mužů v osobité interpretaci Svatopluka Beneše, Gustava Nezvala a jedenadvacetiletého Rudolfa Hrušínského v jedné z jeho prvních pozoruhodných hereckých kreací. Tragický pád nešťastné dívky, jakkoli charakterizovaný vojenskými uniformami a dobou, v níž se odehrává, zůstává symbolickým mementem i pro generace následující, vyznávající už jiné morální hodnoty, přesto absolvující stejné prohry a zklamání. Čápův film je v mnoha ohledech fascinující legendou, která stále nachází nové umělecké interpretace, ohlížejíc se přitom za pochybným osudem jedné zraněné dívky. (04.10.2008)

Noční motýl je asi nejlepší filmovou rolí Hany Vítové. Ta v roli Marty, později Štefky když se objeví na plátně v jakémkoliv záběru nebo kostýmu, tak je prostě úžasná. Navíc hraje přímo fantasticky. Jí velice dobře sekunduje prostitutka Kiki Adina Mandlová, která nebohou a nešťastně zamilovanou Martu do důstojníka Vargy (Gustav Nezval) svede na scestí, ze kterého už bohužel není návratu, o což se zapříčiní mladičký Rudolf Hrušínský jako do Marty zamilovaný student Míša. Další skvělí herci Kohout, Marvan, Beneš, Hálková, Glázrová, Steimarová svoje role hrají excelentně! Příběh se odehrává začátkem 20. století a výprava, kostýmy a celková dobová atmosféra je opravdovou pastvou pro oči. Takové stylové a na svou dobu vcelku odvážné melodrama si dám rozhodně líbit. (09.12.2017)

..."Marto, co tady děláte?"- "Co tady dělám? Štefku"... Hodně dobře natočené drama (ač sem tam upadá do melodramatu), jenž, jak to má být, i dramaticky končí, přestože některé věci byly spíše úsměvné. Nevím, zda záměrně, nebo to jen mně tak po těch letech, které od natočení uběhly, přišlo. Výborné obsazení - půvabná, prve naivní a stále nešťastná Vítová, roztomile zkažená Mandlová, vznešeně krásná a studená Glázrová, a dobře hrající Nezval, Hrušínský, Kohout i Beneš (ač žádný z nich není mým idolem z té doby, bylo se na ně radost dívat) a Marvan v jedné ze svých menších rolí, v neposlední řadě krásné kostýmy, až člověk si říká, jestli by někdy nešlo tím kolečkem, které řídí běh života o kousek pootočit, aby se ten marně nepachtil za tou a ta zase za tímhle... ;-)) (30.10.2013)

Průměrné 3 rudé zde vlepím spíše pro to čím by mohl (nebo chtěl/měl) film být, než pro to jaký reálně je. Vítová je protagonistka krajně nesympatická, spousta scén vyznívá křečovitě, či nechtěně směšně a i technicky to působí jaksi nesourodě/roztěkaně (což se samozřejmě dá přičíst tomu, že za protektorátu filmaři holt museli plést z hoven biče). Sympatická je tak hlavně ta snaha natočit něco co by v lepších rukou a v lepší době mohlo být temnou, psychologickou studií klesající spirály života jedné obyčejné dívky. (12.12.2021)

Milostná romance o nenaplněné, jednostranné a tragické lásce, která naplní osud až po okraj a nakonec přeteče… Velká příležitost pro Hanu Vítovou a Adinu Mandlovou, z nichž ani jedna nezklamala a jejichž ztvárnění obou tak rozdílných postav je jímavé, bolestné a velmi uvěřitelné. Adina Mandlová si sama směla dopsat dialogy a monology, jako úlitbu za přenechání hlavní role Haně Vítové- a tuto příležitost využila dokonale… Příběh je starý jako lidstvo samo: Kala miluje Martu, Marta miluje Vargu, Martu miluje student, Varga miluje svou ženu, ta miluje jen sama sebe… a jestliže by takto zadaný námět mohl svádět k povedené taškařici, po shlédnutí ucítíme jen smutek a zmar… (22.06.2010)