Hrabě Drakula

V době, kdy jsem tohoto Drákulu viděl poprvé (a naposledy), mi bylo snad 11 let (v obýváku jsem seděl zašitý v rohu a ani nedutal, aby mě rodiče neposlali spát), na dlouhou dobu se tak pro mě stal Drákula prvním a jediným filmovým upírským zážitkem a Ilja Racek jediným ztělesněním nefalšovaného upírského hrdiny. Scény, jak vstává Drákula po půlnoci z rakve, jsem na pionýrském táboře vyprávěl vyděšeným kamarádům, sám jsem se však nějakou dobu po zhlédnutí neodvažoval v noci vystrkovat nohu zpod peřiny. Černobílý obraz přidává na mystičnosti a strašidelnosti, i když se nelze nezmínit o tom, že už i očima 11 letého dítěte jsem si všímal primitivních kulis, ve kterých se příběh odehrával. To však nepovažuji za nějaký hrubý nedostatek tohoto jinak zajímavého filmového zpracování nejznámějšího upírského románu. (01.01.2006)

„Buďte vítán do mého domu. Vstupte svobodně a dobrovolně …“ Už jen z této jediné věty mrazí. Stejně jako z celého zpracování drakulovského příběhu. Ilja Racek. Dokonalý gentleman, jediný jeho kosý pohled přes límec kabátu, pohled temných, chladných očí, plných krutosti. To je Drakula, jaký má být. Mohu prohlásit, že jsem neviděla krutějšího, a tudíž lepšího. Bez slitování. Bez jediného úsměvu. Bez jediného kousku citu. Temného. Plného vášně a touhy, touhy po krvi. Ano, je pravda, že černobílá televizní inscenace působí dnes, v době neomezených trikových možností, v mnoha ohledech úsměvně, možná ploše, málo dramaticky, ve srovnání s jinými akčnějšími zpracováními je mnohem komornější. Ale s přihlédnutím k době a místu vzniku je to kvalitní záležitost, která by za použití prostředků dnešní doby, strčila většinu draculovských adaptací hravě do kapsy. (01.01.2015)

Staršia česká inscenácia Draculu, ktorá sa (úspešne) usiluje čo najviac držať svojej predlohy a v čiernobielom háve ponúka miestami výbornú atmosféru. Dracula, ktorého hrá Ilja Racek síce vyzerá trochu ako Robert De Niro v Angel Heart, no nie je to na škodu a jeho upír je značne démonický i uveriteľný. Je to zaujímavé, napínavé, no miestami aj dosť nudné, podivné a so slabším záverom. Verím však, že pozrieť sa to oplatí. (01.09.2011)

TV.¬         Z tohoto TV filmu trčí divadelnost a televize tak mocně, že naprosto přehlušuje všechny klady, kterými můžeme nazvati kulisy a příběh sám. Jestliže pánové I. Racek či J. Schánilec deklamují, jako by reagovali na nápovědu pod jevištěm, jestliže výrazy jejich tváří hovoří o tomtéž úsilí — prostě, škrobenost, ne herectví. Režiséru A. Procházkové bych za pokažení tohoto filmu naplácal přes zadničku vhodnou květinou, na příklad, růžovou větvičkou.¬                 Poznámka. Víte co? Zkuste si představiti, že to NENÍ I. Racek. Že toho herce neznáte, že pro vás nic neznamená. A pak se dívejte znova. (15.04.2017)

Na tehdejší dobu a na to, že je to jen TV inscenace, je to velmi dobré, atmosféra pěkně viktoriánsko-gotická. Ovšem největší zásluhu má na tom Ilja Racek. Jeho Drakula je i bez všech efektů, které si mohla dovolit velká studia, vskutku démonický a s přehledem může konkurovat Belovi Lugosimu či Christopherovi Lee. (28.11.2014)